UDÁLOST: Pietní akt v Ďáblicích za oběti komunistického režimu

(26. 6. 2023) – Den před výročím justiční vraždy národněsocialistické političky Milady Horákové připomněla ji i další oběti komunistického režimu v Československu pieta na Ďáblickém hřbitově v Praze. Spoluorganizátorem akce byl spolu s Ministerstvem obrany České republiky letos poprvé také Ústav pro studium totalitních režimů. Dnem památky obětí komunistického režimu byl 27. červen vyhlášen v roce 2004. Dnešního pietního aktu se účastnili vrcholní státní činitelé, zástupci diplomatického sboru hned z několika zemí, političtí vězni, jejich potomci a příbuzní i zástupci církví a paměťových institucí.

V severní části hřbitova je od devadesátých let 20. století čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu z padesátých let. Ti sem byli „odkládáni“ do hromadných hrobů, přičemž informace o jejich jménech a přesném uložení ve zdejších šachtách, byly ještě za doby minulého režimu zničeny. Víceméně na stejném místě byli přitom pohřbíváni i padlí účastníci protinacistického odboje. Třiatřicet let po listopadových událostech byla letos ustavena komise, která by měla zpracovat doporučení dalších kroků při správě a budoucnosti pohřebiště. Ústav pro studium totalitních režimů má v komisi významné zastoupení. Proto také 1. náměstek Ústavu pro studium totalitních režimů JUDr. Kamil Nedvědický dnes při pietním aktu poznamenal: „Zaznělo tu už několik slov o zapomínání a o tom, že na tyto oběti totalitních režimů nesmíme zapomenout. Důležité je to obzvláště v době, kdy zapomínání na skutečnou historickou pravdu vede ve světě k tomu, že jsou znovu rozpoutávány konflikty, jsou napadány suverénní země, a to vše díky falšování historie a uvádění informací, které se nezakládají na pravdě. Chtěl bych říci jménem Ústavu pro studium totalitních režimů, že před sebou vidíme v současné době dva velké úkoly. První – nedopustit, aby se zapomnělo na oběti obou totalit 20. století, aby oběti komunistického režimu byly připomínány a aby mladá generace, i ta nejmladší, znala jejich osudy. A druhý obří úkol – aby Ďáblický hřbitov byl skutečně místem, kde se připomíná, kdo zde leží. Abychom napravili tu hroznou křivdu, nebojím se použít slovo zločin. Byli zde pohřbeni hrdinové-oběti společně s pachateli. Vlastně ani přesně nevíme, kdo zde leží. Uděláme všechno pro to, abychom obětem vrátili nejenom jméno, ale i čest a důstojnost, aby jejich potomci mohli pohřbít jejich ostatky, jak se sluší a patří. Čest památce všech těch, kteří jsou zde pohřbeni, kteří se postavili oběma totalitám 20. století.“