PŘÍBĚH: Milan Bárta o zlomu v politických procesech
Josef Smrkovský, v roce 1968 jeden z aktérů Pražského jara, byl v srpnu 1954 odsouzen k trestu 15 let odnětí svobody. Propuštěn byl v roce 1955.
Rok 1953 znamenal v historii Státní bezpečnosti velký přelom. Ústav pro studium totalitních režimů vydá v létě letošního roku první díl věnovaný historii této nechvalně proslulé instituce. Přinášíme první ukázky z této publikace.
V prosinci 1952 skončil politický proces s tzv. vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, v němž bylo k smrti odsouzeno jedenáct osob. Podle vzoru monstrprocesu s Miladou Horákovou měly následovat navazující veřejné procesy, které by ukázaly celou šíři údajného spiknutí a umožnily vyprázdnit vězení, v němž nadále, někdy již několik let, zůstávaly desítky osob, včetně bývalých prominentů režimu. Politický sekretariát ÚV KSČ, který se v řízení represí zvláště angažoval, uložil již v únoru 1953 Ministerstvu národní bezpečnosti dodávat postupně návrhy na trestní oznámení v dalších případech, které navazují na proces Slánský a spol. V odpovědi na to vyšetřovací aparát Státní bezpečnosti zaslal seznam skupin, které je „nutné dořešit“. Šlo o skupiny hospodářské, stranické a trockistické, dále o slovenské buržoazní nacionalisty, ministerstvo zahraničních věcí, armádu nebo bezpečnost, jejichž vyšetřování mělo být vesměs ukončeno do poloviny roku. Rychlé dořešení případů opakovaně urgoval i ministr Karol Bacílek.
„Ve skutečnosti se většinou i nadále tolerovaly brutální vyšetřovací metody a v Československu stále docházelo k politicky motivovaným procesům.“
Vývoj zahraniční a vnitropolitické situace, především smrt Josifa Vissarionoviče Stalina a Klementa Gottwalda, však přinesly výrazné změny. V SSSR byli počátkem dubna rehabilitováni moskevští lékaři, obvinění z toho, že usilovali o život nejvyšších stranických a státních činitelů, červnu byl zatčen šéf všemocné tajné policie Lavrentij Berija. Tento vývoj se odrazil také v Československu. Ve zprávě o vyšetřování ve věznici Ruzyně z května 1953 se již o návaznosti na proces se Slánským nepsalo. Začaly se ozývat hlasy po nutnosti dodržování „socialistické zákonnosti“, navenek proklamovaný boj proti nezákonnostem Státní bezpečnosti se týkal převážně příslušníků na nižších úrovních a nejkřiklavějších případů. Ve skutečnosti se většinou i nadále tolerovaly brutální vyšetřovací metody a v Československu stále docházelo k politicky motivovaným procesům, vynášené tresty byly ovšem nižší a absolutní tresty padaly jen výjimečně. Asi nejznámější je případ bývalých vedoucích funkcionářů Státní bezpečnosti, projednávaný Nejvyšším soudem v prosinci 1953, rok po procesu se Slánským, známý jako Závodský a spol. Šest obviněných odešlo s tresty v rozpětí od 15 do 22 let vězení, bývalý velitel Státní bezpečnosti Osvald Závodský byl popraven 19. března 1954.
Gustáv Husák, pozdější normalizační prezident, byl v procesu s tzv. slovenskými buržoazními nacionalisty v dubnu 1954 odsouzen na doživotí / Osvald Závodský, pracovník aparátu KSČ a velitel StB, byl popraven v březnu 1954. Prezident Antonín Zápotocký mu prý odmítl udělit milost i proto, že ho neměl osobně rád.
Připravil MILAN BÁRTA
