Ukrajinský disident Zorjan Popaďjuk, perzekvovaný za protesty proti invazi 1968, debatoval v Knihovně Václava Havla

Termín: 21. 08. 2017, 18:00
Místo konání: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 1

Na pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů přijel do České republiky bývalý ukrajinský disident Zorjan Popaďjuk, který byl za svou činnost a protesty proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 odsouzen a strávil celkem 13 let v sovětských pracovních táborech a dva roky ve vyhnanství.

21. srpna 2017 se v Knihovně Václava Havla konala debata se Zorjanem Popaďjukem, kterou moderoval Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

ÚSTR již od roku 2008 představuje na výročí srpnové okupace Československa osobnosti, které se s aktem vedeným vládami svých států nesmířily a proti invazi v roce 1968 protestovaly. Nejslavnějším protestem byla několikaminutová demonstrace na Rudém náměstí 25. srpna 1968, jejíž účastníci za svých pár minut svobody tvrdě zaplatili. Na mnoha místech SSSR, ale i dalších zemí Varšavské smlouvy však protestovaly další skupiny lidí i jednotlivci, jejichž jména často zůstala neznámá. V minulých letech se tak v Praze představili například Elijahu Rips a Aldis Cilinskis z Lotyšska, Revaz Cincadze z Gruzie nebo Michas Kukobaka z Běloruska.

Zorjan Popaďjuk se narodil v roce 1953 v SSSR na západní Ukrajině, žil ve městech Lvov a Sambor. Důležitým momentem pro Zorjana Popaďjuka byly události ze srpna 1968 v Československu, kdy jako 15letý sledoval průjezd invazních vojsk přes město Sambor. O invazi neměl iluze, nevěřil sovětské propagandě a postupně ji začal aktivně kritizovat. Ještě během studií v Samboru založil se svými spolužáky ilegální organizaci „Ukrajinská národně-osvobozenecká fronta“, složili se na rozmnožovací stroj a tiskli samizdaty a letáky kritizující útlak ukrajinského národa, jazyka a kultury, a také letáky odsuzující okupaci Československa a připomínající čin Jana Palacha. V této činnosti Zorjan Popaďjuk pokračoval i po nástupu na Lvovskou univerzitu. Při výročí invaze do Československa vyvěsil 21. srpna 1972 ve Lvově a Stryji desítky letáků odsuzujících sovětskou okupaci. Za tuto činnost, jakož i za další „antisovětskou aktivitu“ byl v březnu 1973 lvovským oddělením KGB zatčen a následně odsouzen k sedmi letům vězení a pěti letům vyhnanství. Trest si odpykával v nechvalně proslulých pracovních táborech zpřísněného režimu v Mordovii, kde v té době seděli i další sovětští disidenti. V roce 1980 byl propuštěn a poslán do vyhnanství v Magadanské oblasti a následně do Akťubinské oblasti v Kazachstánu. V září 1982 byl však opět zatčen a obviněn z další protisovětské agitace, které se měl dopustit kritikou sovětského režimu v dopisech svým známým. V akťubinském vězení byl často bit a týrán. Soud se konal v březnu 1983, kdy byl Popaďjuk odsouzen k dalším deseti letům vězení a pěti letům vyhnanství. Trest si odpykával v pracovním táboře v Kupčinu u Permu, z něhož později vzniklo muzeum Gulagu Perm-36. Propuštěn byl v únoru 1987 na základě Gorbačovova nařízení o propuštění všech politických vězňů.