Vít Klepárník zajistí OOV společenskovědní rozhled a přehled

(11. 9. 2023) – Kolem oddělení občanského vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů bylo v uplynulých měsících rušno. Po odvolání vedoucího oddělení podali nakonec výpověď téměř všichni jeho pracovníci. Nový vedoucí oddělení vzdělávání David Zámek na otázku ohledně budování zcela nového pracovního týmu pro náš web nedávno řekl: „My jsme je už nahradili! Vyhlásili jsme otevřená výběrová řízení, kam se nám přihlásilo několik desítek odborníků, a z těch jsme vybrali sedm. Až mi bylo líto, kolik kvalitních zájemců jsme museli nakonec odmítnout. Za mě musím říci, že tým, který se podařil vytvořit v rekordním čase, je skvělý.“ Jedním ze sedmi nových posil oddělení občanského vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů je také Mgr. Vít Klepárník, Ph.D.

Pane doktore, na základě výběrového řízení jste byl přijat do oddělení občanského vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů. Co, podle vás, rozhodlo ve váš prospěch?

To je spíše otázka na výběrovou komisi, ale mezi faktory, k nimž mohla přihlédnout, jsou moje dlouholeté pedagogické zkušenosti. Sehrát roli mohl, řeknu-li to neskromně, můj jistý širší společenskovědní rozhled a přehled – absolvoval jsem historii a politologii, studoval i filozofii a učil v kurzech zaměřujících se na mezinárodní a ekonomické dějiny, respektive orientované sociologicky. Rozhodnutí bylo ale možná vedeno praktičtějšími ohledy: vedení Ústavu má zájem postavit nový tým, v němž jednotliví členové reprezentují celou paletu předpokladů, kompetencí a činností. Namísto toho, aby se výrazně překrývaly, mají se doplňovat, obohacovat a vést ke smysluplné a efektivní spolupráci.

Jaké formy a metody vzdělávání by v oblasti dějepisné výuky, podle vás, měla instituce typu Ústavu pro studium totalitních režimů učitelům a jejich žákům nabídnout?

Necítím se být didaktikem, ale stále častější zmínky o potřebě prosazování metod výuky jiných, než je tradiční monologické přednášení, ať už jde o metody dialogické, práci s textem, obrazem a zvukem, schopnost analyzovat a řešit problémy atp., nejsou chimérou. Netvrdím, že role Ústavu pro studium totalitních režimů má být v těchto ohledech průkopnická, ale neměl by zůstat stranou. Přirozeně si můžeme klást otázku po míře a konkrétním způsobu uplatnění těchto metod. Mám za to, že půjde spíše o (někdy výrazné) doplnění výkladu a přednášení učitelem než o jeho úplné nahrazení. Jeho významná role zprostředkovatele a garanta jistě zůstane zachována. Pokud jde o formy vzdělávání, ÚSTR jistě nemá ambici ani kapacitu suplovat činnost různých stupňů škol. Jeho role může být, jak se již ukázalo, významná z hlediska zprostředkování nových metod – přípravy inovativních výukových materiálů, metodického vedení atp.

Myslíte si, že znalost dějin minulého století, především roky 1938 až 1989, je u současné české populace obecně na dobré úrovni?

Většinu dosavadního profesního života jsem působil v pozici pedagoga, přesto se necítím být zcela kompetentní posuzovat vzdělanost a úroveň poznatků naší populace. Vzdělání, a výuka dějin zvláště, silně podléhá dobovým společenským a ideologicko-kulturním rámcům. Každá ze šesti generací, jejichž zástupce najdeme i v naší společnosti, získala jiné základní a navazující vzdělání. Obrazy minulosti se u jednotlivých generací mohou výrazně lišit (a liší), a nemusí být zcela souměřitelné. Vzhledem k tomu, že historie, jak uvádí jeden z mých oblíbených autorů, je „disciplínou zasvěcenou věčnému opakování revize“, prostor k tomu věnovat se vzdělávání, novému „přepisování dějin“, je vždy a je vlastně nevyhnutelný. Neměli bychom historii, jak se někdy děje, redukovat na znalost nějakých takzvaných základních fakt – například datum vzniku samostatného Československa apod. Výklad procesů, které k této události vedly, a následků, jaké tento krok měl, je věcí zcela jiné poznávací úrovně.

Jakými didaktickými pomůckami by se mohla výuka historie – při zachování přesnosti a významu obsahu – v současnosti zlepšit a zatraktivnit?

Už jsem se zmiňoval o dialogických metodách, potřebě vést žáky a studenty ke kritické reflexi a analýze. Nepochybně stejně důležité je ochota nabídnou alternativní pohledy a pluralitní perspektivy týchž historických procesů. Didaktických prostředků je celá řada: v různých situacích se hodí různé nebo lze použít paralelně více z nich. Nejvíce na naše smysly „útočí“, jak ukazují i dnešní sociální média, „pohyblivé obrazy“ – videozáznamy. Neznamená to ale nutně, že jsou nejvhodnější. Svoje studenty se snažím vést k četbě kratších historických textů nebo výňatků z nich, často autorů odlišných perspektiv, s cílem rozvinout jejich reflexi v následné diskusi. Vhodné jsou také historiografické přehledy, které ukazují proměny myšlení o určitém problému v čase. Nechci přirozeně snižovat ani význam dalších metod a nástrojů.

Jak by se, podle vás, mělo od základu nově postavené oddělení občanského vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů v nadcházejícím období prezentovat?

Možná to bude překvapením, ale ředitel Odboru výzkumu a vzdělávání docent Petr Hlaváček už avizoval, že ÚSTR se chce více zaměřit na zákonem jím definovanou roli. Podle paragrafu 4 Zákona o ÚSTR a Archivu bezpečnostních složek jím má být „poskytování výsledků své činnosti veřejnosti“. Naším cílem bude prezentovat výzkumné a publikační aktivity Ústavu prostřednictvím seminářů a diskusí, primárně na půdě občanské společnosti, byť ani školy nelze vynechat. Rádi bychom s těmito akcemi přišli i na místa, která byla v přednáškové činnosti dosud spíše opomíjena.

A jakou pozici zaujmete vy v novém týmu?

V rámci svých možností bych se rád podílel na přednáškové činnosti. Bude-li zájem, chtěl bych nabídnout i vlastní témata jako například mezinárodní aspekty dějin 1945–1989, ekonomický rozměr československého působení v zahraničí a ve „třetím světě“ zvláště, nebo vztah mezi domácí a zahraniční politikou. Oddělení vzdělávání přirozeně nehodlá ztratit kontakt se školami a učiteli, už proto, že Ústav pro studium totalitních režimů v předešlém období odvedl nemalý kus práce v rámci projektů a aplikací Dějepis+, HistoryLab a v přednáškové činnosti.

Co bude v nadcházejícím období první, na čem budete v oddělení občanského vzdělávání pracovat?

Zřejmě jednou z prvních věcí bude reflexe nedávno proběhlé letní školy, k níž už jsme se si s kolegyněmi a kolegy vyměnili určité informace. Pokud jde o občanské vzdělávání, nebylo by, podle mého názoru, od věci zpracovat rámcový koncepční dokument. Chtěl bych to diskutovat v rámci našeho oddělení s vedením Odboru výzkumu a vzdělávání. Určitě si budeme chtít také udělat krátkodobý a možná i střednědobý plán aktivit a musíme se pobavit o tom, jak dále pracovat v rámci projektů a aplikací, které rozběhli naši předchůdci.

Děkujeme za rozhovor.