Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Dne 26. srpna 1967 přijeli do Československa s úmyslem emigrovat do Rakouska čtyři občané NDR z Lipska – pekař Manfred Helmut Reinhold Hahn (* 1949), učitel Jörg Richard Poppe (* 1940), strojní zámečník Peter Lutz Rassmann (* 1943) a modelář Richard Schlenz (* 1939).[1] Do Československa dorazili přes OPK Hřensko osobním automobilem značky BMW.

Pro přechod hranice si zvolili místo soutoku řek Moravy a Dunaje. Toto místo nebylo vybráno náhodně. J. R. Poppe strávil prázdniny v roce 1967 u Bratislavy, právě v místech soutoku řek Moravy a Dunaje. Okolí tak stihl dobře poznat a místo soutoku vyhodnotil jako příznivé pro pokus o překonání hranice. Po návratu do Lipska seznámil s možností přejít do Rakouska právě na tomto místě své tři přátele, o nichž věděl, že jsou nespokojeni se situací v NDR a plánují útěk.[2]

Následujícího dne, 27. srpna po poledni, přijeli po silnici u Dunaje kolem drátěného zátarasu k československo-rakouské hranici.[2] U řeky Moravy, v malé vzdálenosti od soutoku Dunaje s Moravou a v místě těsně vedle hradu Devín vozidlo zastavili. Po zaparkování automobilu u drátěného zátarasu vylezli na střechu vozidla a zátaras přeskočili. Následně se dostali na svah řeky Moravy, po několika metrech skočili do vody a plavali k rakouskému břehu.[4]

Jejich útěk ale zpozoroval svob. Josef Hudák (* 1946), který na uvedeném úseku 9. pohraniční roty Karlova Ves (11. pohraniční brigáda PS Ministerstva národní obrany) vykonával službu na pozorovatelně Na hrádzi. Podle výpovědi svob. Hudáka, poté, co kolem 14.20 hod. uviděl utečence skákat přes drátěný zátaras, vyzval je výkřikem Stůj!, aby se zastavili, a rovněž vystřelil varovný výstřel.[5]

Když se mu utečenci ztratili z dohledu, seskočil z pozorovatelny na břeh Moravy a četařovi základní služby Alexandru Soustružníkovi (* 1945) nařídil, aby o události telefonicky vyrozuměl pohraniční rotu. Sám začal Němce pronásledovat.

Dne 29. srpna 1967 svob. Hudák uvedl: Běžel jsem asi 200 m, než jsem uviděl čtyři narušitele, kteří plavali přes Moravu směrem na rakouský břeh. Po jejich spatření jsem na ně zahájil mířenou palbu jednotlivými ranami tak, aby střely nedopadaly na území sousedního státu. Střílel jsem z břehu vysokého asi 4 m směrem dolů do vody na narušitele, což vylučovalo možnost dopadu střel na rakouské území. Při zahájení střelby se narušitelé nacházeli asi 10–16 m od podélné kamenné hráze, která v těch místech probíhá středem řeky. Asi po osmé ráně jsem uslyšel výstřel z levé strany od sousední hlídky voj. Mlčouška, který z polohy vleže vedl rovněž palbu po narušitelích. Narušitelé se kryli před střelbou potápěním se do vody. Překonat kamennou hráz jsem viděl jen dva narušitele, a to velmi rychlým způsobem. Za hrází se narušitelé skryli.[6]

Ve výpovědi uvedená kamenná hráz se nepochybně nacházela na výsostném území Rakouska a hranici na tomto místě tvořil střed řeky Moravy. V důsledku tohoto zákroku pohraničníků z 9. pohraniční roty Karlova Ves byl na kamenné hrázi zasažen palbou z automatické zbraně Richard Schlenz, který byl na místě mrtev.[7]

Voj. zákl. sl. Josef Mlčoušek (* 1947) vypověděl 29. srpna 1967 o zákroku následující: Když jsem doběhl do prostoru naproti kavárně, uviděl jsem 4 osoby plavat přes řeku Moravu směrem k rakouskému břehu. Byly vzdálené od hráze, která probíhá středem Moravy [z dobové fotodokumentace samotné PS je zřejmé, že se nenachází ve středu řeky – pozn. autora] asi 6–10 m. Za běhu jsem slyšel střelbu sousední hlídky sv. Hudáka. Vzhledem k tomu, že se osoby rychle přibližovaly k hrázi, zahájil jsem z prostoru naproti kavárně, na vnější straně plotu palbu jednotlivými ranami po narušitelích. Vystřelil jsem asi dvě rány. Pak jsem popoběhl ještě více dopředu, asi 20 m, kde jsem zahnul a pokračoval v palbě, nyní už dávkami po narušitelích. Dva z narušitelů v té době již překonávali hráz v řece. Zbývající dva byli ještě asi 4 m od hráze. Protože dva narušitelé po překonání hráze se za ní skryli, soustředil jsem palbu na zbývající dva. Viděl jsem, že jednoho z narušitelů jsem pravděpodobně zasáhl, protože s velkou námahou se dostával přes hráz. Protože jsem střílel jen na tohoto, neviděl jsem posledního narušitele, jak překonával hráz… Okamžitě jsem se vysvlékl, nechal jsem na sobě jen trenýrky a s bodákem v zubech jsem současně se svob. Hudákem plaval směrem k hrázi. Domníval jsem se, že narušitelé jsou skrytí před palbou za hrází, a že je u hráze zadržíme, případně poskytneme pomoc raněným [!].[8]

Na pohraničníky při jejich pohybu na rakouském území začal křičet rakouský rybář, aby odešli pryč, na což nereagovali. Zároveň na základě vyhlášeného poplachu na rotě byl vyslán hlídkový člun PS a další pohraničníci. Důstojník roty npor. Juraj Pacan po spatření situace okamžitě odvolal Hudáka s Mlčouškem z rakouského území.[9]

Na rakouském břehu se v té době nacházelo několik místních obyvatel, kteří se v důsledku palby pohraničníků ocitli v bezprostředním ohrožení života. Celý případ byl zveřejněn v rakouském tisku[10] a následné vyšetřování rakouských bezpečnostních orgánů prokázalo, že na území Rakouska skončilo množství projektilů z československých zbraní.[11] Tehdejší hlášení velitele 11. brigády plk. Ondreje Šedivého z 30. srpna 1967 veliteli Pohraniční stráže genmjr. ing. Karlovi Peprnému obsahovalo fotodokumentaci a náčrt celé události, z nichž bylo zřejmé, že pohraničníci překročili československou hranici a zabili občana NDR Richarda Schlenze na území Rakouska. Tento závěr však není v tomto přísně tajném dokumentu nikde uveden.[12]

Když československé orgány musely odpovídat na protestní nótu rakouského spolkového ministerstva zahraničních věcí ze dne 30. srpna 1967 přes ministerstvo národní obrany, bylo o případu 1. září 1967 informováno i ministerstvo zahraničních věcí a ještě předtím funkcionář státně-administrativního oddělení Ústředního výboru KSČ Poledník. Velitel PS genmjr. ing. Karel Peprný pro účely odpovědi na rakouskou protestní nótu vypracoval zhodnocení případu: Použití zbraně hlídkou pohraniční stráže bylo oprávněné ve smyslu nařízení č. 70/1951 Sb. […] Zbraně bylo použito proti osobám, které se dopustily porušení zákonů neoprávněným narušením hranic, na výzvu a varovný výstřel hlídky Pohraniční stráže se nezastavily, a nikoliv tedy proti nevinným osobám, jak konstatuje nóta rakouského spolkového ministerstva zahraničních věcí. Nevylučuje se však možnost odrazu střely.[13]

Usmrcení Richarda Schlenze československou Pohraniční stráží na rakouském území mělo po pádu komunistického režimu trestněprávní dohru. Na J. Mlčouška byla státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně podána dne 15. 4. 2002 obžaloba pro pokus trestného činu vraždy.[14] Krajský soud v Brně 11. 2. 2004 rozhodl o zproštění obžaloby, jelikož se nepodařilo prokázat, že skutek usmrcení R. Schlenze skutečně spáchal Mlčoušek. Proti rozsudku krajského soudu podal státní zástupce odvolání. Vrchní soud v Olomouci poté 26. 1. 2005 zastavil trestní stíhání obviněného s odůvodněním, že trestní stíhání je promlčeno. Zákonem stanovená promlčecí lhůta 20 let podle soudu uplynula 27. 8. 1987.[15]

Proti výroku soudu však podala tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová dovolání s odůvodněním, že Vrchní soud v Olomouci chybně interpretoval promlčecí dobu vztahující se na Mlčouškův čin. Podle nejvyšší státní zástupkyně Vrchní soud zastavil trestní stíhání i přes vědomí existence zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, podle kterého se do promlčecí lhůty trestných činů nevztahuje doba od 25. 2. 1948 do 29. 12. 1989. Promlčecí lhůta by tak v případě činu J. Mlčouška začala běžet až dne 30. 12. 1989 s ukončením k 30. 12. 2009.[16] Nejvyšší soud pak na základě dovolání nejvyšší státní zástupkyně vrátil případ Vrchnímu soudu k novému projednání.[17] Ten dne 9. 11. 2005 rozsudek původně vynesený Krajským soudem zrušil a vrátil mu případ k novému projednání.[18]

Při hlavním líčení před Krajským soudem v Brně byli vyslechnuti svědci z tehdejší Pohraniční služby, rakouští občané přítomní střelbě jakož i přeživší společníci R. Schlenze. Soud rovněž vycházel ze znaleckého posudku z oblasti soudního lékařství, který jako bezprostřední příčinu smrti stanovil utonutí po pádu těla v bezvědomí do vody, přičemž samotné střelné zranění bylo natolik závažné, že by přivodilo smrt, i kdyby R. Schlenz neupadl do vodního toku.[19] Balistická expertiza pak neumožnila potvrdit dráhu střely či stanoviště střelce, jelikož k jejich určení nebyly k dispozici dva pevné body. Ke směru střelby se proto expertiza vyjadřovala s určitým stupněm pravděpodobnosti, a to na základě výsledků pitvy a výpovědí svědků události. Pokud Schlenz v době zásahu stál tak, jak vypověděl J. R. Poppe,[20] musel být zasažen ze stanoviště J. Hudáka. Jako nemohlo být potvrzeno, zda střely na rakouské území dopadly z přímých či odražených projektilů z československého území, ani u zásahu R. Schlenze nebylo možné určit, zda šlo o střelu přímou či odraženou.[21]

Podle soudu bylo při hlavním líčení prokázáno, že po uprchlících se střílelo i tehdy, když se dostali za státní hranici, nebo přinejmenším na rakouské území dopadaly střely odražené od hladiny řeky Moravy. Stejným způsobem pak byl zasažen i R. Schlenz, a to pravděpodobně ze stanoviště J. Hudáka. Jelikož se neprokázalo, že Schlenz byl usmrcen v důsledku střelby J. Mlčouška, soud neuznal obžalovaného vinným trestným činem vraždy. Avšak podle soudu překročil Mlčoušek svou pravomoc tím, že pokračoval ve střelbě i tehdy, když se uprchlíci nacházeli již na území Rakouska. Zároveň tak ohrozil na životě rakouské státní příslušníky přítomné incidentu. Obžalovaný podle soudu znal své pravomoci jakož i předpisy vztahující se k postupu při zadržování osob podezřelých z překročení státní hranice. Mlčoušek tak byl dne 25. 4. 2006 uznán vinným z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. písm. b), odst. 2 písm. c) trestního zákona ve znění zákona č. 81/1966 Sb., a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výši tří let. Výkon trestu mu byl podmínečně odložen na zkušební dobu pěti let. J. Hudák za usmrcení R. Schlenze nebyl stíhán, jelikož zemřel v roce 1988.[22]