KALENDÁRIUM: Výročí a události prvního srpnového týdne

(31. 7. 2023) – Téměř každý den v roce přináší v české, potažmo československé historii řadu významných dat, která si díky těm, k nimž se vážou, zaslouží neustále připomínat. V týdnu 31. července až 6. srpna si v roce 2023 připomínáme následující životní jubilea bojovníků proti totalitním režimům.

Vlevo Vojtěch Preissig, vpravo odbojový leták k 28. říjnu 1939

31. 7. 1873:  ⃰  VOJTĚCH PREISSIG

český grafik, typograf, malíř, ilustrátor, účastník domácího protinacistického odboje

Vojtěch Preissig se narodil 31. července 1873 v obci Světec. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a tiskařskému řemeslu se následně vyučil ve francouzské Paříži. V roce 1910 odjel do Spojených států, kde setrval až do roku 1931, kdy se vrátil do vlasti. V tomto období nicméně byl aktivní směrem k Československu, pracoval pro pobočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku (1917), organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii (1918), vytvořil i soubor návrhů na československou státní vlajku (1919). V e třicátých letech působil jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Vojtěch Preissig aktivně zapojil do ilegální protiněmecké odbojové činnosti – se svou dcerou Irenou Bernáškovou vydával ilegální časopis V boj, který měl blízko k odbojové organizaci Obrana národa, byl autorem několika kreseb na titulní straně. Roku 1940 byl zatčen gestapem a za ilegální činnost vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táboře Dachau 11. června 1944 ve věku 71 let. Dcera Irena byla popravena 26. srpna 1942 v Plötzensee u Berlína. V roce 2012 získal Vojtěch Preissig od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy in memoriam. Na jeho počest je v rodné obci Světec po něm pojmenováno náměstí. V roce 2021 vyšla publikace věnovaná Preissigovi pod názvem Grafik Malíř Hrdina.

Vlevo symbolický náhrobek Vratislava Jandy na čestném pohřebišti Ďáblického hřbitova (bohužel se špatně uvedeným rokem úmrtí), vpravo Janda jako voják čsl. armády (foto ÚSTR / Martin Vacek a Wikipedia – volné dílo)

1. 8. 1913:  ⃰  VRATISLAV JANDA

voják, účastník domácího protinacistického odboje, popraven komunisty, plukovník i.m.

Vratislav Janda se narodil 1. srpna 1913 v Úžicích u Kralup nad Vltavou. Od mládí aktivně působil v Sokole i Junáku. Jeho profesní kariéru ovlivnila vojenská služba – základní nastoupil v roce 1936, už po roce nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích a po jejím absolvování, již v hodnosti poručíka, postupně vystřídal posádky Bílina, Libochovice a Budyně nad Ohří, odkud byl 30. září 1939 propuštěn z vojenské služby v souvislosti s rozpuštěním armády. Od počátku okupace byl zapojen v odboji. Působil v odbojové organizaci ÚVOD. Činnost v ní se mu dařilo tajit před gestapem až do 26. října 1942, kdy byl zatčen a vězněn na řadě míst. V lednu 1944 byl v Drážďanech odsouzen Zemským soudem k 10 letům káznice. V dubnu 1945 se mu podařilo z výkonu trestu v německém Schweinfurtu uprchnout a s americkou armádou se dostal do Československa. Za svou statečnost a odvahu byl v roce 1945 vyznamenán Československým válečným křížem 1939, medailemi Za zásluhy a Za chrabrost před nepřítelem. Po skončení války znovu nastoupil do armády. Dne 16. května 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady, které se dopustil svou údajnou účastí na přípravách ozbrojeného protikomunistického puče. Podle obžaloby měl být velitelem 70členného ozbrojeného oddílu působícího v rámci rozsáhlého spiknutí. Na základě vykonstruovaných obvinění byl zbaven vojenské hodnosti a odsouzen k trestu smrti. Vratislav Janda byl 5. listopadu 1949 v 6.00 hodin ráno popraven v Pankrácké věznici ve věku pouhých 36 let. Tento svět opustil se slovy: „Bože, poroučím Ti osud svůj“. Jeho ostatky nebyly vydány rodině, ale tajně pohřbeny do hromadného hrobu na motolském hřbitově. V roce 1990 byl Vratislav Janda rozhodnutím Městského soudu v Praze rehabilitován a o rok později in memoriam povýšen na plukovníka. Jeho památku připomíná symbolický hrob na čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově a pamětní deska v sokolovně v Mnichově Hradišti.

Foto archiv Muzeum Tremblinka

Připravil MARTIN VACEK