OHLÉDNUTÍ: Libor Staněk o práci okresních církevních tajemníků

(2. 6. 2023) – Již pojedenácté letos proběhla v Českých Budějovicích odborná konference, na jejímž pořádání s Jihočeským muzeum v Českých Budějovicích a Státním oblastním archivem v Třeboni spolupracuje i Ústav pro studium totalitních režimů. Letošní ročník se konal na téma Národní výbory 1945-1990: Orgány státní moci, nebo mocenský nástroj politiky KSČ? Jak název napovídá, konference byla tematicky zaměřena na problematiku národních výborů všech stupňů v rámci politického systému a politického, společenského a hospodářského života Československa na úrovni regionální i centrální. Na konferenci vystoupil s příspěvkem také Libor Staněk ze Státního okresního archivu Strakonice. S jeho svolením z něj přinášíme následující ukázku:

Nástroj okresních národních výborů pro kontrolu a dohled nad církví a náboženským životem – činnost okresních církevních tajemníků ve vybraných okresech jižních Čech v letech 1949–1954

Pozice okresních církevních tajemníků (dále jen OCT) byla utvářena v rámci okresních národních výborů, které prošly v roce 1949 reorganizací. Nejednalo se o novou funkci, ale bylo navazováno na takzvané okresní církevní referenty. Smyslem úřadu okresního církevního tajemníka byl především dohled a kontrola církevního a náboženského života v rámci daného okresu. V období let 1949-1954 na OCT čekala celá řada důležitých úkolů, kterými měl pomáhat budovat postupně se utvářející komunistický režim. Pokud se podíváme na předepsané základní body práce okresních církevních tajemníků, najdeme zde například: sledování čtení pastýřských listů, vedení statistiky přestupů mezi církvemi a výstupy z nich, evidence počtu žáků navštěvujících výuku náboženství, dohled nad jednotlivými duchovními okresu nebo monitorování jednotlivých řeholí a řádů. Právě poslední zmíněný bod hrál v letech 1949-1950 velmi důležitou roli. Režim se domníval, že právě kláštery nebo řeholní domy jsou reakčními centry a možnými ohnisky odboje, a proto postupně plánoval jejich zrušení a reorganizaci. Nejdříve však zadal okresním církevním tajemníkům, aby provedli evidenci, jednak počtu jednotlivých řeholnic a řeholníků, jednak jejich movitého a nemovitého majetku. Vznikly tak cenné archivní prameny k jednotlivým klášterním budovám nebo řeholním domům. Byly popsány nejen samotné objekty, ale i jejich inventární vybavení.

Monitorování a kontrolu jednotlivých řádů a řeholí prováděli i okresní církevní tajemníci ve zkoumaných okresech Blatná, Strakonice a Vodňany. V každém z nich se s nějakou řeholí či řádem v období let 1949-1954 setkáme. Ve Strakonicích se jednalo pouze o ženské řády, ve Vodňanech a Blatné byli zastoupeni i mužští řeholníci. V okrese Strakonice působily řeholnice Kongregace sester svatého Karla Boromejského. Jednalo se o pracovnice zdejšího chorobince a zdejší nemocnice. Počet řeholnic se dohromady pohyboval okolo dvaceti. Většina jich vykonávala své povinnosti v nemocnici, kde měly velmi dobrou reputaci. Ve Štěkni působil dále řád Anglických panen, který se zde usadil v roce 1924. V okrese Blatná byla pozornost soustředěna na zdejší klášter Bosých Augustiniánů. Podle srpnových zpráv OCT z roku 1949 v něm přebývalo devět bratrů, jeden z nich byl italské národnosti. Podle vytvořeného soupisu majetku patřilo ke klášteru šestnáct hektarů polí, šestnáct kusů dobytka. Kromě toho se v zahradách pěstovalo ovoce a bratři se věnovali i včelařství. OCT neváhal ve své zprávě konstatovat, že se do klášterních prostor vejde určitě velké množství osob. Řeholníci byli z kláštera odvezeni v rámci celostátní akce „K“ v dubnu 1950 a zároveň se hned rozběhl proces likvidace majetku kláštera. Na něj byl nasazen úřední zmocněnec, který se snažil vypořádat veškery movitý i nemovitý materiál. Svoji práci pojal velmi pečlivě, takže dokázal rozprodat i dřevěné mřížky určené pro chov včel. Z hlediska archivního lze považovat za pozitivní, že se podařilo zachránit klášterní knihovnu, jež byla odvezena do Státního studijního ústavu v Plzni a částečně i archivní materiál řádu, který dostal do správy archiv v Plasech. Práce úředního zmocněnce probíhala ve spolupráci s OCT a dalšími úřady. Celkově na likvidaci kláštera pracoval 103 dny a údajně odvedl 412 hodin přesčas. Podle jeho zpráv nebyl nadšený z délky svého působení ve Lnářích, neboť mezi místními nebyl samozřejmě příliš oblíbený. Dokládá nám to i jeho dopis z 27. května 1950, kdy si stěžoval, že při večerním návratu z hospody po něm někdo hodil dva kilogramy vážící kámen. Dále zmínil i to, že mu nejspíš zdejšími dělníky, co pracovali poblíž, byly odcizeny nové vysoké boty.

Vodňanský okres evidoval jednak mužskou řeholi v podobě řádu Redemptoristů v Libějovicích, jednak dva řeholní domy Sester Notre Dame v Protivíně a ve Vodňanech, které fungovaly jako dětský ústav a dětský domov. Zámek v Libějovicích museli bratři opustit již na konci roku 1949 a místo nich zde začal provozovat svoji školu Sbor národní bezpečnosti (SNB). Řeholní domy sester Notre Dame čekal podobný osud. Nejdříve byla obě pracoviště zestátněna, a tím pádem sestry přišly o své zaměstnání. Zůstalo jim pouze soukromé doučování a například pomoc na kostelním kúru. V září roku 1950 potom byly převezeny v ranních hodinách do Broumova. Názor, že řeholní domy mohou ukrývat takzvaná reakční centra, se přenášel i na jednotlivé OCT. Jako drobný příklad může posloužit událost v okrese Strakonice. Zde ukončil činnost Farní odbor katolické charity ve Strakonicích a při rozprodeji jeho inventáře bylo objeveno zachovalé loutkové divadlo. O něj projevili zájem sestry ze Štěkně. Zdejší OCT reagoval ve svém dopise ze dne 11. března 1953, že je zcela nevhodné toto divadlo jim dát, že zámek je uzavřený, nedá se kontrolovat a že pokud by se sestry rozhodly provádět dětská divadelní představení, nebude moci kontrolovat, zda nepůsobí nevhodně na děti. I na jeho doporučení proto sestry divadlo nedostaly a k užívání ho dostala lidová knihovna ve Strakonicích. Na druhou stranu i OCT dokázali alespoň částečně ocenit práci sester na poli péče o druhé. Vidíme to ve zprávě OCT z Vodňan. Ten se pustil v dopise ze dne 9. srpna 1951 do kritiky vedení dětského domova ve Vodňanech, kam nastoupili noví pracovníci po odvezení sester. Kritizoval jejich nekompetentnost, neschopnost a špatně odváděnou práci. Žádal o vyškolený a odborný personál. Upozorňoval na to, že sestry měly daleko lepší výsledky a že je to v jasném kontrastu současné práce, která je nedostatečná.

Soupisy od okresních církevních tajemníků mužské řehole řádu Redemptoristů v Libějovicích a dvou řeholních domů Sester Notre Dame v Protivíně a Vodňanech (zdroj SOkA Strakonice, ONV Vodňany, kart. č. 63, inv. č. 353.) a Anglických panen ve Štěkni (SOkA Strakonice, ONV Strakonice, kart. č. 340, inv. č. 739). Na fotografii je zámek Štěkeň (ze sbírky fotodokumentace SOkA Strakonice, sign.414).

Lze tvrdit, že problematika řádů a řeholí byla v prvních letech fungování OCT velkým tématem, které se podařilo splnit. V následujících letech nemuseli tuto otázku jednotliví OCT tolik řešit, i když se později do okresů některé řeholní řády vrátily, aby pomohly v pečovatelské a chovatelské činnosti. V roce 1955 například byly přivezeny ze Slovenska sestry řádu sv. Vincenta, aby pomohly na zámku v Oseku začít s provozem zdejšího zaopatřovacího chlapeckého ústavu. V letech 1949-1954 začal režim nekompromisně zasahovat tvrdé rány náboženskému a církevnímu životu na všech jeho úrovních. Největší postihy dopadaly především na katolickou církev. Ať už jednalo o vyšší hodnostáře, o místní duchovní, či právě popsané řády řehole. Postupně se komunistický stát snažil snížit její postavení a význam ve společnosti, což se mu postupně, a i přes drobné neúspěchy jako například v rámci KA, dařilo. Okresní církevní tajemníci byli v této první vlně významným a účinným nástrojem.

Připravil MARTIN VACEK