KNIŽNÍ TIP: Prvních pět čísel undergroundového Vokna

Vydávat v normalizačních letech v Československu vlastní časopis bylo nemyslitelné. Přesto se tak dělo, i když ti, kteří se o to pokusili, byli za to různě perzekvováni, potažmo zavíráni do vězení. František Stárek řečený Čuňas, badatel Ústavu pro studium totalitních režimů, byl jedním z nich. Od roku 1979 stál za vydáváním undergroundového časopisu Vokno, jeho prvních pět čísel a část faksimilí zabaveného čísla šestého nyní díky nakladatelství Pulchra vychází knižně. Původní obsah a řazení příspěvků včetně ilustrací jsou zachovány, kompletní revidované texty doplňují úvodní komentáře, závěrečná studie a jmenný rejstřík.

Prvních pět čísel legendárního Vokna vyšlo mezi lety 1979 až 1981 a jde víceméně o první fázi jeho vydávání, které se uzavřelo zatčením a odsouzením Stárka a dalších spolupracovníků do vězení. Martin Machovec ve svém příspěvku uvádí: „Prvních pět čísel Vokna bylo koncipováno monotematicky: č. 1 – hudba; č. 2 – výtvarné umění; č. 3 – literatura; č. 4 – akční umění; č. 5 – film (v nevydaném 6. čísle mělo být hlavním tématem divadlo). Šlo ovšem jen o ˏdominantní témataˊ, takže v každém z prvních pěti čísel je rovněž zastoupena literatura, publicistika, v každém jsou výtvarné, fotografické přílohy aj. Náklad prvních pěti čísel se pohyboval v rozmezí 100-180 výtisků; tištěny ormigem; rozsah 60-100 stran. Výtisky Vokna se prodávaly až do 5. čísla za 20 Kč.“

Undergroundový časopis pro druhou i jinou kulturu Vokno se v období totality stal centrem československé nezávislé kultury, a tudíž i synonymem politického odporu, ale také se zaměřil na svou vlastní soběstačnost a autodidaktický přístup. Časopis Vokno vystavěl hraniční území mezi totalitní mocí a svobodnou kreativitou, stal se symbolem hledání nezávislého vyjádření a v době marxistického mediálního blafování vyvinul sobě vlastní kreativní autonomii. A jak dodává ve svém příspěvku sociolog Zdeněk R. Nešpor: „… jeho tvůrci vědomě chtěli být tlumočníky ˏdruhé a jinéˊ kultury v normalizačním Československu. Nedělali časopis jenom pro sebe a své kamarády. Chtěli otvírat okno, jímž by do již uzavřeného společenství undergroundu nahlíželi noví mladí, potencionální noví členové. Nutno říct, že se jim to docela dařilo…“

Historický přínos časopisu Vokno je tedy v tom, že se v období naprostého ukřižování svobodné kreativity dokázal vzepřít omezenému pokrytectví a poskytl prostor pro informace, jež jinde nebylo možné publikovat ani číst. Neodmyslitelně se tak řadí mezi ty zdroje nezávislé kultury, které se staly jednak „generátorem“ nových myšlenek, jednak i jejím efektem. „Možno shrnout: prvních pět čísel samizdatového Vokna lze akceptovat a hodnotit jako zdařilý obraz uměleckého, tj. literárního, výtvarného i hudebního provozu existujícího v českém undergroundovém společenství na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století,“ píše v závěru svého příspěvku výše citovaný Martin Machovec. Sluší se ještě dodat, že jde o první ze tří připravovaných svazků, v nichž postupně vyjde všech patnáct samizdatových čísel Vokna.