Fakta

Televizní pořad „Fakta“

Komentář k pořadu „Fakta“ Okolnosti vzniku pořadu „Fakta“ nelze přesně určit. K dispozici nejsou titulky pořadu, ani žádný doprovodný listinný materiál či další informace. Původním nosičem je VHS kazeta, uložená v příloze k trestnímu spisu sp. zn. T 11/91, jako součást dokumentace Vojenské obvodové prokuratury Praha k objasňování událostí souvisejících se 17. listopadem 1989, nacházející se dnes ve správě Správního archivu ministerstva obrany ČR Olomouc. Namluvený komentář naznačuje genezi pořadu: původně byl natáčen jako oficiální reakce ministerstva vnitra na kritiku zásahu proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989. Poté, co jej Československá televize údajně odmítla odvysílat, byl dokončován pro neveřejné uvedení. Jeho adresátem byli příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kterým měl být patrně promítán na videopřehrávačích během politických školení. Na přípravě pořadu se podíleli patrně příslušníci Politického odboru Federálního ministerstva vnitra, do jehož gesce spadala politická propaganda a styk se sdělovacími prostředky. Na natáčení pořadu patrně se patrně podíleli pracovníci Ústřední redakce armády, brannosti a bezpečnosti Československé televize (část zaměstnanců redakce byli příslušníci SNB a Československé lidové armády). Pořadem provází patrně jeden z redaktorů Ústřední redakce armády, brannosti a bezpečnosti Československé televize mjr. Václav Erban (příslušník SNB), tehdejší veřejnosti známý jako dlouholetý moderátor pravidelné relace Federální kriminální ústředna pátrá, radí, informuje. Samotné tvůrce (režiséra, autora scénáře a další) není možné určit. Pořad je sestřihán ze záběrů ilustrujících dění v Praze 17. listopadu 1989 a v následujících dnech. Obsahuje řadu záběrů ze studentské manifestace 17. listopadu 1989, z různých veřejných shromáždění a demonstrací v následujících dnech a ilustrační záběry z dění v pražských ulicích. V pořadu jsou použity i záznamy ze shromáždění v pražských divadlech a rozhovory s herci a studenty. Použité záběry pochází z několika zdrojů. Část natáčeli patrně přímo příslušníci Státní bezpečnosti pohybující se v ulicích, některé záběry byly převzaty ze záznamu vysílání Československé televize, bylo využito i materiálů zahraničních televizních štábů natáčejících v listopadových dnech v Praze. Nejvíce bylo využito záběrů pořízených štábem francouzské televize. Velká část záběrů byla přejata z dokumentárního filmu Filmová kronika. Sedmnáctý listopad, který ještě v listopadových dnech připravili pracovníci Krátkého filmu (film je připojen k záznamu pořadu). Z obsahu pořadu je možné alespoň přibližně datovat dobu jeho vzniku, kterou odhaduji na mezi 21. a 26. listopadem 1989. Pořad byl pochopitelně postupně sestřiháván, patrně nebyl nikdy dokončen. Není ani zřejmé, zda byl nakonec promítán veřejnosti či řadovým příslušníkům SNB. Účelem pořadu bylo vytvořit z hlediska zadavatelů a tvůrců„objektivní“ (tj. pro ministerstvo vnitra a KSČ příznivý) obraz událostí 17. listopadu 1989 a následujících dní. Ve vypjaté atmosféře listopadových dní, kdy velmi rychle padla dosavadní cenzurní omezení, si ani propagandisté ministerstva vnitra nemohli dovolit popřít násilný charakter zásahu proti studentům. Ten není podrobněji rozebírán, v doprovodném komentáři je jen zmíněn podhodnocený počet zraněných (dvacetosm demonstrujících a čtyři zasahující příslušníci SNB) nezbytnost zásahu je vysvětlena tím, že studenti odmítali uposlechnout výzev k opuštění Národní třídy. Ojedinělé útoky proti zasahujícím příslušníkům SNB jsou v pořadu opakovány ve zpomalených záběrech, je zdůrazňován tzv. protisocialistický charakter demonstrace. V dokumentu je podrobně zmiňována causa údajně zabitého studenta Martina Šmída, rozšíření dodnes nejasné fámy je připisováno protirežimní opozici. Z tohoto důvodu byl do pořadu zařazen také rozhovor Petra Uhla s francouzskou televizí. Za poměrně unikátní součást pořadu považuji záběry zachycující situaci v pondělí 20. listopadu 1989, kdy došlo k prvním více než statisícové demonstraci na pražském Václavském náměstí. Demonstraci provázelo poslední masové nasazení pořádkových jednotek SNB, kterým se sice uzavřením pražských mostů podařilo zabránit pochodu na levý břeh Vltavy a Pražský hrad, k samotnému zásahu proti demonstrujícím však již nedošlo. Doprovodný komentář osciluje mezi několika rovinami, na jednu stranu neutrálně a „objektivně“ popisuje dění v pražských ulicích, na druhou stranu pořad obsahuje politicky vypjaté pasáže líčící 17. listopad jako dezinformaci a spiknutí “vnitřního protivníka“, který spolupracuje se „západními centrálami“. Celkově komentář svědčí spíše o zmatenosti a bezvýchodné situaci zadavatelů a autorů pořadu, vytvořit „pozitivní“ obraz zásahu proti studentům na Národní třídě nebylo na konci listopadu 1989 možné, teoriím o spiknutí nepřátelských sil by v tehdejší situaci nevěřila ani většina příslušníků SNB. Petr Cajthaml

1 Politický odbor FMV byl zřízen rozkazem federálního ministra č. 11/1989 k 1. září 1989. Do jeho působnosti spadalo řízení politicko-výchovné práce v resortu, zodpovídal za styk se sdělovacími prostředky (jeho pracovníci plnili funkci tiskových mluvčí ministerstva), jeho součástí byly redakce rezortních časopisů. Do odboru byli začleněni také příslušníci SNB zařazení do redakcí civilních deníků (jako bezpečnostní redaktoři) a do bezpečnostních redakcí Československé televize a Československého rozhlasu.

Úvodní komentář k pořadu Fakta

Zdroj: Fakta I

Metodické náměty: Úvodní komentář namluvil moderátor Václav Erban. Vysvětluje důvody vzniku pořadu i charakter listopadových demonstrací z pozice zadavatelů. Nijak nevybočuje z řady podobně koncipovaných zpravodajských šotů normalizační televize o protirežimních demonstracích v letech 1988 a 1989. To, co jej činí zajímavým a zvláštním, je jeho stylizace do role dokumentu, který měl vzniknout po „konsolidaci“, tj. potlačení demokratické revoluce. Krátký úryvek (tak jako ostatně celý dokument) otevírá celou řadu témat. Prvním z nich může být úvaha o tom, jak by se situace vyvíjela, pokud by se skutečně podařilo listopadové demonstrace potlačit. Tedy po modelování tzv. alternativních dějin (kontrafaktuální historie). Taková úvaha je pochopitelně pouze intelektuální hrou, nicméně umožňuje poukázat na nesamozřejmost politického vývoje a iluzornost kauzality dějin („nezpochybnitelných důsledků“). Přechod k demokracii se dnes jeví jako naprosto samozřejmá a „přirozená“ záležitost. Dikce tohoto „postnormalizačního“ snímku tuto samozřejmost nabourává tím, že připomíná jiné perspektivy vývoje. Další téma, které můžeme otevřít, je otázka „cui bono“. Jaký byl vlastně smysl takového dokumentu, jaké cíle sledoval, koho chtěl oslovit? A měl vůbec šanci na úspěch? Bylo možné přesvědčit veřejnost o tom, že vše vlastně proběhlo jinak, než si pomatuje? Precedens tady nepochybně byl. Také pražské jaro bylo brutálně dezinterpretováno a lež o něm se stala základním kamenem normalizace. Lze si tady představit normalizaci II? Možné otázky:

  1. Jak je deklarován důvod vzniku tohoto pořadu?
  2. Na jaké informační zdroje se odvolává? Co v této souvislosti znamená sousedství policejních záběrů a západních zdrojů?
  3. Kdo měl zájem na takovémto typu pořadu? Jaký mohl být důvod jeho vzniku? Lze identifikovat zadavatele pořadu?
  4. Lze v českých novodobých dějinách najít analogickou situaci a analogický způsob argumentace? Co to vypovídá o ideovém zázemí tvůrců tohoto „dokumentu“?

Formy dezinterpretace (2:14 min.)

Zdroj: Fakta I

Metodické náměty: Komentátor popisuje průběh demonstrace 17. listopadu, v této části konkrétně pokus demonstrantů proniknout do prostoru Karlova náměstí, jenž skončil neúspěšně. Manipulativní intenci nemá v tomto případě komentář, který jen popisuje situaci, ale obrazový doprovod. V krátké ukázce jsou použity dva typy záběrů. Perspektiva první kamery naznačuje, že šlo o oficiální zpravodajce, nejspíše policejní kameramany, druhý pohled je deklarován jako pohled britské televize. Manipulativní intenci zde vytváří kombinace objektivního popisu v úvodu reportáže s opakovaným záběrem na policistu smýkaného davem, který je terčem útoků tohoto davu. Sousedství lynčovaného policisty s policistou zasahujícím (dnes již notoricky známý obraz úderu pendreku do kamery) se snaží vytvářet iluzi individualizace policistů, které nelze redukovat pouze na původce násilí. Tato sekvence relativizuje dav jako oběť policejního násilí a vytváří iluzi, že šlo o střet rovnocenných protivníků. Tím však celý zásah na Národní třídě dostává zcela jiné vyznění. Možné otázky:

  1. Pokuste se identifikovat prostředky manipulace a dezinterpretace, které jsou v této sekvenci obsažené.
  2. Jakou funkci hrají v této sekvenci záběry na lynčovaného policistu?
  3. Jak se konkrétně projevoval vliv diktátora Ceausesca na chod země?
  4. Lze označit komentář za objektivní?
  5. Co bylo asi cílem této interpretace? Jaký dojem měla tato sekvence vyvolat u diváků?

Zásah na Národní třídě podle propagandy (0:44 min.)

Zdroj: Fakta

Metodické podněty: Vystřižený klip je součástí delší obrazové sekvence (přes 7 minut) zachycující zásah na Národní třídě. Na rozdíl od záběrů studentů FAMU, které později vešly ve známost, je tento policejní obraz zásahu daleko mírnější a celá situace je představena statičtěji. Také počty raněných jsou výrazně podhodnocené. Zásah na Národní třídě v této relaci nepředstavuje výjimku v sérii potlačení protirežimních demonstrací od srpna 1988 do října 1989. Tyto demonstrace byly pro režim sice nepříjemné, ale v zásadě ho příliš neohrožovaly, s tímto typem demonstrací mohl nadále fungovat. Demonstrace v listopadu byly výjimečné svým rozsahem, proto se je pomocí mediální manipulace pokusil „degradovat“ na „standardní“ protirežimní protesty, které zdaleka nebyly tak masové Možné otázky:

  1. Porovnejte tyto záběry se záběry studentů z FAMU. V čem se liší?
  2. Jakou funkci měla tato redukce tvrdosti zásahu?

Informační válka (1:55 min.)

Zdroj: Fakta

Metodické podněty: Přebírání dlouhých sekvencí zpráv západních televizí působí v režimní publicistice přinejmenším podivně. Po celá léta byla západní publicistika pranýřována jako propaganda a západní žurnalisté obviňováni z ideodiverze. Proč se tedy režim najednou zaštiťuje jejich produkcí? Důvod zřejmě musíme hledat v potřebě získat legitimitu a důvěryhodnost. Československá televize se vymkla v průběhu prvního týdne stávek politické kontrole a fakticky se postavila na stranu demonstrantů. Tato „zrada“ byla pro představitele režimu fatální, protože ztratili možnost účinné manipulace s mimopražskou veřejností. Obrat k západnímu zpravodajství, které se zde uměle staví do protikladu ke zpravodajství Československé televize, dokladuje naprostou bezradnost a nemohoucnost režimní publicistiky. Domyšleno do důsledků – opírá se o tytéž zdroje, které kritizuje (západní ideodiverzní centrály). „Dokument“ se snaží vyvolat dojem, že zpravodajství Československé televize bylo od 23. listopadu tendenční. Zvláště ironicky působí poslední záběr na demonstranty s transparenty „Vysílejte pravdu“. Jednalo se zřejmě o záběry z demonstrací z 20. a 21. listopadu, kdy ještě vysílání televize bylo pod kontrolou představitelů režimu. V dokumentu ovšem může působit (a jistě to byl i záměr tvůrců) jako apel občanů nespokojených s „dezinformační“ kampaní televize, která se ocitla v rukou „imperialistických agentů“. Možné otázky:

  1. Jaký význam má používání západních zpravodajských materiálů v dokumentu představujícím listopadovou revoluci jako západní spiknutí?
  2. Jakou funkci měl zřejmě v dokumentu plnit závěrečný obraz demonstranta s transparentem „Vysílejte pravdu“?

Závěrečný komentář (0:25 min.)

Zdroj: Fakta

Metodické náměty: Závěrečný komentář vyznívá jednoznačně v duchu normalizační rétoriky. Metodicky můžeme využít skutečnost, že původní televizní komentář spojený s těmito záběry nebyl vymazán, ale pouze přemluven. O čem svědčí tato skutečnost? Jednak o torzovitosti plánovaného normalizačního dokumentu, tedy o spěchu, ve kterém tvůrci pracovali. V širší perspektivě lze ale uvažovat o „zdvojení komentáře“ jako o symbolickém vyjádření manipulativního významu médií. Zatímco původní komentář využíval obraz jako doklad vznikající plurality společnosti, komentář Erbanův tytéž obrazy považuje za doklad dezinformace a diverze. Ukázka tak dokladuje sílu médií a zároveň jejich manipulativní povahu, která je dána jejich podstatou.