Petr Placák slaví šedesátiny, přejeme mu vše nejlepší
(8. 1. 2024) – Právě dnes 8. ledna slaví své kulaté 60. narozeniny historik, spisovatel, vydavatel, publicista, hudebník a textař Petr Placák. Vedle všeho vzpomínaného je Petr Placák od roku 2013 také naším kolegou v Ústavu pro studium totalitních režimů.
Petr Placák se v roce 1964 narodil v Praze. Jeho otec byl významný lékař, mj. spoluzakladatel české kardiochirurgie, který v roce 1969 veřejně kritizoval okupaci Československa a zpochybňoval vedoucí úlohu komunistické strany, za což byl vyloučen z KSČ a předčasně penzionován. Otec podepsal Chartu 77 a v roce 1983 byl jeden z jejích mluvčích. Rodina byla za své postoje perzekuována a diskriminována. To se samozřejmě odrazilo i do života Petra Placáka, kterému z politických důvodů bylo znemožňováno studium na střední, respektive vysoké škole. V 80. letech patřil mezi výrazné postavy mladší disidentské generace, publikoval v samizdatu, hrál také v kapele Plastic People of the Universe a natočil s ní alba Hovězí Porážka a Půlnoční Myš.
Veřejně prosazoval aktivnější přístup k opoziční činnosti a vymanění se z „paralelní polis“, kterou vnímal jako svazující. Právě z jeho popudu proto vznikla iniciativa České děti, jejichž manifest proklamoval obnovu českého království s tím, že „král je aspoň odpovědný Bohu, zatímco komunisté nejsou odpovědni nikomu a za nic“. České děti se staly jedním z hlavních organizátorů opozičních demonstrací v letech 1988 a 1989, třeba i známé manifestace v Praze na Škroupově náměstí v prosinci 1988.
V roce 1989 byl Petr Placák za své protirežimní postoje surově zbit čtveřicí estébáků. Ihned na ně podal trestní oznámení, socialistická justice žádný trestný čin ale samozřejmě neodhalila. Po změně režimu podal Placák další trestní oznámení na stejné osoby, ani tentokrát neuspěl. V roce 2007 podal třetí oznámení, které nakonec vedlo k odsouzení obžalovaných. V roce 2012 byli obvodním soudem v Praze odsouzeni tři bývalí příslušníci StB, čtvrtý mezitím zemřel. Z dlouholetého marného boje se Petr Placák vypsal v knize Fízl (2007), za níž dostal v roce 2008 cenu Magnesia Litera. V roce 2023 vyšlo v Ústavu pro studium totalitních režimů druhé, rozšířené vydání této knihy, jež je mimo jiné doplněno o happyend – tedy vítězný polistopadový soud autora s „hrdiny“ jeho knihy, důstojníky tajné policie.
Nahoře vlevo Petr Placák čte svou závěrečnou řeč před soudem s příslušníky StB, vpravo pak s přáteli v soudní budově po vynesení konečného verdiktu. Toto vše pak nechybí ani ve druhém, dopracovaném vydání jeho knihy Fízl (foto archív Petra Placáka, Přemysl Fialka a Jan Křikava)
Jaké měl Petr Placák pocity po vynesení rozsudku?„Příjemné, užíval jsem si to. Mile mě překvapil soudce, který se rozhodoval na základě věrohodnosti či nevěrohodnosti svědků. Bral v úvahu, jaký byl tenkrát režim, kdo na které straně stál, pravděpodobnost toho, co se mohlo a nemohlo v té době odehrát – celkový kontext té doby, což takoví ti pozitivisticky ladění soudci ještě z dob minulých vždy odmítali, nejen u nás, ale stejně třeba v Německu, když šlo o stíhání nacistických zločinců. Také jsem si myslel, že po těch letech je to už jen takový můj soukromý boj, že už to nikoho moc nezajímá, a byl jsem mile překvapen, že soud měl velkou odezvu. Dostal jsem stovky vzkazů od lidí, které potěšila zpráva, že se podařilo dosáhnout dílčího vyrovnání s minulostí.“ Proč si myslíte, že je důležité pohnat pachatele komunistických zločinů i po desítkách let k odpovědnosti?„Protože lidé jsou nepoučitelní. Recidiva je neustále možná. Všechny průšvihy, které přivedly k moci nacismus nebo komunismus, dále žijí pod povrchem současné společnosti. Tolik vzývaný liberalismus je ve skutečnosti jenom slupka, pod kterou dřímá nacionalismus i levicový extremismus. Stačí nějaká sociální krize a máme to tady se vším všudy znovu. Třeba se to bude jinak jmenovat, bude to používat jiná hesla, ale podstata bude stejná.“ Někteří lidé neváhají dávat antikomunismu pejorativní nádech. Jak vnímáte tento vývoj?„Výše uvedené tvrdí právě ti lidé, kteří jsou ideologicky omezení. Antikomunismus by měl být integrální součástí demokratického evropského občanství. Francouzský filozof André Glucksmann tvrdí, že identita dnešní Evropy stojí na třech pilířích – antikolonialismu, antinacismu a antikomunismu. Souhlasím s ním, i když jsem přesvědčený, že evropská identita by se mohla doplnit i o pozitivní vymezení.“ (Převzato z rozhovoru s Adamem Hradilkem pro revui Paměť a dějiny 2012/3) |
Po revoluci Petr Placák vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Angažoval se „politicky“ v royalistickém uskupení Koruna česká, působil v týdeníku Respekt, Necenzurovaných novinách, Českém deníku, Českém týdeníku či Lidových novinách, od roku 1995 je šéfredaktorem studentského politicko-kulturního měsíčníku Babylon a od roku 2001 rovněž šéfredaktorem stejnojmenného nakladatelství. Je rovněž autorem řady knih, debutoval ještě v samizdatu prózou Medorek a básnickou sbírkou Obrovský zasněžený hřbitov (pod pseudonymem Petr Zmrzlík). Dnes má na kontě i řadu odborných historických publikací, které vyšly i v Ústavu pro studium totalitních režimů – Křesťanský zápas o českou věc. Působení opata Opaska a organizace Opus bonum v československém exilu v letech 1972–1989 (2019) nebo Gottwaldovo Československo jako fašistický stát (2015). Pravidelně rovněž přispívá do historické revui Paměť a dějiny.
Kolegovi Petru Placákovi přejeme u příležitosti jeho 60. narozenin všechno nejlepší, plno elánu a energie do dalších let. A těšíme se na další výsledky jeho historického bádání.
Připravil MARTIN VACEK
