Zemřela novinářka a disidentka Otta Bednářová (96)
Otta Bednářová v roce 1977 (foto Archiv Paměť národa – archiv pamětnice)
(6. 9. 2023) – V požehnaném věku šestadevadesáti let zemřela včera 5. září paní Otta Bednářová, novinářka, signatářka Charty 77 a členka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za protirežimní činnost strávila více než rok a čtvrt v komunistickém vězení.
Otta Bednářová se narodila 18. června 1927 v Praze, od dětství ji všichni říkali Otka. Po konci války začala věřit komunistické ideologii pod vlivem dobové atmosféry, přestala chodit do kostela a modlit se a roku 1946 vstoupila do KSČ. Této skutečnosti v pozdějších letech mnohokrát litovala a brala ji jako zradu sebe sama. „Patřila mezi nejznámější novinářky, působila od roku 1950 v Československém rozhlasu a od roku 1963 v Československé televizi, kde se stala tváří proslulého pořadu Zvědavá kamera, v němž se věnovala především sociálním tématům. Byla opakovaně vystavena šikanám pro svůj kritický pohled. V roce 1968 podepsala petici Dva tisíce slov,“ připomíná životní cestu Petr Blažek, historik Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 1970 byla pro své postoje v období Pražského jara a po srpnové okupaci z KSČ vyloučena. „Vnímala členství v KSČ jako svoje osobní selhání, často o tom mluvila při různých příležitostech. Po roce 1989 v dopise členům Konfederace politických vězňů požádala o jejich odpuštění,“ dodává Blažek. Z politických důvodů byla propuštěna rovněž z Československé televize a musela pracovat mimo svůj obor. Vystřídala různé profese, byla například pokladní v divadle. Od roku 1973 byla z důvodu špatného zdravotního stavu v invalidním důchodu. V té době se už věnovala samizdatu, například Ludvíku Vaculíkovi pomáhala při vydávání Edice Petlice.
Od roku 1974 byla ona i její celá rodina už intenzívně sledována Statní bezpečností. Svazek StB na její osobu byl veden pod krycím názvem Dagmar, později Anténa. V prosinci 1976 patřila mezi první signatáře Charty 77. V dubnu 1978 byla zakládající členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1979 byla zatčena a odsouzena k třem letům vězení za trestný čin podvracení republiky. Při soudních procesech odmítala vypovídat. „Při soudu v závěrečné řeči řekla, že jejím motivem byla snaha, aby se neopakovaly politické procesy, které zažila v padesátých letech. Zmínila při tom doktorku Miladu Horákovou. Odtud je také její citát Já prostě nemohu žít jinak, který jsem v roce 2009 použil pro výstavu o VONS a poté o rok později Jarmila Cysařová pro svou knihu o Otce Bednářové,“ připomíná důležité momenty života disidentky historik Petr Blažek. Kvůli velice špatnému zdravotnímu stavu ji byl trest po 17 měsících přerušen a byla podmínečně propuštěna. Po návratu z vězení opět působila ve Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných a vrátila se ke křesťanské víře. Na konci osmdesátých let se účastnila protirežimních demonstrací.
Po roce 1989 pomáhala Otta Bednářová Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Za zásluhy o demokracii a lidská práva ji v říjnu 1997 vyznamenal tehdejší prezident Václav Havel Řádem Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. V září 2014 získala osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Čest její památce.
Otta Bednářová vlevo na snímku z října 1980 po propuštění z vězení (foto Archiv Libri prohibiti / Jiří Bednář) a vpravo v květnu 2014 (foto Archiv Libri prohibiti / Kateřina Volková)
Zpracoval MARTIN VACEK
Související:
- medailonek Otty Bednářové v knize Pozor vysíláme, který v roce 2013 spoluvydal Ústav pro studium totalitních režimů
