ÚMRTÍ: Generál Emil Boček (100), poslední čs. pilot RAF

Generál Emil Boček (zdroj: Paměť národa – Lukáš Žentel)

V sobotu 25. března 2023 zemřel poslední žijící československý pilot britského Královského letectva generál Emil Boček. Narodil se 25. února 1923 v Brně. Na konci roku 1939 v necelých 17 letech uprchl z okupovaného Československa a tzv. balkánskou cestou se dostal až do Bejrútu. Nejprve bojoval jako pěšák ve Francii, ale v září 1940 se již ve Velké Británii hlásil k letectvu. Stal se jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů. Nejdříve sloužil jako mechanik, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a od října 1944 se jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě zúčastnil 26 operačních letů. Za bojovou činnost dostal britská i československá vyznamenání. Jako příslušník nekomunistického odboje se však po válce stal nepohodlným a v březnu 1946 byl z armády na vlastní žádost propuštěn. V rodném Brně pracoval jako automechanik a později jako soustružník. Po listopadu 1989 byl Emil Boček v rámci rehabilitace povýšen postupně až do hodnosti plukovníka, v roce 2010 mu prezident republiky udělil Řád bílého lva a o čtyři roky později jej jmenoval brigádním generálem. Před měsícem oslavil Emil Boček 100. narozeniny. Čest jeho památce!

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna ke generálu Bočkovi a odkazu letců z Anglie, řekl: „Generál Emil Boček náležel mezi vlastence, kteří se po 15. březnu 1939 nesmířili s okupací vlastní země, ale za často dramatické situace utekli do zahraničí, aby se přidali do řad vznikajícího zahraničního odboje. Emil Boček se později stal příslušníkem slavné 310. československé stíhací perutě, jejíž příslušníci zazářili v bitvě o Británii. Úspěchy našich letců byly vykoupeny těžkými ztrátami. Ve službě Královského letectva (RAF) padlo 487 československých letců. Po skončení války (demobilizaci) zůstalo v armádě sloužit 444 veteránů RAF, kteří se ještě před únorovým pučem stali předmětem zájmu vojenského Obranného zpravodajství, v jehož čele stál fanatický komunista Bedřich Reicin. Většina příslušníků našeho letectva v Anglii, stejně jako Emil Boček, se rozhodla nepokračovat ve vojenské kariéře, ale vrátili se ke své předválečné profesi, což je uchránilo od nejtvrdších represí, jimž byli vystaveni jejich spolubojovníci, kteří po roce 1945 zůstali u letectva. Vzápětí po komunistickém puči byli veteráni RAF předmětem masivních čistek. Jejich řádění přečkala pouhá tři procenta z nich (13 letců). Většina skončila u špatně placené, nekvalifikované manuální práce, což platilo i pro ty, kteří po válce demobilizovali a zřídili si vlastní živnost, kterou jim komunisté ukradli. To byl i případ Emila Bočka. Mnoho vyhozených letců bylo i s rodinami vystěhováno ze svých bytů. Být ˏzápaďákemˊ v 50. letech 20. století znamenalo státi se ˏbývalým člověkemˊ, což byl oficiální termín Státní bezpečnosti pro označení nepřátel režimu (používala jej až do roku 1964). Situace byla pro válečné veterány horší nežli po nacistické okupaci. Nyní měli rodiny, o které se museli postarat, přičemž jejich děti trpěly za třídní původ svých otců. Na 40 letců bylo ve vykonstruovaných prosech odsouzeno k mnohaletým trestům odnětí svobody, včetně doživotních. Dalších osmnáct letců skončilo, bez soudu, v táboře nucených prací na Mírově. Minimálně čtyři letci zaplatili životem při střetu s komunistickým režimem. Josef Bryks, nositel Řádu Britského impéria, byl po únoru 1948 odsouzen k těžkému žaláři v délce 30 let. Bryks přežil útrapy německých zajateckých táborů, ale komunistické lágry nepřežil. Bryks zemřel v noci z 11. na 12. srpna 1957. Bylo mu pouhých 41 let, z nichž plných třináct přetrpěl za ostnatým drátem. Teprve po listopadu 1989 se dočkali ˏzapomenutí mužiˊ plné rehabilitace a úcty, která jim náležela. Emil Boček prožil dlouhý a smysluplný život. Stal se legendou, která až do samého konce předávala své životní zkušenosti mladé generaci. V současné době žije čím dál méně veteránů nejen druhého, ale i třetího odboje. Proto je důležité, aby Ústav pro studium totalitních režimů plnil svou nezastupitelnou roli při výzkumu fungování mechanismů dvou zločinných režimů, nacismu a komunismu.“