ROZHOVOR: Aleš Kýr o identifikaci zemřelých a popravených politických vězňů

Nedávný seminář Ďáblice a další tajná pohřebiště obětí totalitních režimů, jehož spolupořadatelem byl i Ústav pro studium totalitních režimů, přinesl řadu nových informací a pohledů na danou problematiku. Velký kus práce odvádí při hledání ostatků zemřelých a popravených politických vězňů Národní archiv prostřednictvím PhDr. Aleny Šimánkové a Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby ČR vedený PhDr. Alešem Kýrem. Toho jsme v této souvislosti požádali o rozhovor:

Jedním z charakteristických znaků totalitního vězeňství v letech 1948-1965 bylo pohřbívání ostatků zemřelých vězňů a popravených osob na utajovaných místech, zejména pokud se jednalo o odpůrce komunistického režimu. O která místa šlo?

Šlo o utajovaná místa, zejména na pražských hřbitovech v Ďáblicích a Motole, dále na Ústředním hřbitově v Brně v sektoru 5 a na zaniklých vězeňských hřbitovech ve Valdicích, Vrchlabí a na Mírově. V Hradci Králové a Plzni byly pohřbívány ostatky některých vězňů po využití zdejšími anatomickými ústavy. Zpopelňování ostatků popravených a zemřelých vězňů v Praze probíhalo v krematoriu ve Strašnicích (1948-1953) a později v Motole (1954-1965). Dále bylo využíváno krematorium v Plzni (pro popraveného generála Heliodora Píku a vězně z Plzně), v Karlových Varech (pro vězně z Jáchymova a Ostrova nad Ohří), v Brně (pro popravené a vězně z Brna, Jihlavy a Uherského Hradiště), v Olomouci (pro vězně z Mírova), v Pardubicích, Nymburku, Semilech a Liberci (pro vězně z Valdic).

Taktikou komunistů bylo nevydávat ostatky politických vězňů jejich rodinám a příbuzným. Kdo o tom rozhodoval a kolika případů se to týká?

V roce 1948 rozhodoval o vydávání ostatků politických vězňů a popravených k pohřbení do rodinného hrobu ve výjimečných případech Státní soud a krátce nato Státní prokuratura. V letech 1953-1969 vydávala rozhodnutí Generální prokuratura. Ze 445 zemřelých obviněných a politických vězňů v Praze, Brně, Plzni, ve Valdicích a na Mírově v letech 1948-1965 bylo k uložení do rodinného hrobu vydáno 132 ostatků v rakvích a 59 uren. Z celkového počtu 192 popravených odpůrců komunismu v Praze, Brně a Plzni bylo vydáno k pohřbení jen šest rakví s ostatky a 16 uren.

Jedná se tedy celkem o 637 vězňů, kteří buď zemřeli na následky fyzického mučení či byli popraveni, z toho jen ve 213 případech byly ostatky předány rodinám. Co víme o těch zbývajících 424 zemřelých nebo popravených vězních?

Na základě našeho dlouhodobého projektu bylo z celkového počtu 445 vězněných osob ve 345 případech identifikováno místo uložení ostatků. V 58 případech místo zjištěno nebylo a ve 42 případech došlo k úřednímu zničení urny. Z celkového počtu 192 popravených osob bylo identifikováno místo uložení ostatků ve 144 případech, ve dvou případech místo zjištěno nebylo a ve 46 případech došlo k úřednímu zničení urny. Z podrobnější analýzy vyplývá, že nejvyšší míra identifikace míst uložení nevydaných ostatků byla zjištěna u vězněných osob ve Valdicích, a naopak nejnižší u vězněných osob v Praze. Z celkového počtu 169 vězněných osob v Praze bylo identifikováno místo uložení ostatků ve104 případech. Z počtu 65 vězněných osob v Brně bylo identifikováno místo ve 40 případech, u 153 vězněných osob ve Valdicích bylo identifikováno místo uložení ostatků  ve147 případech a u 34 vězněných osob v Plzni ve 27 případech. Z počtu 38 vězněných osob na Mírově bylo identifikováno místo ve 27 případech. V případě 192 popravených osob za takzvanou protistátní činnost v Praze, Brně a Plzni bylo identifikováno místo uložení ostatků ve 144 případech. Urny popravených, ale také zemřelých politických vězňů, které komunisti nevydali pozůstalým se v letech 1955-1960 soustřeďovaly v pankrácké věznici, ovšem na základě rozkazu ministra vnitra č. 36/1960 byly postupně ničeny. V roce 1965 bylo posledních 78 uren převezeno k uložení na utajované místo do motolského hřbitova.

Teprve v roce 2020 se podařilo identifikovat všech 78 uren, které byly komunisty tajně uloženy na hřbitově v Praze-Motole. Kvůli tomu se bude muset změnit i podoba pietního místa. / foto Jan Procházka (ÚSTR)

Právě nalezení záznamu o těchto 78 urnách odstartovalo po revoluci mnohaleté pátrání po všech zemřelých a popravených politických vězních …

Ano. Na počátku devadesátých let vzniklo dokumentační středisko Konfederace politických vězňů, jehož členové Ing. Oto Stehlík a Josef Slanina objevili v tehdejším Ústředním archivu SNV číselný seznam 78 uren, přemístěných v roce 1965 z pankrácké věznice k uložení do společného hrobu na hřbitově v Praze-Motole. V evidenčních pomůckách krematoria Strašnice z let 1949-1954 pak dohledali 24 jmen popravených odpůrců komunismu včetně Jaromíra Nechanského, Oldřicha Pecla a Jana Buchala. K identifikaci zbývajících 54 uren požádali o spolupráci Národní archiv Praha a náš Kabinet dokumentace a historie VS. Vylučovací metodou jsme postupně ztotožnili čísla uren na seznamu s pořadovými čísly kremací v Praze-Motole, Karlových Varech a Olomouci. Celkem bylo identifikováno 38 jmen popravených odpůrců komunismu a politických vězňů, kteří zemřeli na Mírově, v Jáchymově a Ostrově nad Ohří. Teprve v roce 2020 jsme v brněnském krematoriu identifikovali posledních sedm čísel uren, které neobsahovaly ostatky vězňů nebo popravených, ale osob zastřelených příslušníky Pohraniční stráže a Státní bezpečnosti v letech 1952 a 1953. Lze shrnout, že pod čísly 45 uren byly identifikovány oběti komunismu a pod čísly 33 uren pachatelé retribučních a kriminálních trestných činů.

Děkujeme za rozhovor.