VZPOMÍNKA: Ladislav Kudrna o politickém vězni Josefu Bryksovi

Tematický záběr historika je většinou hodně široký, nicméně každý z nich mívá svou takzvanou srdcovku, téma či postavu, na kterou se vlivem dlouhodobému zájmu, bádání a psaní stává odborníkem. V případě docenta Ladislava Kudrny je takovou srdcovkou letec a politický vězeň Josef Bryks.

Čím vás zaujal pohnutý život Josefa Brykse, že se mu systematicky věnujete už několik let?

Bryksův krutý osud v kostce zobrazuje tragické události našeho národa během přelomových událostí, jakými byla druhá světová válka a komunistický převrat v únoru 1948, následovaný hrůzovládou takzvané diktatury proletariátu, kdy ve jménu komunistického třídního boje byly perzekuovány desetitisíce osob.

Co by letec, neměl za 2. světové války nakonec moc příležitostí se ukázat v boji. Na zemi se ale projevila jeho tvrdá až zarputilá povaha. Po svém zatčení se pokusil mnohokrát o útěk, a přesto dokázal válku přežít. Jak to?

Je to tak, Josef Bryks byl sestřelen při svém první akci nad okupovanou Francií. Je slušné podoktnout, že sloužil u 242. perutě, která byla v červnu 1941 vyzbrojena hurricany, které byly v té době, ve srovnání s německými messerschmitty, zastaralé stroje, navíc Brykse sestřelilo jedno z největších es Luftwaffe, známý Adolf Galland. Bryks patřil v zajetí mezi tzv. bad boys, nepoučitelné útěkáře. Pokusil se pětkrát o útěk z německých zajateckých táborů, nejvíce ze všech našich zajatých letců, přičemž mu nejednou šlo o holý život. Co ho zachránilo? Zjednodušeně řečeno to, že byl příslušníkem Royal Air Force a nosil britskou uniforma. Britové dali během války jasně najevo, že pokud Němci popraví zajaté české letce, ponesou za to po válce zodpovědnost, jak se také stalo v případě Arnošta Valenty, jediného českého letce, kterého Němci zavraždili společně s dalšími 49 spojeneckými zajatci za účast na legendárním velkém útěku, který se uskutečnil na konci března 1944.

Jaká vyznamenání získal Bryks za svoji válečnou činnost?

Kromě několika válečných křížů a medailí za statečnost obdržel jako jediný Čechoslovák v zajetí vysoké britské vyznamenání: Member of the Order of the British Empire (MBE).

Záznam poslední vojenské operace Josefa Brykse (zdroj: NAL)

Po válce pokračoval v armádě, ale záhy po Únoru 1948 byl zbaven všech vojenských funkcí a hodností z důvodu, že …nenašel kladný poměr k lidově demokratickému řádu republiky.“ Již 3. května 1948 byl zatčen a v únoru příštího roku odsouzen za „zločin přípravy úkladů, zločin zběhnutí a pokusu zločinu vojenské zrady k 10 letům těžkého žaláře, čtvrtletně zostřeného tvrdým ložem, ztrátě čestných odznaků a vyznamenání a ztrátě čestných práv občanských na 10 let.“ Již nikdy neměl opustit brány vězení. Vlastně se o to ani nikdy už nepokusil. Proč?

Jak řekl náčelníkovi lágru Rovnost, pokud by se probil z jáchymovského pekla, na „svobodě“ by potkal pouze dva typy lidí: komunisty, kteří by jej okamžitě udali, a vyděšené občany, kteří by jej udali proto, aby se sami neocitli v lágru. Je nutné mít na paměti, že v době, kdy vrcholil komunistický teror, a to byla doba, kdy Bryks otročil v jáchymovských dolech, bylo zavřeno přes 200 tisíc lidí. Pokud si uvědomíme, že každý z nich měl svoji rodinu, příbuzné a známé, tak doslova každý v tehdejším „lidově demokratickém“ Československu věděl, co by jej čekalo za pomoc uprchlému muklovi. Navíc režim se tehdy nezastavil doslova před ničím, jak dokázal demonstrativní popravou, lépe řečeno krutou a pomalou vraždou Milady Horákové, která měla národu ukázat, že třídní boj je realita, která může dopadnout na každého, ženy nevyjímaje. A konečně, komunisté, stejně jako nacistický režim, praktikovali kolektivní vinu. Děti tzv. bývalých lidí, tedy politických vězňů, členů „buržoazie“, příslušníků západního odboje atd., nemohly studovat, zatímco dalším rodinám byl zabaven majetek a byly vystěhovány často do vybydleného pohraničí.

Ve vězení byl Bryks různě mučen, zavírán do samotek, přetěžován těžkou prací, šikanován zbytečnými činnostmi, odsouzen k dalším letům odnětí svobody, byla mu odejmuta možnost finančně přispívat na živobytí svému starému otci a dceři, kterou nikdy neviděl dospívat apod. Byl někdo za tyto nelidské projevy někdy odsouzen, nebo alespoň kázeňsky řešen?

Nebyl. Podobně jako tomu bylo v desítkách, ne-li stovkách dalších případů. Nevěřím v takzvanou tlustou čáru za minulostí ani na proklamace typu: Nejsme jako oni. Byla velká chyba, že se propásl dějinný moment v „devadesátkách“, kdy si každý dobře pamatoval komunistický režim, včetně normalizačního „ráje“. Po vzoru norimberského procesu, měl proběhnout moskevský proces s představiteli komunistického režimu. Není náhodou, že v té době nebylo ani vidu ani slechu po revizionistech, bagatelizaci normalizace a marginalizaci disentu, stejně tak rozličných, spásonosných politických hnutí, do jejichž čela se postavil establishment normalizace. Důvod byl prostý: po revoluci fungovala autopsie společnosti. Není náhoda, že ti, kteří aktivně podporovali režim či byli přímo součástí komunistické nomenklatury, dnes aktivně pracují na proměně obrazu normalizace, včetně vlastní rehabilitace.

Když 11. srpna 1957 Bryks svůj boj prohrává a umírá, rodině je znemožněno jeho ostatky uložit do hrobu. Dokonce se řadu let ani nevědělo, kde spočívají. Kdy a kde se nakonec našly?

Nenávist komunistického režimu šla doslova za hrob. Komunisté nejenže tělo válečného hrdiny nevydali příbuzným k řádnému katolickému pohřbu, ale navíc jeho tělo nechali spálit a urnu s popelem zakázali vydat rodině, jelikož se Josef Bryks nepoučil ze svého trestu a během věznění se choval vzpurně! Teprve 52 let po jeho smrti se jeho urna našla zakopána na tajném místě na hřbitově v pražském Motole. Stalo se tak díky mravenčí práci historiků jako jsou Aleš Kýr či Alena Šimánková a dalších jejich kolegů z Kabinetu dokumentace historie vězeňské služby či Národního archivu.

Se svou ženou Trudie (vlevo) a dcerou Soniou v krátkém období svobody (foto archiv Trudie Bryksové)

Josef Bryks nenašel potřebný klid ani po roce 1989. Jeho žena Trudie dlouhá léta bojovala za jeho úplnou rehabilitaci, ale jak justice v roce 1968, tak ta novodobá s jeho očištěním dlouho otálela. Jaké k tomu našla důvody?

Rigidní dodržování takzvaného právního pozitivismu.

Je podle vás Josef Bryks hrdina, o kterém by se mělo učit ve školách?

Jednoduchá odpověď: ano a věřím, že se o něm na školách, alespoň některých, učí. Sám jsem dlouhá léta jezdil přednášet studentům šternberského gymnázia, ležícího nedaleko jeho rodiště.

Děkujeme za rozhovor.

K tématu také zde: Paměť a dějiny 2011/03