Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Jozef Blaško se narodil 11. října 1957 ve Snině v okr. Humenné, kde také absolvoval základní školní docházku a později pokračoval ve svém vzdělávání na Odborném učilišti n. p. Vihorlat Snina. Podle výpovědi Blaškova otce před vyšetřovatelem StB por. Stroleným (v Plzni dne 19. května 1977) se jeho syn učil výborně a nebyly s ním žádné problémy. To se změnilo po roce a půl studia na učilišti, když s jedním kamarádem vykradl obchodní dům ve Snině. Za to byl Blaško odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody nepodmíněně, pro dobré chování byl po čtyřech měsících z vězení propuštěn. Domů se nevrátil, odstěhoval se do České Lípy, kde se nechal zaměstnat v Uranových dolech, a po roce odešel i odtamtud.[1]

Na úseku 9. rPS (rota Pohraniční stráže) Hraničná (9. brigáda PS Domažlice) dne 14. května 1977 ve 21, 35 hod. zjistili pohraničníci pokus o překonání ženijně-technického zabezpečení: „Narušitel se snažil překonat signální stěnu podhrabáním, při čemž způsobil zkrat. Po zjištění zásahu pohraničních hlídek se dal na útěk do vnitrozemí.“[2] Člen hlídky, která se nacházela nejblíže místu, z něhož byl dán na rotu signál, voj. zákl. služby Štefan Čapkovič (* 23. 12. 1957), byl jako velitel hlídky vyslaný DDR ppor. Čestmírem Fritschem, aby daný úsek prověřil. Čapkovič na úseku 12, zpozoroval neznámou osobu, jak přebíhá kontrolní pás směrem od ženijních překážek do vnitrozemí. Do doplňujícího protokolu z 23. května Čapkovič uvedl: „Bližší popis osoby nemohu určit, neboť jsem ji spatřil v krátkém časovém intervalu, a to asi 3–4 vteřiny.“[3] V pozdější výpovědi z 15. května 1977 popsal průběh zákroku poté, co uviděl neznámou osobu: „Osobu jsem vyzval, dal 1 varovný výstřel a krátkou dávku /3 náboje/ jsem vystřelil na spodní část unikající osoby. Tuto jsem pravděpodobně nezasáhl. Osoba po překonání vozovky zmizela v lese. Přemístil jsem se k telefonní zástrčce [telefonní spojení pojítkem přímo na trase signalizace – v blízkosti signální stěny] a podal o situaci zprávu ppor. Fritschovi.“[4]

Velitel poplachové hlídky Čapkovič tedy střílel na osobu, která unikala do vnitrozemí, a nic nenasvědčovalo tomu, že by měla být ozbrojená. I přesto se jí podařilo uniknout. Vedle blízké hlídky reagovala rota na daný signál také standardně. Poplachová hlídka ve složení velitel hlídky des. abs. Pavol Baliak (* 22. 5. 1956), voj. zákl. služby Miroslav Gengel, voj. zákl. služby psovod Přemysl Kahoun (* 25. 5. 1956) prověřovali signální stěnu z vnitřní strany (mezi SiS a SH), na pokyn Čapkoviče při inkriminovaném úseku 12 přešli do vnitrozemí a Kahoun nasadil na stopu psa. Po přibližně 100 metrech přišli pohraničníci ke krmelci, kde pes vyhledal černou tašku a další věci.[5]

Po dalším pronásledovaní skrze vysoký lesní porost se pes přibližně po 50 metrech začal chovat pasivně. Pohraničníci po opětovném navedení psa na stopu pokračovali do obce Závist, kde u domu občana Holuba pes stopu ztratil. Pátrání pokračovalo po obvodě obce a v neobývaných domech. Když byl výsledek prohledávání negativní, velitel roty vydal příkaz na průzkum podél ženijně technického zařízení. Neznámý „narušitel“ ale nebyl zadržen ani po těchto opatřeních.[6]

Ve stejný den, 14. května 1977, byl na 2. výcvikové rotě PS – útvaru Poběžovice vyhlášen pohraniční poplach a velitel roty kpt. Novotný vyslal do vnitrozemí dále od státní hranice vojáky, kteří měli systematicky kontrolovat osoby, aby zadrželi „neznámého narušitele“.

Na křižovatce Poběžovice – Drahotín – Mnichov v obci Poběžovice, mimo hraniční pásmo, byli postupně vysazeni voj. zákl. sl. Jiří Čepl (* 6. 7. 1958) a voj. zákl. služby Milan Kubec (* 1. 5. 1958). Po rutinní kontrole procházejících osob přibližně v 1,30 hod. zpozoroval Čepl bliknutí baterky a osobu, která vkročila na silnici před domy po levé straně ve směru na obec Mnichov. Neznámý muž si posvítil na rozcestník a vzápětí byl Kubcem osvícen baterkou a vyzván, aby předložil doklady. Nato si neznámý sám posvítil na pohraničníka Kubce a začal utíkat směrem do obce Poběžovice.[7]

Z výpovědi voj zákl. sl. Jiřího Čepla z 15. května 1977 o dalším průběhu událostí: „Oba jsme vystřelili několik ran ze samopalu do vzduchu, muž se nezastavil a utíkal dále k náměstíčku, kde se nám ztratil ve tmě. My jsme doběhli na náměstíčko a nevěděli jsme kudy kam. Zastavili jsme se a prosvěcovali jsme baterkou okolí. Na to mě voj. Kubec volal ‚že tam někdo leží‘ Voj. Kubec posvítil směrem ke stodole a znova mně říkal „tam někdo leží“. Oba jsme posvítili do místa baterkou, muž vyskočil a začal utíkat. Oba jsme vystřelili dávku do vzduchu, muž utíkal dále, vystřelil jsem dávku nad muže aby se zastavil a pak jsem viděl muže upadnout. Přiběhl jsem k muži, slyšel jsem jak muž sténá, tak jsem ustoupil zpátky. Po posvícení baterkou na muže jsem spatřil, že je tento od krve. Řekl jsem voj. Kubcovi, aby šel zavolat sanitku. Nějaký muž z jednoho domu na nás volal ‚co děláme‘ nebo tak nějak. Já jsem mu říkal je[s ]t-li pak nemá telefon, na to mě muž odpověděl, že nemá. Poslal jsem voj. Kubce aby zavolal sanitu nebo nějakou první pomoc.“[8]

Druhá výpověď voj zákl. služby Jiřího Čepla z 23. května 1977 neupřesnila směr střelby obou pohraničníků, ovšem zato další výpověď voj. zákl. služby Milana Kubce takové upřesnění obsahuje: „Když jsem došel za střed křižovatky, uviděl jsem, že u vrat stodoly prvního domku na levé straně silnice směrem do poběžovického sídliště leží za nějakou hromadou nějaká postava. Po tomto zjištění jsem zavolal na vojáka Čepla: ‚támhle někdo leží‘, a šel sem k označenému místu. V okamžiku, kdy sem na Čepla zvolal a kdy jsem se pohnul k tomuto místu, se z označeného prostoru zvedla postava a začala utíkat… Střílel jsem směrem doprava, nad střechy domků, které jsou na pravé straně silnice, ve směru do sídliště… Podle pozdějších informací vystřelil Čepl deset nábojů. Střílel pouze na tomto místě. Při pronásledování neznámého muže z křižovatky, kde jsme prováděli kontrolu voj. Čepl výstražné výstřely nestřílel. Na silnici vedoucí do sídliště Čepl střílel ve směru na levou stranu silnice a pravděpodobně stopy po projektylech na rodinných domcích pochází po jeho výstražných výstřelech. Já jsem tímto směrem výstražnou dávku nestřílel. Vzápětí po výstražném výstřelu Čepla pronásledovaný muž padl a zůstal ležet.“[9]

V oznámení PS útvaru 8654 Domažlice (9. brigáda PS Domažlice) vojenskému obvodovému prokurátorovi v Plzni ze 16. května 1977 velitel útvaru pplk. Milan Liška (v zastoupení pplk. Josefem Ctiborem) vyhodnotil použití zbraně v souladu ze služebními předpisy[10] se zdůvodněním: „Vzhledem k útěku neznámé osoby, nebylo možné použít jiných mírnějších prostředků, kromě výstrahy a varovného výstřelu. Při pronásledování neznámé osoby a vystřelení varovných výstřelů, čtyři ze 17 střel vystřelených do vzduchu zasáhly budovu ve výši 130 až 240 cm, z toho jedna ze střel zasáhla a způsobila zranění neznáme osoby.“[11]

Na následky pohmoždění mozku po průstřelu levé poloviny lebky neznámý muž 16. května 1977 ve 3,40 hod. v domažlické nemocnici zemřel. Mrtvola byla identifikována snětím otisků prstů a jejich porovnáním s daktyloskopickým registrem Kriminalistického ústavu VB FS VB a později také rozpoznáním otcem zastřeleného 19. května 1977. Neznámý mrtvý muž byl tak jednoznačně identifikován jako Jozef Blaško, narozen 11. 10. 1957 ve Snině, okr. Humenné.[12]

Blaškovým motivem pokusu o útěk na Západ mohlo bylo s největší pravděpodobností bezprostřední unikání před postihem za kriminální trestnou činnost. Ještě předtím, než mohl být tento motiv potvrzen, byl ale jako neozbrojený neznámý muž mimo hraniční pásmo (hluboko ve vnitrozemí, na náměstí v Poběžovicích) při útěku zezadu zastřelen. Za takových okolností je možné předpokládat, že mohl být zadržen i bez použití automatických zbraní a ohrožování dalších nezúčastněných osob v místě zákroku hlídky PS. S ohledem na místo zadržení, jímž byly Poběžovice, kde se nacházel výcvikový útvar 9. brigády, a na možnost brigády přesunout do tohoto místa další pohraničníky, jakož i příslušníky SNB, mohl být Blažko reálně zadržen s pomocí mírnějších donucovacích prostředků.

V 90. letech se případem zabýval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a vyšetřování případu ukončil návrhem na podání obžaloby na Krajské státní zastupitelství (KSZ) v Plzni. KSZ Plzeň následně podalo obžalobu ke Krajskému soudu. Ten dne 20. listopadu 2001 Jiřího Čepla a Milana Kubce zprostil obžaloby z trestného činu (ublížení na zdraví podle § 222 ods. 1, 2 písm. b) trestního zákona č. 113/1973 Sb., ve formě spolupachatelství). Soud svůj rozsudek zdůvodnil takto: „Ani u jednoho z obžalovaných nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním a smrtelným zraněním poškozeného. Nebylo jednoznačně prokázáno, který z obžalovaných ze zbraně vystřelil smrtící střelu. Všechny důkazy, které byly provedeny v průběhu hlavního líčení, potvrzují obhajobu obžalovaných Jiřího Čepla a Milana Kubce, že se domnívali, že postupují při vykonávaní své pravomoci i při použití zbraně podle tehdy platných předpisů. Soud má za to, že nebyla prokázána subjektivní stránka jakéhokoli trestného činu, když oba obžalovaní jednoznačně věděli, že se pohybují na území státu, měli plnit rozkazy, které jim byly vydány jejich veliteli před vysazením na jim neznáme místo… Soud dospěl k závěru, že oba obžalovaní vzhledem k výše uvedeným skutečnostem použili služební zbraně ve smyslu § 15 tr. zákona tehdy účinného, v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů, a proto soud má za to, že tehdy oba zbraně použili v mezích tehdy platného zákona. Proto soud oba obžalované podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil v plném rozsahu obžaloby, když skutek popsaný v obžalobě není jiným dalším trestným činem.“[13]