KNIŽNÍ TIP: Ženy v politice

Kniha Ženy v politice historičky Jany Kočiškové představuje většinu vrcholných političek v Československu v letech 1948-1968. Mnoho z nich mělo za sebou i odbojovou zkušenost. V případě členek poválečného ústředního výboru KSČ byla tato zkušenost dokonce přímo vyžadovaná. Dobrodružný osud měla například lékařka Ludmila Sinkulová, která působila v ÚV KSČ v letech 1946-1954. Za války byla pronásledována gestapem, podařilo se jí ale uprchnout do Německa, kde se vydávala za ženu v domácnosti pod jiným jménem. Nakonec se dostala do Vídně a zbytek války ilegálně působila uvnitř Říše pod cizími jmény. O svých zážitcích po válce vydala knihu Byla jsem někdo jiný.

Ženy se v československé politice v letech 1948-1989 nikdy nedostaly do vrcholných funkcí. Existuje ovšem jedna výjimka: ministryně Božena Machačová-Dostálová byla 21. a 22. srpna 1968 pověřena oficiálním zastupováním vlády, jelikož někteří její členové byli odvlečeni do Moskvy a ona z těch, kteří zde zůstali, byla věkově nejstarší. Po invazi vojsk narychlo svolala všechny dostupné ministry a jednala o situaci i s prezidentem republiky. Jednalo se sice pouze o epizodní událost v jejím životě, o to však větší důležitost v tehdejších dramatických událostech měla.

Jaroslava Krafková, původní profesí fotografka, později tajemnice KV KSČ v Plzni si k vyššímu politickému postavení pomohla nefér způsobem. Dosáhla podvodného vyškrtnutí své kolegyně Elišky Ullrichové z kandidátní listiny pro volby do Národního shromáždění před volbami v roce 1948, údajně pro nemoc, a dosadila tam své vlastní jméno. Navzdory protestům a nesouhlasu naprosté většiny delegátek krajské Rady československých žen v Plzni, kterou měla v parlamentu zastupovat, byla následně přesto zvolena poslankyní.

Jeden z nejtragičtějších osudů z političek za války měla Gertrúda Čakrtová-Sekaninová, která přišla o celou svou rodinu. Pocházela ze židovské rodiny, byla poslána do tábora v Terezíně a pak do Osvětimi. Později se dostala do pracovního tábora Trachenberg a na konci války do pochodu smrti, ze kterého se jí podařilo utéct. Válku přežila ze své rodiny jako jediná. Po roce 1949 se stala členkou ústředního výboru KSČ a poslankyní, působila na ministerstvu zahraničí. S režimem se rozešla po srpnu 1968, kdy jako jedna ze čtyř poslanců Národního shromáždění odmítla hlasovat pro souhlas s pobytem sovětských vojsk v Československu.