Ladislav Kudrna o odhodlání, odvaze a trpělivosti

(12. 2. 2024) – Ladislav Kudrna nastoupil na pozici ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů v květnu roku 2022. Začátky nebyly snadné, jako nový ředitel musel čelit a vypořádat se s řadou výzev. K tomu byla zapotřebí spousta energie i přesvědčení. Dnes je však ÚSTR ve velice dobré kondici, personálně stabilizovaný, otevřený široké veřejnosti, především mladým lidem. Vydává ročně desítky knih, publikací, organizuje řadu seminářů, konferencí a výstav. Uznávaný historik je mezi přáteli známý svým bonmotem o tom, že za historií nelze dělat tlusté čáry a nemá rád generalizování…

Na pozici ředitele jste nastupoval před rokem a půl. Kdybyste měl toto období popsat třemi slovy, jaká by to byla?

Odhodlání, odvaha a trpělivost.

Co bylo z Vašeho pohledu nejobtížnější?

Navrátit naši instituci k jejímu poslání.

Co to znamená?

Ústav pro studium totalitních režimů je organizační složkou státu, do jejíž činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona z roku 2007. Definuje se jako paměťová instituce zkoumající dobu nacistické okupace 1939-1945 a dobu komunistické nadvlády 1948-1989. Poskytuje veřejnosti výsledky své činnosti, zejména zveřejňuje informace o době nesvobody, o období komunistické totalitní moci, o činech a osudech jednotlivců, vydává a šíří publikace, pořádá výstavy, semináře, odborné konference a diskuze, a samozřejmě spolupracuje s vědeckými, kulturními, vzdělávacími a dalšími institucemi za účelem výměny informací a zkušeností v odborných otázkách. Stejně tak se zahraničními institucemi a osobami, které mají obdobné zaměření.

Pod vaším vedením se relativně rychle podařilo Ústav pro studium totalitních režimů otevřít, dostat do veřejného prostoru témata neprávem přehlížená…

Skončila roztříštěnost projektů a Ústav pro studium totalitních režimů se zaměřil na zásadní témata jak z období komunismu, tak nacismu, z nichž vyjdou velké syntézy. ÚSTR má navíc i celospolečenský přesah a vyjadřuje se k palčivým tématům, například šlo o výši důchodů u komunistických prominentů a nízké penze těch, kteří proti režimu bojovali.

Vzděláním jste historik, autor řady knih, v popředí stojí i přednášková činnost. Jak snadné či nesnadné tohle všechno skloubit s rolí manažera a ředitele paměťové instituce?

Veškeré úsilí jsem musel věnovat restartu naší instituce. Na psaní mám čas pouze po večerech a o víkendech.

Naše současná mladá generace nemá ponětí o historii naší země do roku 1989. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Nesouhlasím. Nemám rád generalizování. Zaleží nejen na kvalitě školní výuky, ale především na rodinném zázemí.

Občas se objeví názor, že je to přirozené, přelom milénia údajně přinesl přelom v myšlení mladých lidí, změny v žebříčku hodnot apod.

Mladí se vždy vymezují vůči předchozím generacím, vůči svým rodičům a prarodičům. Pokud by to tak nebylo, nastal by konec světa (úsměv). A je pochopitelné, že každá generace má jiný žebříček hodnot, jiné téma, za něž bojuje. Dnes je mezi mladými v popředí otázka přírodního prostředí, změna klimatu a já v tom nevidím žádný problém.

Která z akcí organizovaných Ústavem pro studium totalitních režimů v loňském roce byla z vašeho pohledu nejúspěšnější?

Bezesporu velká třídenní mezinárodní konference o kořenech ruského imperialismu, která proběhla v listopadu v Lichtenštejnském paláci v Praze, na níž přednášeli špičkoví odborníci z celého světa a každý den se jí zúčastnily více než dvě stovky návštěvníků, včetně mladé generace.

… a která by podle Vás měla být nejúspěšnější letos?

Máme za sebou mimořádně úspěšné předávání Cen Václava Bendy, které nastavily laťku hodně vysoko. Byla radost 16. ledna vidět Hlavní sál Valdštejnského paláce zaplněný do posledního místa. Těší mě, že se nám znovu podařilo vrátit Ceny Václava Bendy na výsluní, a mám také radost, že slavnostního ceremoniálu se po tolika letech účastnila opět Kamila Bendová, která je pro mě osobně obrovským morálním vzorem. Průvodcem večera byl již podruhé Marek Eben – a své role se opět zhostil s pokorou i elegancí jemu vlastní.

Prestiž ceny dokládají také záštity…

Je tomu tak. Letošní ročník proběhl pod záštitou Jiřího Drahoše, prvního místopředsedy Senátu PČR, a Jiří Oberfalzera, místopředsedy senátu.

Na rok 2024 je připraven rozsáhlý (nejen) ediční plán. Prozradíte více?

Ediční plán je vskutku mimořádný! Letos vydáme 29 původních monografií a pět překladových knih. Mám radost, že po 15 letech konečně vyjde monumentální čtyřsvazkové dílo Popravení z politických důvodů, které připravil kolega Petr Mallota se svým týmem. Tento opus magnum (vydáváme jej v koedici s nakladatelstvím Acadamia) má přes čtyři tisíce stran. Rád bych také připomněl, že před pár týdny, v lednu, vyšla skvělá a rozsáhla syntéza s názvem Velký teror, kterou připravil Jan Dvořák s kolektivem autorů. Kniha mapuje popravy našich občanů v období stalinské hrůzovlády.

Občas slýcháme, že Ústav pro studium totalitních režimů je zbytečný a drahý. Co vy na to?

V žádném případě. Ústav pro studium totalitních režimů není ani zbytečný, ani drahý. Hospodaříme s rozpočtem přibližně sto milionů korun na rok. V tom jsou zahnuty nejen platy zaměstnanců, ale i vydávání knih, časopisů, pořádání konferencí, seminářů, vzdělávacích pořadů pro veřejnost a v neposlední řadě placení vlastního provozu, včetně energií. Ústav má 120 zaměstnanců, z něhož polovinu tvoří historičky a historici. Stručně řečeno, ÚSTR dělá hodně práce za málo peněz. Touto cestou také děkuji všem zaměstnancům za jejich skvělou práci!

Letošní rok už zdaleka není nový, jsme v únoru, ale kdybyste měl vyjádřit svá očekávání či přání – jaké by to bylo?

Aby měl Ústav pro studium totalitních režimů konečně po sedmi letech střechu nad hlavou!

Držme si palce a děkujeme za rozhovor.