Michal Pehr o knize Katolická církev v Československu 1945-48

(7. 9. 2023) – Historik PhDr. Michal Pehr, Ph.D. se ve svých výzkumech celoživotně zaměřuje také na dějiny politického katolicismu. Nedávno na toto téma napsal další zajímavou knihu Katolická církev v Československu 1945-1948 s podtitulem Katolíci mezi nacismem a komunismem: Lenin, či Kristus?, na jejímž vydání se s Centrem pro studium demokracie a kultury podílel rovněž Ústav pro studium totalitních režimů. Autorovi jsme v souvislosti s tím položili několik otázek:

 

Pane doktore, jak název knihy napovídá, věnujete se v ní katolické církvi v Československu v období těsně po válce a před nástupem komunistů k moci. V čem je toto tříleté období z historického hlediska zajímavé, že jste se ho rozhodl zmapovat a popsat?

Máte pravdu. Těžiště mé knihy je skutečně v období třetí Československé republiky, tj. v letech 1945-48. Toto období je zajímavé z více důvodů. Je to doba obrovského nadšení. Je po válce a lidé byli šťastni, že strašná válka skončila a oni budou mít možnost budovat nové Československo, které bude spravedlivější a lepší jak v oblasti hospodářské a sociální, tak v oblasti politické. Realita však byla jiná a vyústila v únor 1948. Střet velkých a krásných plánů s poválečnou realitou – to je myslím ten hlavní důvod, proč jsem se rozhodl věnovat tomuto období.

Byla pozice katolické církve v české, potažmo slovenské společnosti v tomto období rozdílná proti jiným zemím Evropy? Přesněji k jiným státům, kde byl také silný vliv Sovětského svazu?

Pozice katolické církve byla v každé zemi poválečné Evropy rozdílná. U nás měli jak demokraté, tak komunisté, od církve velká očekávání. Stále to byla organizace, ke které se hlásilo více jak 80 procent obyvatelstva a demokraté očekávali, že církev jim pomůže uklidnit „revoluční“ časy v Československu. Zatímco komunisté doufali, že jim církev poslouží v akceptaci jejich hnutí ve většinové společnosti.

Došel jste ve svém výzkumu té doby k nějakému překvapivému zjištění, o čem se dosud nevědělo a samotného vás to překvapilo?

Na rozdíl od roku 1918 byla katolická církev po druhé světové válce respektovanou organizací, což bylo ovlivněno statečným chováním mnoha duchovních v době okupace. Zde mne překvapila především neobyčejně široká paleta perzekuce ze strany nacistické moci a obrovský počet pronásledovaných duchovních. A za další – obrovské nadšení ideály socializující demokracie, které podlehla značná část společnosti včetně části katolických kruhů. To mě, myslím, nejvíce překvapovalo.



Vy sám jste věřící člověk. Nemohlo vás to nějak ovlivnit při hodnocení některých informací?

Ano, jsem katolík. A současně jsem se snažil do maxima podržet nadhled a odstup, který si musí každý seriózní historik zachovat. To je naprosto samozřejmé a přirozené. Snad právě proto jsem musel být dvojnásob opatrný a obezřetný.

Kniha má téměř 500 stran. Jde čistě o odbornou knihu, anebo je určena i laické veřejnosti?

Kniha je primárně psaná jako odborný text, ale snažil jsem se zvolit takový formát, aby byla přístupná, pokud možno, co nejširšímu spektru čtenářů. V zásadě je dělena na tři základní části. V první části se věnuji situaci církve v době na konci první republiky a v době okupace. Druhá část je pak věnována období let 1945–1948 a třetí část se věnuje diplomatickým stykům mezi Svatým stolcem a ČSR.

Jak dlouho vlastně práce na této knize trvala?

Text této knihy vznikal víceméně tři roky. A samozřejmě do její přípravy negativně zasáhla koronakrize. Přese všechno na to ale přesto vzpomínám v dobrém. Velmi přínosné byly pro mě především návštěvy jednotlivých arcibiskupských a biskupských archivů.

V úvodu knihy uvádíte, že vinou koronaviru jste nemohl studovat nově zpřístupněné archivy Vatikánu. Mohou materiály odtud nějak zásadněji pozměnit publikovaná tvrzení a argumenty?

Podle mého soudu mohou informace z vatikánských archivů pouze zpřesnit tyto poznatky. Na základě veřejných vystoupení studia tisku a dobových poměrů můžeme analyzovat, jak vše probíhalo a dopadlo. Z vatikánských archivů můžeme následně poznat specifickou genezi těchto témat: kdo zasahoval a ovlivňoval klíčová rozhodnutí a jaké měli informace aktéři, tedy diplomaté a politici.

Problematice církví se věnujete dlouhodobě, jaké další výzvy teď před vámi stojí? Pracujete na nějaké další knize?

Rád bych pokračoval dál ve výkladu dějin katolické církve v Československu, a tak si připravuji podklady, jak pro období nacistické okupace, tak především pro období po únoru 1948. Obojí je lákavé a zajímavé.

Děkujeme za rozhovor.

Připravil MARTIN VACEK

Foto 2x ÚSTR / Martin Vacek a 7x Archiv Národního muzea
Související: