ROZHOVOR: Čeněk Pýcha o výstavním projektu Zneužitá muzea

I dnes umělecky ceněným dílem je plastika Sokola Jozefa Kemka, který ji v roce 1952 daroval Klementu Gottwaldovi / Čepice prezidenta Antonína Zápotockého, v níž se vrátil z koncentračního tábora (3x foto Národní muzeum)

V Nové budově Národního muzea se veřejnosti otevřela výstava s názvem Zneužitá muzea. Partnerem v projektu bylo i oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů. Výstava vznikla pod vedením kurátorky Jolany Tothové a je součástí dlouhodobé spolupráce mezi Národním muzeem a Oddělením vzdělávání ÚSTR na projektu Muzeum dělnického hnutí v 21. století, který podpořilo Ministerstvo kultury v rámci programu NAKI II (Národní a kulturní identity). „Naše role na výstavě byla spíše na úrovni debaty o koncepci a dodali jsme několik dílčích textů. Součástí výstavy je ale i Mapa Muzea dělnického hnutí, kde naopak naše role byla podstatná,“ říká Mgr. Čeněk Pýcha, Ph.D., vedoucí Oddělení vzdělávání ÚSTR.

Pane Pýcho, o čem výstava Zneužitá muzea pojednává?

Výstava vychází ze specifické Sbírky Muzea dělnického hnutí, kterou nyní spravuje Národní muzeum. Sbírka se skládá z fondů, jež pocházejí z tzv. stranických muzeí, tedy za minulého režimu prominentních paměťových institucí (především Muzea Klementa Gottwalda v Praze, Muzea V. I. Lenina v Praze a Muzea Julia Fučíka). Výstava se zaměřuje na historii a fungování těchto institucí, jejich kontext a podobné instituce jak v Československu, tak ve světě, a v neposlední řadě si klade otázku po tom, co nám tato sbírka nabízí dnes z muzeologického i didaktického hlediska.

Do jaké míry na ní Ústav pro studium totalitních režimů spolupracoval?

Oddělení vzdělávání ÚSTR je partnerem v projektu, v jehož rámci výstava vznikla. Konkrétně se na výstavě a její koncepci podíleli kolegové Bohumil Melichar a Jan Mervart, přičemž Bohumil úzce spolupracoval i na doprovodném vzdělávacím programu pro školy. Já jsem napsal studii o vztahu této specifické sbírky a historického vzdělávání do katalogu výstavy Sbírky a politika. Spolupráce vznikla již před několika lety, kdy jsme byli osloveni Národním muzeem s nabídkou k účasti na projektu. My v té době chtěli rozšířit naše materiály pro učitele i mezi pracovníky muzeí, především směrem k muzejním pedagogům a pedagožkám, takže se jednalo o ideální příležitost. Charakter sbírky také nabízel zajímavé možnosti z hlediska badatelsky pojaté výuky – předměty ve sbírce vzbuzují mnohé otázky.

Čím je výstava zajímavá pro veřejnost?

Atraktivita sbírky spočívá v několika rovinách. Pro někoho může být výstava zajímavá z pamětnického hlediska – do zmiňovaných muzeí chodilo mnoho škol, pracovních kolektivů v rámci tzv. povinných návštěv. Věřím, že pamětníkům může výstava pomoci tuto vzpomínku nahlédnout a zpracovat z dnešní perspektivy. Výstava nabízí odpovědi na to, jak muzea fungovala, jakou roli hrála v dobové ideologii. Někteří si možná vzpomenou i na dobové exponáty. Právě některé vystavované artefakty stojí za pozornost, třeba obraz Milicionáře od Jana Čumpelíka, spojující lidové milice s husitskou tradicí. Vystavena je i část originálů motáků Reportáže, psané na oprátce Julia Fučíka.

Jaký závěr by si z ní měl návštěvník odnést?

Pro návštěvníky, jež nemají pamětnickou zkušenost, nabízí výstava vhled do základních principů fungování komunistické ideologie. Zároveň je ale i výzvou k zamyšlení a reflexi muzejních institucí obecně. Právě na příkladu těchto ideologicky vyhraněných muzeích, si může návštěvník uvědomit, že výstavy a expozice jsou vždy pohledem na minulost (ale i další témata) předkládaným z určité perspektivy. Muzea bychom měli chápat jako výzvu k dialogu s kurátorem a muzejní institucí, ne jako zjevenou pravdu. Proto bude skvělé, když si návštěvníci z výstavy odnesou zkušenost, kterou mohou uplatnit i při navštěvování dnešních expozic. Kdo zde ke mně mluví? Jaká je minulost sbírky a původ exponátů? apod.

V rámci výstavy proběhne 11. listopadu celodenní seminář. Pro koho je určen a jaká témata se budou probírat?

Seminář povedou kolegové lektoři Bohumil Melichar a Tereza Arndt a kolegyně z Národního muzea Eliška Pekárková. Hlavním tématem bude využití této specifické sbírky ve školní výuce, kde budeme prezentovat naše poznatky a zkušenosti z průběhu projektu. Součástí semináře bude také workshopová část, při níž si učitelé a učitelky vyzkoušejí práci přímo ve výuce a rozehrají interpretační hru s jednotlivými exponáty.

Chystají se v rámci tohoto projektu ještě některé další aktivity?

Ano, součástí projektu bude i vzdělávací aplikace Atlas a knižní publikace 13 objektů z (ne)šťastného muzea, která vznikla v našem autorském kolektivu. Nyní jsme ve fázi korektury sazby a měla by vyjít ještě před koncem roku.

Děkujeme za rozhovor.