Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

K události došlo 21. 8. 1977 v katastru obce Rybník v okresu Domažlice. Podle denního hlášení Pohraniční stráže (PS) zaznamenala služba na 8. rotě PS Bernstein v 10.14 hod. narušení signální stěny v úseku P6[1]. K prověrce byla vyslána poplachová hlídka ve složení vojín Andrej Terela[2] (velitel a psovod) a vojín Ján Sasko[3] (řidič a spojař) se psem Junem. Při kontrole zkratu našla hlídka na kontrolním pásu stopy dvou osob, směřující od zátarasu k hranici, a dále uvolněný spodní vodič se stopami podhrabání ženijnětechnického zátarasu. Vojáci se vydali po stopě a zhruba po třiceti minutách zahlédli v lesním porostu na vzdálenost asi 150 metrů dvě osoby běžící směrem ke státní hranici. Vojín Terela vystřelil na výstrahu asi třikrát ze samopalu, ale muži se rozdělili a běželi dál. Terela pak zamířil na jednoho z uprchlíků a jednou střelou jej zasáhl. Když k němu pohraničníci doběhli, vojín Sasko zůstal u zraněného a Terela pronásledoval druhého muže. Zadržel jej bez použití zbraně v prostoru kóty 689/3, když se uprchlík snažil ukrýt ve skále. K zasažení prvního uprchlíka došlo v 10.45 hod. v hraničním pásmu, na vnější straně ženijnětechnického zátarasu naproti hraničnímu mezníku 6, k zadržení druhého v 10.58 hod. nedaleko odtud. Při stíhání bylo vystřeleno celkem sedm nábojů. Použití zbraně bylo podle hlášení zcela oprávněné.[4] Místo události se nacházelo asi 1500 metrů od státní hranice.

Zákrok šetřila téhož dne komise brigády PS pod vedením mjr. Františka Čaji, která šetření uzavřela s tím, že zákrok byl zcela v souladu s předpisem OSH-I-1 a Nařízením ministra národní bezpečnosti č. 70/1951 „o právu příslušníka PS“.[5]

Zadržený muž při následném výslechu uvedl, že se jmenuje Harald Steinkraus, narozen 1939 v Cekzynu v okr. Tuchola v Polsku, bytem v Eisenhüttenstadtu, okr. Frankfurt nad Odrou, kde také pracuje jako valcíř. Při prvním výslechu se snažil tvrdit, že s Hoffmeisterem přijeli z NDR do Prahy vlakem a do pohraničí je pak odvezl svým vozem náhodný známý, jakýsi Čech z Prahy.[6] V průběhu pokračování výslechu se ale ukázalo, že přijeli přes hraniční přechod Cínovec 20. 8. 1977 autem, které odvezl zpět do NDR Hoffmeisterův známý. Steinkraus ale nepopíral, že měli v úmyslu překročit hranici do SRN.[7] Po zadržení jej převezli do vazby u Útvaru Sboru nápravné výchovy (SNV) Plzeň I. V mrtvém byl podle dokladů zjištěn Kurt Hoffmeister, narozen 28. 11. 1954 ve Freyungu, občan NDR, bytem Beeskow, Branstrasse 43, dělník v hutním podniku v Eisenhüttenstadtu.

Dne 21. 8. byl vyhledavatelem PS podle dochovaného protokolu vyslechnut jako svědek i vojín Terela. Vypověděl, že po výstražných výstřelech skutečně záměrně vystřelil přímo po narušiteli a zasáhl jej. Mířil na nohy. Když k němu doběhl a viděl, že je zraněný, přenechal jej vojínu Saskovi a běžel za druhým uprchlíkem, kterého dostihl.[8]

Poté byl vyslechnut i vojín Sasko. Při zákroku nesl na zádech radiostanici a udržoval spojení s rotou. Proto se opožďoval, ani jednou nevystřelil, pouze kontroloval postřeleného Hoffmeistera a byl svědkem jeho smrti: Při ošetřování, kdy jsem vyjmul z kapsy obvazový balíček a zkoušel tep zraněného muže jsem poznal, že již moji pomoc nepotřebuje. Muž ležel na boku a jednou rukou se držel na místě, kde byl zraněn střelou. Podíval se ještě po mě, z úst mu tekla krev a potom se již nehýbal. Krátce potom byl muž v obličeji namodralý a potom zežloutnul. Již se nikterak nepohyboval. O uvedené skutečnosti jsem podal zprávu radiostanicí na útvar, kde mi bylo odpovězeno, že k silnici posílají lékaře. Po tomto zjištění jsem pokračoval v běhu za voj. Terelou, který již stál u dalšího muže, kterého jsme společně zběžně prohlédli a dali mu pouta.[9]Celý zákrok tedy vedl a realizoval Terela.

Trestní stíhání zahájil 21. 8. 1977 vyhledávací orgán PS Domažlice proti Haraldu Steinkrausovi a 22. 8. proti němu vznesl dle § 163/1 tr. řádu obvinění. Usnesením vyšetřovatel Odboru vyšetřování StB Krajské správy SNB Plzeň z 6. 9. 1977 zastavil trestní stíhání Kurta Hoffmeistera pro trestný čin pokusu o opuštění republiky podle §§ 8/1 k 109/1 tr. zákona jako nepřípustné[10] z důvodu úmrtí osoby.[11]

Pitva byla provedena v Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice v Plzni dne 23. 8. 1977. Podle pitevní zprávy byl zjištěn průstřel hrudníku, vstřel v dolní polovině zad, výstřel v pravé podpažní jamce, střela pak prostřelila ještě pravou paži; průstřel dolního laloku pravé plíce se zakrvácením do pravé pohrudniční dutiny, nalezeny známky otřesu srdce, drobné trhliny v hrudní srdečnici, střelou zlomené dvanácté, šesté a sedmé žebro. Příčnou smrti bylo střelné poranění hrudníku postihující pravou plíci.[12]

Tělesné ostatky Kurta Hoffmeistera byly předány německým úřadům na hraničním přechodu do NDR Vojtanov − Schönberg 25. 8. 1977 ve 13 hod. prostřednictvím pplk. Václava Michala z Odboru vyšetřování StB Plzeň. Harald Steinkraus byl do NDR předán 26. 8. Ve stejný den vyšetřovatel StB Steinkrausovo trestní stíhání z tohoto důvodu přerušil.[13]

Vojenská obvodová prokuratura Plzeň uzavřela 1. 9. 1977 šetření smrti Kurta Hoffmeistera s tím, že zákrok byl zákonný a vojín Terela se jeho zastřelením nedopustil trestného činu.[14]

Dnem 8. 8. 2003 zahájil vyšetřovatel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie České republiky úkony ve věci trestního řízení. Důvodem bylo podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele tím, že při stíhání uprchlíků, kteří měli velmi malou šanci dosáhnout státní hranice, nebyly pro jejich zadržení vyčerpány všechny mírnější prostředky. V rámci vyšetřování byl požádán o součinnost Úřad spolkového pověřence pro materiály Státní bezpečnosti bývalé NDR, který poskytl kopii zrušeného vyšetřovacího spisu V‑10786 Plzeň, jenž byl v roce 1977 předán do NDR.[15]

V rámci trestního řízení byl vyslechnut bývalý vojín PS Andrej Terela. Při výslechu 11. 9. 2003 uvedl, že běžel se psem po stopě po Železném vrchu. Zahlédl muže, vystřelil výstražný výstřel a utíkal za ním dál. Když muže doběhl, s překvapením zjistil, že je postřelený. Tvrdil nyní, že na něj nemířil, nechtěl jej zabít a že šlo o náhodu. Při rekonstrukci v srpnu 1977 prý bylo zjištěno, že se kulka odrazila do stromu a že to byla nešťastná náhoda. Prý se sesypal, zůstal na místě a druhého uprchlíka pak zadržel druhý voják.[16] Ján Sasko potvrdil 23. 6. 2005 v podstatě svoji původní výpověď. Ke střelbě nemohl nic uvést, protože nebyl jejím přímým svědkem.[17]

Během vyšetřování se podařilo vyhledat a posléze i vyslechnout druhého uprchlíka, Haralda Steinkrause. Dne 23. 8. 2005 vypověděl, že s Hoffmeisterem pracovali v zinkovně VEB[18] Eisenhütten-Kombinat-Ost (EKO) v Eisenhüttenstadtu. Znali se spolu asi deset let a byli kamarádi. Domluvili se, že by chtěli na Západ, a přišli na nápad zkusit přejít hranici v Čechách. Domnívali se, že přechod tady bude snazší, protože zde nejsou položena minová pole jako na vnitroněmecké hranici. Asi za dva až tři týdny odjeli Steinkrausovým trabantem do ČSSR. Řídil Hoffmeisterův přítel a auto pak měl odvést k Steinkrausovu bratranci do Kranichfeldu u Výmaru. Zda přechod uskuteční, se chtěli rozhodnout až podle toho, jak bude hranice vypadat. Dojeli k ní podle mapy ráno, asi v 6 až 7 hod., počasí bylo pěkné. Došli opatrně až k zátarasům, kde neviděli žádná „samostřelná“ zařízení nebo nástražné dráty. Podhrabali se pod dvěma ploty a pak utíkali směrem, kde předpokládali hranici. Steinkraus Hoffmeisterovu smrt neviděl a netušil, že zemřel. Dozvěděl se to až později v NDR. Neznal žádné Hoffmeisterovy příbuzné a nikdy se s nikým z jeho rodiny nesetkal. V NDR ho převezli do věznice ve Frankfurtu nad Odrou. Soud jej později poslal na dva roky a tři měsíce do vězení za nezákonné opuštění republiky. Po několika žádostech o vycestování se nakonec 6. června 1982 legálně vystěhoval do SRN.[19]

Okresní soud v Domažlicích 18. 1. 2006 uznal Andreje Terelu vinným ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele se zvlášť závažným důsledkem[20] a odsoudil jej podle § 158/2 za použití §  0/1 tr. zák.[21] na 14 měsíců odnětí svobody s podmínečným odkladem na dva roky. Soud rozsudek zdůvodnil tím, že Terela usmrtil Kurta Hoffmeistera, aniž by předtím vyčerpal všechny možné mírnější prostředky, tj. nepoužil k zadržení služebního psa.[22] Rozsudek prvoinstančního soudu zrušil Krajský soud v Plzni svým usnesením z 26. 4. 2006 a trestní stíhání Terely zastavil podle § 158/1b a 2c, protože podle názoru soudu byl čin promlčen již v roce 1987.[23]

Smrt Kurta Hoffmeistera nebyla ojedinělá. Při pokusu o přechod československo‑německé hranice zahynulo nejméně třináct občanů NDR. Snaha o trestněprávní řešení tohoto případu po roce 1989 dopadla podobně jako v celé řadě dalších. Hlavní překážkou se stal právní spor o to, zda je možné stíhat zločiny spáchané a z politických důvodů nepotrestané v období let 1948–1989.