VZPOMÍNKA: Petr Mallota o odbojáři Karlu Hájkovi

Právě dnes 9. září před 70 lety vyhasl na dvoře pankrácké věznice život Karla Hájka (28) mladšího. Po komunistickém puči se aktivně zapojil do protikomunistického odboje, byl součástí skupiny, která vykonávala nebezpečnou činnost více než dva roky.

Narodil se 29. června 1924 v Praze. Jeho otec Karel Hájek starší byl majitelem prosperující řeznické živnosti a také majitelem domu č. 42 v ulici Na Poříčí. U svého otce pracoval až do roku 1944, kdy tehdy neunikl totálnímu nasazení. Po válce byla na Hájkův vyhlášený podnik dosazena národní správa, Hájek mladší tak pracoval jako dělník u svého strýce v Libni při výrobě mlékařských konví, respektive nějaký čas jezdil jako řidič pro druhého strýce, majitele pekařství na Praze 2. Když i jeho podnik převzal národní podnik Odkolek, pracoval pro nového zaměstnavatele na stejné pozici, tedy jako rozvážeč pečiva. To už měl za sebou i povinnou vojenskou službu.

„Mladík z bohaté pražské rodiny, který rád navštěvoval v kruhu svých známých vyhlášené kavárny, se po komunistickém puči zapojil do protikomunistického odboje.

„Mladík z bohaté pražské rodiny, který rád navštěvoval v kruhu svých známých vyhlášené kavárny, se po komunistickém puči zapojil do protikomunistického odboje. Na popud svého známého z vojny Josefa Pavelky se stal součástí ilegální skupiny organizované kurýrem západních zpravodajských služeb Vladimírem Komárkem,“ uvádí v Hájkově medailonku na stránkách webu posledniadresa.cz historik ÚSTR Petr Mallota. „Ilegální buňka, která byla ze Západu dokonce vybavena vysílačkami a udržovala takto spojení, vykonávala nebezpečnou činnost od počátku roku 1949 do února 1951, tedy více než dva roky. Sám Karel Hájek byl do jejích aktivit plně zasvěcen v polovině ledna 1951, nicméně již od jara 1949 kurýrovi Komárkovi při jeho tajných pobytech v hlavním městě příležitostně vypomáhal,“ dodává Mallota.

V době, kdy se stal Hájek plnohodnotnou součástí Komárkovy sítě (z jeho bytu se dokonce několikrát vysílalo), jí byla Státní bezpečnost již na stopě a připravovala protiakce. Dne 11. února 1951 došlo v bytě u Pavelky k přestřelce s příslušníky tajné policie, kteří ho sem přišli zatknout. Odbojář jednoho ze zasahujících příslušníků smrtelně postřelil a podařilo se mu uniknout. Ovšem ne nadlouho, neboť StB spustila rozsáhlé zatýkání, kterému členové ilegální organizace postupně padali za oběť. Karel Hájek byl zadržen 12. února 1951, načež putoval do vazby StB v pankrácké věznici, odkud již nikdy nevyšel.

Historik Petr Mallota dál uvádí: „V příštích měsících komunistická tajná policie připravovala brutálními výslechy zatčené na chystaný politický monstrproces. Padlo přitom rozhodnutí propojit zpravodajskou skupinu kurýra Komárka (ten zatčení unikl) s „vyzvědačskou“ kauzou americké tiskové agentury v Praze Associated Press a jejím vedoucím Williamem Nathanem Oatisem.“ Státní soud se Hájkovým případem zabýval v rámci procesu Josef Pavelka a spol., a zatímco hlavního viníka soud odsoudil k trestu smrti, Hájek dostal za trestný čin velezrady, vyzvědačství a trestný čin pomoci k vraždě trest odnětí svobody na doživotí. „S takto „mírným“ trestem pro 28letého mladíka se státní prokurátor nesmířil a odvolal se proti němu k Nejvyššímu soudu. Ten jeho přání vyhověl a trest zpřísnil,“ doplňuje Petr Mallota. K popravě Karla Hájka i Josefa Pavelky došlo 9. září 1952 na dvoře pankrácké věznice. Jejich těla byla převezena do Ústavu soudního lékařství a po pitvách tajně uložena do jednoho ze společných hrobů na pražském hřbitově v Ďáblicích. Památku Karla Hájka mladšího připomíná na domě v pražské ulici Na Poříčí čp. 42 pamětní tabulka, kterou Ústav pro studium totalitních režimů zde připevnil v roce 2019 v rámci projektu Poslední adresa.