VÝROČÍ: Milan Bárta o zajištění tryzny za Stalina

Úmrtí sovětského diktátora Stalina se musely věnovat náležitě věnovat všechna média, odborný tisk nevyjímaje. Zde obálka a úvodních několik dvojstran automobilového časopisu Svět motorů, jež vyšlo jako dvojčíslo. Paradoxně se tak nejspíš proto v dalším čísle podobně neobjevila tryzna za Klementa Gottwalda. (repro: Svět motorů 5-6/1953)

Rok 1953 přinesl Ministerstvu národní bezpečnosti, které v Československu v té době řídilo bezpečnostní složky, několik zatěžkávacích zkoušek. První z nich představovala smrt Josifa Vissarionoviče Stalina, k níž došlo 5. března. O den později v šest hodin ráno se o tom na mimořádné schůzi dozvěděli členové předsednictva ÚV Komunistické strany Československa. V Československu byl vyhlášen národní smutek, bezpečnostní složky měly vyhlášenou pohotovost, prostřednictvím sítě tajných spolupracovníků se sledovaly reakce obyvatel. V budově sovětského velvyslanectví v Praze byla zřízena improvizovaná smuteční síň s bustou sovětského vůdce, kam se sjížděly delegace z celé republiky. Dne 9. března, v den Stalinova pohřbu, se k tryzně před Národním muzeem v Praze sešlo několik set tisíc lidí v čele s čelnými představiteli komunistické strany a vlády.

Zajištění bezpečnosti dostalo na starost Ministerstvo národní bezpečnosti, vše řídil bezpečnostní štáb v čele s náměstkem ministra Jindřichem Kotalem, mezi jednotlivé bezpečnostní složky byly přesně rozděleny úkoly. Hlavní správy ochrany měla zajistit budovu Národního muzea včetně rampy a příjezd funkcionářů, Veřejná bezpečnost dostala na starost průvody, pořádkovou službu a dopravu. Hlavní správa StB měla střežit domy a střechy, tento úkol přenesla na posílenou krajskou správu Státní bezpečnosti Praha. Prostor Václavského náměstí a bezprostředního okolí byl rozdělen na sedm úseků, v záloze zůstávala třicetičlenná skupina příslušníků Státní bezpečnosti.

V den tryzny nastupovali příslušníci bezpečnosti do akce již ve čtyři hodiny ráno a zahájili kontrolu domů a střech podél celého Václavského náměstí a na Můstku spolu s přilehlými ulicemi Mezibranskou a Washingtonovou. Z těchto míst bylo totiž možné na rampu Národního muzea zahájit střelbu, případně shazovat do davu nejrůznější věci či vyvěšovat transparenty nebo hesla. Okna proto měla zůstat zavřená, v domech se nesměli nacházet cizí lidé. S účastníky smutečního aktu se mělo jednat slušně a šetrně, zvláště s příslušníky filmového štábu, který vše natáčel.

Samotná tryzna začala v půl deváté hymnami Československé republiky a Sovětského svazu. Nechyběla ani čestná jednotka složená z příslušníků Ministerstva národní bezpečnosti. Obavy z provokací se ukázaly jako zbytečné, celá akce proběhla podle plánu a bezpečnost nebyla narušena. V té chvíli mohl těžko někdo předpokládat, že se za několik dní, ovšem ve větším měřítku, budou podobná opatření opakovat po úmrtí Klementa Gottwalda.

Vlevo: Americká CIA se možností Stalinovy smrti zabývala, vznikla zvláštní pracovní skupina (Stalin), která připravovala plán psychologického využití skonu sovětského diktátora. Obavy panovaly z ukvapeného jednání jeho možných nástupců, v mezinárodních vztazích se ovšem nepředpokládaly změny. (repro: archive.org) / Vpravo: Státní bezpečnosti sledovala pozorně ohlasy na Stalinův skon mezi obyvatelstvem. Využívala k tomu zejména početnou síť tajných spolupracovníků (repro: ABS, f. 310, sign. 310-62-2)

Připravil MILAN BÁRTA