Případ Josefa Ptáka dokazuje, že minulost je i nyní stále živá

(28. 11. 2023) – Od sametové revoluce sice před pár týdny uplynulo 34 let, dědictví poroby v komunistickém totalitním režimu se ale česká společnost nezbavila, neboť stále existuje mnoho nespravedlností a křivd, které čekají na nápravu či smíření. Ústav pro studium totalitních režimů uspořádal v pondělí 27. listopadu 2023 seminář Stále živá minulost. Případ Josef Pták v širším kontextu, zabývající se právě jednou z takových nevyřešených kauz.

Josef Pták byl v roce 1958 odsouzen v politickém procesu Landstoff a spol. k trestu smrti za vraždu komunistické funkcionářky z jeho vsi. Šlo o zmanipulovaný proces, jehož vyšetřování probíhalo v rozporu s trestním řádem. Vyšetřovatelé Státní bezpečnosti záměrně manipulovali s důkazy, jiné pak zatajovali a o trestech pro obžalované předem rozhodlo Politické byro ÚV KSČ. Ptákův prasynovec se již 15 let marně snaží o revizi tohoto procesu, a tím i očištění jména svého prastrýce. Ten byl sice během minulých let uznán účastníkem 3. odboje, ale rozsudek, podle nějž byl v roce 1958 označen za vraha komunistické funkcionářky Anny Kvašové, stále platí. Všechny přezkumy kauzy polistopadovou justicí vyzněly do ztracena. Jakoby v otázkách tzv. zbytkových trestů z komunistické éry šlo o Pandořinu skříňku, kterou nikdo nechce otevírat.

„Nezavíráme tak trochu oči před okamžiky dějin, které jsou nepohodlné? Nedělá nám, možná z nějaké lenosti, tak trošku dobře tvářit se, že se to nestalo?“ ptá se historik Martin Tichý z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se případu Josefa Ptáka věnuje řadu let a v roce 2018 o tom vydal i knihu Smrt bez spravedlnosti – Mrtví Ratajského lesa a seminář organizoval. Jeho cílem bylo podívat se nejen na tento konkrétní případ, ale připomenout, že obdobných kauz existuje více. Mnoho. A se stejným výsledkem a důsledkem. Program semináře byl proto rozdělen do tří diskuzních panelů, řešících vždy jasně danou problematiku.

Seminář Stále živá minulost: Případ Josef Pták v širším kontextu uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů spolu s Ústavně-právním výborem Senátu Parlamentu ČR. Akci zahájili Jiří Oberfalzer, místopředseda Senátu Parlamentu České republiky a Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů: „Nedávno se mě ptali, co to znamená vyrovnat se s komunistickou minulostí? Je to potrestání viníků a rehabilitace těch, kteří vůči totalitnímu režimu bojovali?“ Tázal se v úvodu Ladislav Kudrna. „To jsou bezpochyby důležité mezníky na naší cestě k vyrovnání se s minulostí, ale samy o sobě nestačí. Další, a možná nejdůležitější rovina, se nachází v rovině edukační,“ dodal s tím, že pokud nechceme opakovat chyby z minulosti, je nezbytné, aby mladá generace znala vlastní dějiny. Na příkladu současného Ruska je patrné, kam vede neznalost vlastní historie, zamlčování a bagatelizace zločinného režimu.

Seminář začal na téma práva a justice v komunistickém Československu, což ve svých příspěvcích řešili prof. JUDr. Zdeněk Kühn, Ph.D. z Nejvyššího správního soudu (Ovládnutí justice na sklonku 40. let minulého století), JUDr. Kamil Nedvědický z Ústavu pro studium totalitních režimů (Třídní justice) a Mgr. Tereza Blažková, Ph.D. z Právnické fakulty Univerzity Karlova (Advokacie v čase komunistického režimu).

Ve druhém panelu – pod názvem Případ Josefa Ptáka nejen v historickém kontextu – vystoupil na úvod historik Mgr. Martin Tichý z Ústavu pro studium totalitních režimů, jenž předložil písemné i fotografické důkazy o zmanipulovaném vyšetřování. JUDr. Lubomír Müller se zabýval danou kauzou z různých pohledů, důvodů a snah právního zástupce, usilujícího o obnovu soudního procesu. A PhDr. Aleš Kýr z Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR detailně popsal, jak probíhal v 50. letech minulého století výkon vyšetřovací vazby ve věznicích Státní bezpečnosti v porovnání s mezinárodními pravidly.

Závěrečný diskuzní panel nesl název Politické procesy v kontextu oběti, zapomnění a vzpomínání. Doc. PhDr. Jaroslav Rokoský, Ph. D. z Ústavu pro studium totalitních režimů připomněl, že politické procesy začaly v Československu už krátce po válce v období tzv. Třetí republiky a řada nespravedlivě odsouzených se domáhá spravedlnosti do dnešních dnů. PhDr. Alena Šimánková z Národního archívu (oddělení fondů státní správy z let 1945–1992) popsala, jak probíhaly poslední záležitosti popravených z politických důvodů v komunistickém Československu a jak složité bylo po roce 1989 vypátrat informace o nich samých, o místech jejich skonu, najít dopisy na rozloučenou a kde skončily ostatky popravených a zemřelých, jelikož v drtivé většině případů nebyly pozůstalým komunistickým režimem vydány. Závěr třetího panelu obstaral přímo Ing. Roman Mikula, který zaplněný konferenční sál provedl celým případem Josefa Ptáka ze svého pohledu příbuzného a pamětníka.

Cesta ke spravedlnosti nebývá přímá, jednoduchá ani rychlá. Ale dobré konce v případě například generála Jana Syrového nebo politika Rudolfa Berana ukazují, že stojí za to vytrvat. Dočká se po 65 letech tedy i Josef Pták?