ROZHOVOR: Kamil Nedvědický o vyrovnání se s komunistickou minulostí
Závěrečný den mezinárodní konference Ruská hybridní válka proti demokratickému světu – výzva pro evropskou paměťovou politiku, na jehož uspořádání se zásadním způsobem podílel i Ústav pro studium totalitních režimů, se zabýval tématem Vyrovnání se s komunistickou minulostí. V prvním diskuzním panelu se přednášející snažili odpovědět na otázku, zda jde o klíčový prvek přechodu k demokracii, ve druhém pak co je víc třeba udělat? Že téma je stále aktuální, zdůraznil hned na úvod ve svém příspěvku i náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů JUDr. Kamil Nedvědický, kterého jsme se následně zeptali:
Pane Nedvědický, jak se státy, postižené mnohaletou komunistickou totalitou, vyrovnávají s tímto svým historickým břemenem?
Pád komunistických režimů ve střední a východní Evropě v roce 1989 je chápán jako zásadní předěl mezi epochami. Bohužel, ve všech státech bývalého sovětského bloku je jasně viditelné, že rezidua komunistické minulosti stále působí a ovlivňují současnost i budoucnost. Zásadním problémem zůstává nepotrestání zločinů komunismu a neodsouzení pachatelů k adekvátnímu trestu. Stejně tak kontinuita práva znamenala mnohdy složité dovolávání se spravedlnosti a posuzování jednotlivých případů podle práva, které si vytvořil na svou ochranu zločinný komunistický režim.
Není na uskutečnění nějakých zásadních kroků již trochu pozdě?
Na vyrovnání se s totalitním režimem není pozdě ani třicet let po konci komunistické vlády. Cestou je jasné ukotvení zákonů o historické paměti v právním řádu, podpora paměťových a vzdělávacích institucí zabývajících se historií totalitních režimů a ochabovat nesmí rovněž snaha dostat dosud žijící pachatele před nezávislý soud. Nespravedlnost se nestane spravedlností a neprávo se nestane právem plynutím času, a dokonce ani stanovením jakékoliv tlusté čáry. Trvající komunistické režimy v dnešním světě a neokomunistické režimy v Rusku či Bělorusku nám ukazují, že poznání charakteru totalitní vlády komunistické strany a nástrojů útlaku, represe, propagandy a jiných forem nátlaku, jsou otázkou ryze současnou a takovou, na níž ve vlastním zájmu nesmíme rezignovat.
Jak v tom mohou pomoci paměťové instituce?
Rolí paměťových institucí, jako je Ústav pro studium totalitních režimů, je připomínat a dokladovat fungování totalitního režimu, vracet do historické paměti jména a osudy obětí a odpůrců nedemokratického systému a upozorňovat na ty, kteří páchali zločiny ve jménu a pod ochranou komunistické strany. Komunistické režimy přinesly světu utrpení a miliony obětí. Je nezbytné poznat jejich systém fungování co nejlépe, abychom se v dalších generacích vyvarovali opakování a dobře pochopili aktuální nebezpečí, které nám nejenom formou hybridní války, ale jak vidíme na Ukrajině i skutečnými válečnými operacemi hrozí od současných komunistických či neokomunistických režimů.
Děkujeme za rozhovor.
Kamil Nedvědický s ředitelem Kudrnou rozmlouvají s francouzským historikem Stéphanem Courtoisem, vpravo před návrhem Památníku obětem totality v Evropě s náměstkyní ÚSTR Ing. Jaroslavou Rákosníkovou
Připravil MARTIN VACEK
