VZPOMÍNKA: Jaroslav Rokoský o popraveném politikovi Stanislavu Brojovi

Dne 28. září před 121 lety se narodil lidovecký politik Stanislav Broj (49). Po únoru 1948 skončil v komunistickém vězení a následně byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Byl oběšen ještě měsíc před Miladou Horákovou, přesto jde téměř o zapomenutou postavu našich poválečných dějin. Stanislav Broj (1901-1950) pocházel ze selské rodiny z obce Volduchy nedaleko Rokycan. Rodinné hospodářství převzal v roce 1933, kdy už byl řadu let členem agrární strany a neformálním mluvčím zemědělců na Rokycansku. Za války podporoval protinacistický odboj a v květnu 1945 zakládal ilegální národní výbor. Agrární strana nebyla po válce povolena, proto Broj, který chtěl dál hájit zájmy zemědělců, vstoupil k lidovcům. V roce 1946 byl za Plzeňský kraj zvolen poslancem Národního shromáždění. Patřil k nejvýraznějším odpůrcům komunistů a vedl dlouhý a těžký boj proti komunistické zemědělské reformě. Během únorového převratu v roce 1948 patřil Broj ke skupině politiků lidové strany, kteří nesouhlasili s ústupky komunistům. Tak jako mnozí další, i Stanislav Broj za tento protikomunistický odpor skončil na popravišti. S jeho synem Janem (1932-2015), jenž se stal po roce 1989 také poradcem pro zemědělství prezidenta Václava Havla a usiloval o rehabilitaci selského stavu, si o otci Stanislavovi v roce 2007 povídal historik Jaroslav Rokoský.

Váš tatínek byl zatčen 8. června 1948. Jak to zatčení probíhalo?

Dne 5. června 1948 mu skončil po nových „volbách“ poslanecký mandát a s ním i imunita. Přijeli pro něj opravdu 8. června, a kdo má trošičku něco společného se zemědělstvím, tak ví, že podle lidové pranostiky bylo Medarda a začínala sena. Otec v tu dobu už normálně sedlačil doma a jel obracet seno. Vyjel s koněm s obracečkou před vrata, ale přišel tajemník národního výboru a říká: Stáňo, jsou tam nějací chlapi a chtěli by s tebou mluvit. Otec odvedl koně na dvůr a šel na obecní úřad, ale tam už nedošel. Hned před budovou ho naložili do automobilu, odvezli a tehdy viděl naposled svou rodnou ves.

V prosinci 1948 byl tatínek odsouzen k pěti letům vězení za pomoc lidoveckým poslancům při útěku do zahraničí. Podruhé byl souzen za údajnou vzpouru vězňů v Plzni na Borech. Kdy jste se dozvěděli, že tatínek bude popraven?

Všechno to začalo začátkem května 1950, kdy jsme dostali korespondenční lístek, že jsou dočasně zastavena podávání balíčků, návštěvy a výměna dopisů. Strýc farář v tu dobu sloužil v Praze na Žižkově u sv. Anny a měl nějaký divný sen, a tak se sebral a jel na Pankrác, kde si vyžádal návštěvu bratra. Tam mu bylo řečeno: žádná návštěva není povolená, váš bratr je odsouzený k trestu smrti. To bylo velké překvapení, a to už byl převezený z Borů na Pankrác. (…) Strýček podal žádost o milost a rozběhla se mašinerie od ústředního výboru až po místní organizaci KSČ. Posílali dotazník, aby se tyto organizace postupně vyjádřily k eventuálnímu propuštění po uplynutí půlky trestu. Po celé škále těch ouřadů přišlo, že je to krátká doba, co je zavřený, a že za otcem stojí zemědělci v celém Západočeském kraji a že domů jít nesmí. Že by brzdil vznik jednotlivých zemědělských družstev a že krajské okresní orgány potom nejsou schopny pracovat na socializaci vesnice, když budou mít Broje proti sobě. Takže se vykonstruoval monstrproces. Otec byl čtyři týdny v samovazbě a rozsudek zněl, že připravoval vzpouru vězňů v Borské věznici. Za to byl odsouzen k nejvyššímu trestu.


Rozsudek Státního soudu v Praze ze dne 6. prosince 1948 / Trestní list Stanislava Broje, poprveného 23. května 1950 ve věznici na Pankráci (foto rodinný archiv a Národní archiv)

Mohli jste tatínka ještě navštívit?

My jsme se to skutečně dozvěděli až 22. května večer v 19 hodin, že otec bude ráno v pět hodin popraven. Jeho poslední přání bylo rozloučit se s rodinou… Tak jsme tam byli v půl třetí ráno na Pankráci. On byl ve druhém poschodí v podzemí a tam ve dveřích dvoumetrový stůl, my jsme byli na chodbě, on byl v té kobce, žádný políbení ani podání ruky, prostě nic. Bylo to povolený na 20 minut s tím, že předem nám oznámili, že když se bude bavit o politice, že okamžitě návštěva končí. Tak to je asi všechno.

Tatínek je pochován v hromadném hrobě v Ďáblicích?

Strejček se znal se správcem ďáblického hřbitova. Ten jednoho dne za ním přišel a říkal mu: Pane doktore, přišel mi seznam popravených a je tam jméno Stanislav Broj. Není to nějaký váš příbuzný? Tak si tam řekli, co a jak. Hřbitov má zákoutí, které bylo užíváno jako smetiště. A bolševik to prostě udělal tím způsobem, že se do toho smetiště vyhloubila jáma a do ní se naskládalo deset rakví. Vrstva vápna, vrstva fošen a dalších deset rakví. Šachty byly všechny po třiceti rakvích. Mám to taky na fotografii. U každé šachty jenom kus klacku píchnutý do země a bílé číslo. Otec měl 17 na šachtě a poslední číslo bylo 31.

● ● ●

Celý rozhovor Jaroslava Rokoského s panem Janem Brojem byl otištěn v časopise Paměť a dějiny 1/2016. Poslední slova Stanislava Broje před popravou byla: „Prosím Boha, aby vám tuto vraždu odpustil! Umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodné zemi. Oni jimi také budou! (…) Nechť žije svobodné Československo!“ V roce 1992 byl Stanislavu Brojovi in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka, roku 2010 získal čestné občanství města Rokycany. Z iniciativy rodinných příslušníků byla v den 40. výročí popravy Stanislava Broje (23. 5. 1990) na rodném domě v obci Volduchy čp. 56 odhalena pamětní deska. Na Čestném pohřebišti na Ďáblickém hřbitově se dnes nachází symbolický Brojův hrob.

 Stanislav Broj při jednom ze svých veřejných projevů / Pamětní deska odhalená na rodném domě v obci Volduchy čp. 56 (foto rodinný archiv)

Zpracoval MARTIN VACEK