KALENDÁRIUM: Výročí posledního červnového týdne
(27. 6. 2023) – Téměř každý den v roce přináší v české, potažmo československé historii řadu významných dat, která si díky těm, k nimž se vážou, zaslouží neustále připomínat. V týdnu 26. – 30. června si v roce 2023 si připomínáme následující události a životní jubilea následujících bojovníků proti nacistickému a komunistickému totalitního režimu.
Repro Literární listy 27. 6. 1968
27. 6. 1968: Manifest 2000 slov
manifest požadující změnu poměrů v Československu v roce 1968, zároveň vyzýval řadové občany, aby aktivně ovlivňovali společenské dění
„Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí a filosofického vzdělání, kdyby aspoň měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.“ Těmito větami začal jeden z nejvýznačnějších dokumentů reformního roku 1968, manifest 2000 slov, jehož autorem byl spisovatel Ludvík Vaculík. Dokument byl původně zamýšlen jako podpora akčního programu KSČ, jenž byl výzvou komunistů k reformě své strany (inicioval to předseda Národní fronty František Kriegel), ale oslovení vědci z Čs. akademie věd podrobili poválečný vývoj Československa a režim jako takový nemilosrdné kritice. O zformulování tohoto prohlášení byl požádán redaktor Literárních listů Ludvík Vaculík. Manifest Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem požadoval změnu poměrů v Československu a zároveň vyzýval řadové občany, aby aktivně ovlivňovali společenské dění. Vyšel 27. června 1968 v Literárních listech a celostátních denících Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny jen den poté, kdy byla zákonem č. 84/1968 Sb. dočasně zrušena cenzura. Manifest podepsaly stovky osobností veřejného života a více než 150 tisíc občanů. KSČ jej odmítlo a v období tzv. politické normalizace prohlásilo za kontrarevoluční. V 70. letech byli mnozí lidé za projev souhlasu s tímto manifestem perzekvováni, a to včetně jejího autora.
Zdroj: Rodinný archiv Jana Krnáče
28. 6. 1943: † Ladislav Vácha
československý gymnasta, olympionik, člen Sokola, účastník protinacistického odboje, zemřel na následky výslechu gestapem
Ladislav Vácha se narodil 21. března 1899 v Brně. Do domácí gymnastické špičky se jako člen Sokola Brno prosadil počátkem 20. let. V roce 1920 obsadil na přeborech Československé obce sokolské třetí místo a byl nominován do týmu pro olympiádu v Antverpách. Medaili pro Československo ale získal až na další olympiádě v Paříži (1924), za cvičení na kruzích a ve šplhu vybojoval bronz. Konečně zlatou (a dvě stříbrné) olympijskou medaili pak vybojoval na olympiádě v Amsterodamu v roce 1928 za cvičení na bradlech. Sokolský cvičitel František Erben o Váchových přednostech řekl: „Povaha veselá, samorostlá, ale nikoli lehkomyslná. Je miláčkem sokolského publika. Ale i v cizině mezi cvičenci je velmi oblíben. Je silný, smělý a všestranně nadaný. Na kruzích nemá vůbec soupeře ve světě tělocvičném. On si doslovně pohrává se všemi výdržemi, ať je to na kterémkoli nářadí. Je nejspolehlivějším ze všech našich závodníků“ (zdroj: olympic.cz). V roce 1930 ukončil Ladislav Vácha aktivní závodní kariéru a ve Zlíně se jako náčelník tamější sokolské jednoty věnoval výchově nové generace sokolských gymnastů. Po okupaci Československa v březnu 1939 se stal podezřelým z účasti v odboji. Dne 25. března 1943 byl zatčen a vězněn v brněnských Kounicových kolejích, v květnu byl sice propuštěn, ale ani jeho trénované tělo gymnasty nevydrželo útrapy vězení. Nedlouho poté – 28. června 1943 – na následky mučení gestapem Ladislav Vácha ve věku pouhých 44 let zemřel. V roce 2017 byla Ladislavu Váchovi udělena Cena města Brna i. m.
30. 6. 1898: ⃰ Pavel Ripka
voják, účastník domácího protinacistického odboje, popraven nacisty, podplukovník i. m.
Repro z knihy Vlast a čest byly jim dražší než život (Eduard Stehlík a Ivan Lach)
Pavel Ripka se narodil 30. června 1898 v Českém Brodě. Po studiích na české vyšší reálce v Brně se stal chovancem ženijní kadetní školy. Účastnil se i závěrečných bojů 1. světové války. V nově utvořené československé armádě se ihned zapojil do bojů proti maďarským bolševikům na Slovensku. V roce 1934-1936 vystudoval Vysokou školu válečnou a poté se stal v hodnosti štábního kapitána součástí skupiny generálního štábu. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 vykonával funkci přednosty 3. oddělení Velitelství III. sborové oblasti v Brně. V říjnu byl přidělen u Ministerstva národní obrany – hlavního štábu v Praze jako referent mobilizační skupiny 1. oddělení. Po okupaci se zapojil do odbojové činnosti v rámci moravských složek Obrany národa. Spolu s pplk. Tomášem Podruhem měl klíčovou roli při výstavbě Krajského velitelství Obrany národa Brno-město, v jehož štábu poté působil. Gestapem je vypátrán a zatčen v prosinci 1939. Postupně je vězněn v Brně v Sušilových a Kounicových kolejích, v červnu 1940 je převážejí do Vratislavi a odtud v prosinci 1940 do Wohlau. V únoru 1941 je Pavel Ripka přemístěn do Berlína a zde na den přesně dva roky po zatčení odsouzen Lidovým soudním dvorem za velezradu a zemězradu k trestu smrti. Poté je převezen do nechvalně proslulé věznice v Berlíně-Plötzensee a zde je 26. srpna 1942 ve věku pouhých 44 let popraven. Osvobozená vlast ocenila jeho nejvyšší oběť udělením Čs. válečného kříže 1939 a povýšením do hodnosti podplukovníka generálního štábu in memoriam. Za odbojovou činnost byla zatčena v roce 1944 také jeho manželka Markéta, která až do konce války byla vězněna, osvobození se dočkala v Malé pevnosti v Terezíně.
Připravil MARTIN VACEK
