Obraz nepřítele ve filmové tvorbě hlavním tématem konference

(8. 12. 2023) – Film a dějiny: Hrozba – obraz nepřítele byl název konference Ústavu pro studium totalitních režimů, která v úterý 5. prosince proběhla v Radosti na pražském Žižkově. Program byl letos opět nabitý, za přednáškovým pultíkem se během jednoho dne vystřídalo na 15 přednášejících, kteří dané téma rozebrali ze všech možných úhlů. Konferenci zorganizoval historik Petr Kopal z Ústavu pro studium totalitních režimů, který byl také jejím hlavním průvodcem. Jednotlivé příspěvky se zaměřily na dané téma z hlediska negativní „státobezpečnostní propagandy“ po roce 1948, příslušných kampaní (iniciovaných ministerstvem vnitra a Státní bezpečností), které cílily proti vnitřním i vnějším nepřátelům komunistického režimu v Československu, a které se promítly do dobových týdeníků, aktualit, dokumentů, jakož i do hrané filmové tvorby.

Slovenské filmové týdeníky v letech 1948-1956 byly námětem prvního příspěvku Martina Ciela, který tím ukázal proces sovětizace Československa. Když promluví rehabilitovaní nepřátelé vlasti se jmenoval příspěvek Františka Neupauera a Václava Kofránková dvěma sondami do filmové tvorby Oldřicha Daňka chtěla ukázat, jak se obraz nepřítele promítal do českého historického filmu.

V bloku věnovaném tvorbě Československé televize Daniel Růžička ukázal, jak ČST pojímala boj proti nepřátelům socialismu, Martin Štoll prozradil, jak obraz nepřítele ovlivňoval televizní skladbu programu ČST. O vytváření nepřítele v normalizačních seriálech hovořil Petr Bednařík a Jiří Andrs rozebral „hrozbu jménem Mimikry“. K seriálové postavě komunisty Pláteníka a k ideologickému rámci vlastního seriálu Okres na severu se pak v závěrečném příspěvku druhého bloku vrátil František A. Podhajský.

Michal Sklenář z Ústavu pro studium totalitních režimů v další části programu konference pohovořil o typologii reprezentací římskokatolické církve a náboženské praxe v československé filmové a televizní tvorbě 1948-1989. Na něj tematicky navázala Terezie Hlaváčková, která svou studii nazvala Králíci ve vysoké trávě jako obraz proticírkevní tendence v období po banskobystrické konferenci. Luboš Ptáček obraz nepřítele analyzoval a interpretoval skrz film Vstup zakázán Františka Vláčila z roku 1959 a třetí blok zakončil Jakub Machek s příspěvkem Nepřátelé pokroku, nepřátelé emancipace – doma i za hranicemi.

Závěrečnou část konference otevřela Eva Filová, která hovořila o osobních dozimetrech a nových Hirošimách. Martin Mišúr seznámil s „těžkým životem“ hollywoodských dobrodruhů za železnou oponou a Rudolf Schimera na závěr popsal obraz (amerického) nepřítele v japonském filmu Černý sníh z roku 1965. Konferenční příspěvky, které zazněly v úterý 5. prosince v Domě Radost, se stanou základem pro kolektivní monografii, tedy pro desátý díl edice Film a dějiny.