Rok 1989 očima StB – brutální zákroky a 1400 zadržených


(15. 1. 2024) – Právě dnes 15. ledna před 35 lety došlo k hromadnému zatčení 14 disidentů, kteří se chystali položit květiny u sochy svatého Václava na Václavském náměstí na památku činu Jana Palacha v roce 1969. „Nevím, který vůl vymyslel, že se máme 15. ledna všichni sejít v Mánesově ulici v bytě u Andreje Kroba … Půl hodiny před zahájením pietního aktu jsme vyšli od Krobů, a jen co byli všichni z domu a ušli pár metrů, byla celá Mánesovka obklíčena policajty,“ popisuje začátek událostí ledna 1989, které se později proslavily jako „Palachův týden“, Petr Placák ve své oceňované knize Fízl.

Pietní shromáždění k uctění památky Jana Palacha nebylo úřady povoleno. Přes zátah na zjevné odpůrce režimu se ten den i díky předchozí letákové kampani u sochy svatého Václava na Václavském náměstí postupně shromáždilo několik tisíc lidí. Jak ukazují zprávy represivních složek, Veřejná bezpečnost účastníky piety rozehnala za pomoci obušků, psů, slzného plynu a vodních děl. Celkem bylo k zásahu připraveno 2200 příslušníků SNB a 1300 milicionářů. Palachův týden ale v neděli 15. ledna teprve začal. Lidé se na stejném místě sešli i 16. a 17. ledna, kdy opět došlo k nemilosrdnému rozehnání demonstrace. Zatímco 18. ledna bezpečnost nezakročila, následující dny zasáhla o to razantněji. K poslednímu zásahu v Praze došlo 20. ledna. Dne 21. ledna zabránila bezpečnost zablokováním přístupových cest pietnímu aktu u hrobu Jana Palacha ve Všetatech.


Celkem bylo během Palachova týdne zadrženo na 1400 osob. Podle vyhodnocení bezpečnostních opatření bylo výročí Palachova činu „navenek prezentovanou záminkou“ a celá akce byla „dlouhodobě připravovaná vnějším i vnitřním nepřítelem“ a „událostmi v Praze ve dnech 15.- 21. ledna 1989 vyvrcholil proces přechodu antisocialistických živlů od skrytých forem podvratného působení k otevřeným konfrontačním akcím.“ Přestože byly zásahy proti demonstrantům primárně záležitostí uniformované Veřejné bezpečnosti, podíleli se na akcích i příslušníci StB (Státní bezpečnosti), především v rámci tzv. operativních skupin. Do nich měli být zařazeni příslušníci „se znalostí představitelů a členů Charty 77 a ostatních nepovolených iniciativ“. Skupiny se měly zaměřovat na vyhledávání a zjišťování organizátorů a mluvčích na shromážděních, sledovat cizince (především západní média) a rušit jejich činnost a dokumentovat „negativní jednání“ protestujících. Výsledky zákroku si „Bezpečnost“ pochvalovala: „V důsledku realizovaných opatření se antisocialistické živly dočasně stáhly do ústraní a vyčkávají dalšího vývoje. Je zřejmé, že přehodnocují situaci a taktiku postupu,“ a připomínala, že je třeba „vůči všem zadrženým účastníkům nepřátelských akcí“ tvrdě postupovat.

Každá zpravodajská služba představuje důležitý zdroj informací. Také ministerstvo vnitra v komunistickém Československu – především prostřednictvím státobezpečnostních složek – podávalo stranickým i státním (v tomto pořadí) funkcionářům informace, které nemohli získat jinými cestami. V podstatě šlo o informování o potencionálních nebezpečích jak zpoza hranic, tak uvnitř státu, i o jakýsi monitoring veřejného mínění. K tomu, aby mohly být zpracovávány souhrnné zprávy, musel být v rámci resortu vybudován informační systém, který by zpracovával informace postupně od nejnižších organizačních složek po centrálu a zpět. Hlavní zdroj informací o situaci v Československu přicházel ze Státní bezpečnosti, a to prostřednictvím analytického odboru II. správy Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ten soustřeďoval poznatky získané na centrální i regionální úrovni vlastní operativní činností, tajným sledováním, nasazováním operativní techniky a zejména prostřednictvím tajných spolupracovníků. Na počátku roku 1989 byly každodenně zpracovávány tzv. denní informace, shrnující nejdůležitější události ze státobezpečnostního hlediska.

Připravili MILAN BÁRTA a JAKUB ŠAFRÁNEK

Foto Archiv bezpečnostních složek


Související: