Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Krátce po státním převratu v únoru 1948 opouštěli Československo především vrcholní nekomunističtí politici a také úředníci a občané, kteří se cítili násilným převzetím moci bezprostředně ohroženi. Podle dostupných informací totiž předpokládali, že dojde k rychlé sovětizaci země, doprovázené trestněprávní represí, zabavováním majetku a ztrátou zaměstnání nebo společenského statusu.

Podle velmi stručných informací z dochovaných archivních dokumentů a vyšetřování ÚDV do roku 2003 se měli František Zábřeský,[1] bývalý příslušník československé zahraniční armády a po druhé světové válce národní správce exportu jabloneckého zboží, a jeho sekretářka Bohumila Příhodová pokusit 30. března 1948 v prostoru SNB – útvaru Železná Ruda o útěk do Bavorska (tzn. do americké okupační zóny).[2]

K Bohumile Příhodové se podařilo dohledat, že se narodila v Pečkách u Nymburka, byla svobodná, pracovala jako úřednice[3] a její otec Bohumil Příhoda byl vrchní rada Ministerstva vnitřního obchodu.[4]

O Františku Zábřeském, původem z Prahy, bylo zjištěno, že absolvoval šest let na reálném gymnáziu a půl roku docházel na obchodní akademii. V devatenácti letech odešel 15. února 1941 z Československa do Jugoslávie, aby vstoupil do čs. armády v zahraničí. Dne 24. 2. 1941 se hlásil v Bělehradě[5] a v březnu byl odveden v Haifě. Následně bojoval u Tobrúku, kde ho v listopadu 1941 zranil výbuch miny a musel se podrobit operaci.[6] Ze Středního východu se Zábřeský později dostal do Velké Británie, kde v lednu 1943 doplnil československé letecké jednotky RAF.[7]

Již v době úmrtí obou utečenců, tedy v březnu 1948, československé státní orgány zaváděly opatření, jež by zamezila emigraci osob z Československa přes „zelenou hranici“. Konkrétně v oblasti pokusu o útěk Zábřeského a Příhodové Okresní národní výbor v Klatovech zakázal cizím osobám vstup do celního a pohraničního pásma. Navíc v době od 20. hodiny večerní do 5. hodiny ranní platil pro obyvatele Železné Rudy zákaz vycházení.[8]

Zábřeského a Příhodovou měla 30. 3. 1948 krátce po poledni[9] zpozorovat hlídka SNB ve složení strážm. František Founě a strážm. Václav Sušánek, když postupovali od Železné Rudy k Debrníku. Jakmile uprchlíci hlídku spatřili, zrychlili a pokusili se o útěk[10] do nedalekého lesa.[11]

Hlídka jim měla nadběhnout a v lese prý zaslechla dva výstřely. Následně našla mrtvého Františka Zábřeského a těžce zraněnou Bohumilu Příhodovou.[12] Místo, kde se incident odehrál, se mohlo nacházet i více než kilometr od státní hranice.

Ve Všeobecném svazku Ministerstva národní bezpečnosti, které vzniklo až 23. května 1950 podle sovětského vzoru, je v poznámce uvedeno: „Při pokusu o útěk byla [Příhodová] zastřelena Františkem Zábřeským nar[.] 9. 9. 1922, který pak zastřelil sebe“[.][13] Tato verze úmrtí je velmi stručně uvedena i v hlášení o situaci na hranici z roku 1948: „Při sp[a]tření hlídky SNB, když viděl, že mu bude přechod hranic znemožně[n], zastřelil Příhodovou a pak sebe.“[14]

Navzdory rozsáhlému šetření a vyhledávání dokumentů pracovníky Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a tehdejšího archivu Ministerstva vnitra[15] se nepodařilo najít žádné další dokumenty, které by přinesly k případu nové informace. Stejně tak nebylo možné dohledat personální spisy zasahujících příslušníků SNB. Usnesením vyšetřovatelky ÚDV byl dne 4. 6. 2003 podle § 159a, ods. 1 tr. řádu případ odložen, protože se nepodařilo prokázat podezření z trestného činu.[16]

Na rozdíl například od případu Aloise Cafourka[17] (sebevražda v bezvýchodné situaci), který se odehrál zhruba ve stejném prostoru o necelý měsíc později, nebylo bez chybějících archivních dokumentů možné zjistit základní informace o smrti Františka Zábřeského a Bohumily Příhodové. Není známé přesné místo nálezu těl a není jasné, zda se poblíž našla zbraň, již měl Zábřeský použít proti Příhodové a proti sobě. V Nemocnici s poliklinikou v Klatovech ani ve Fakultní nemocnici v Plzni se nedochovaly pitevní protokoly.[18]

Dále se neví, jestli se u těl nebo v jejich blízkosti nenašly nějaké cenné předměty či větší finanční obnos, které mohli Zábřeský a Příhodová odnášet z republiky. Je totiž třeba podotknout, že v dobovém dokumentu z roku 1948 se hned pod záznamem o vraždě a sebevraždě v případu Zábřeský – Příhodová nachází záznam ze stejného dne o zachráněném majetku (jde o větší finanční částky) v kauze zadrženého správce národního majetku z Chomutova, Viktora Fialy s rodinou.[19]

I když není možné se v případě smrti Zábřeského a Příhodové bez nalezení dalších archivních dokumentů dozvědět nic bližšího, lze vyslovit domněnku, že oproti jiným případům z tohoto období a místa zůstávají nad smrtí Zábřeského a Příhodové viset „stíny pochybností“.