Brejka, Ondrej (* 26. 12. 1957, † 7. 7. 1980) a Dlubač, Milan (* 20. 8. 1958, † 7. 7. 1980)

Brejka, Ondrej (zdroj: A ÚPN)Dne 7. července 1980 se tři mladíci z podtatranského regionu – Milan Dlubač z Nižních Ružbachů (okr. Stará Ľubovňa), Ondrej Brejka z Kežmarku (dříve okr. Poprad, dnes Kežmarok) a Jozef Imrich z Vrbova (dříve okr. Poprad, dnes Kežmarok) pokusili emigrovat přes zelenou hranici do Rakouska. Útěk se však podařil pouze třetímu z nich, Jozefu Imrichovi.

Ondrej Brejka[1] se narodil 26. 12. 1957 v Kežmarku do úřednické rodiny. Po ukončení povinné školní docházky absolvoval střední zemědělskou školu technickou, kde se seznámil s Jozefem Imrichem (*16. 5. 1958). Milan Dlubač, původem z dělnické rodiny, se narodil 20. 8. 1958 v Kamience (okr. Stará Ľubovňa). S dvojicí chlapců ho pojila záliba v moderní hudbě, s O. Brejkou navíc sdílel zájem o kulturistiku.[2] Je tak možné, že právě tyto zájmy vedly k seznámení všech tří mladíků.

O. Brejka byl v době před útěkem zaměstnán jako pomocný montér, J. Imrich jako řidič a M. Dlubač jako elektromontér. Podle rodin neměli mladíci důvod k emigraci – v práci byli spokojeni, byli přátelští a o Západ jako takový nejevili zvláštní zájem.[3] Podle pracovního posudku i výpovědi přátel se však alespoň v případě M. Dlubače musela odehrát nějaká významná změna, jelikož se po návratu z výkonu vojenské základní služby v březnu 1980 změnilo jeho chování – o práci nejevil takový zájem jako kdysi, dokonce krátce před útěkem podal žádost o rozvázání pracovního poměru a naposled se do práce dostavil 16. 6. 1980.[4] Rovněž se přestal věnovat svým zálibám.[5]

Podle vyšetřovacích dokumentů vytipoval místo přechodu přes hranice právě M. Dlubač, který vykonával část základní vojenské služby jako pohraničník u 1. roty Moravský Ján 11. brigády Pohraniční stráže (PS), a okolí hranic tak dobře znal.[6]

Dne 7. července 1980 odjeli společně Imrichovým automobilem červené barvy značky Wartburg směrem k obci Moravský Ján do prostoru přibližně dva kilometry jižně od soutoku řek Moravy a Dyje.[7] K útěku si mladíci nevzali žádné osobní věci, s Brejkou však cestovala jeho fena německého ovčáka Bessy. Ještě před cílem se zastavili ve městě Malacky u Dlubačova strýce Staňka, u něhož se měli zdržet asi 10 minut s tvrzením, že budou pokračovat v cestě do Prahy.[8]

Skutečným cílem byla brána v signální stěně na přístupové cestě k 1. rotě PS Moravský Ján. Přibližně v 17.40 hod. projeli Dlubač, Brejka a Imrich autem přes železnou závoru do prostoru před bránou poté, co jí vojín základní služby PS Vladimír Lipowský (*1959), vykonávající v místě strážní službu, pouštěl traktor na cestu do obce.[9] Následně mladíci vystoupili z auta a Dlubač navázal rozhovor s Lipowským, kterého znal ze své dřívější vojenské služby. Vzpomínáním na výkon služby se pak Dlubačovi povedlo rozptýlit vojínovu pozornost. Mladíci zároveň Lipowskému nabídli láhev alkoholu – třešňovici, které měl vojín vypít přibližně půl deci.[10]

Na stanoviště kontrolní hlídky přišel přibližně v 17.45 hod. i desátník Vojtěch Skřička (*1960), který končil výkon strážní služby v jiném úseku. Také on se měl napít nabídnutého alkoholu.[11] Trojice využila nepozornosti desátníka, který si v úmyslu posadit se na lavičku začal sundávat samopal. Skřička byl vzápětí odzbrojen jedním z mladíků, který samopal odjistil a namířil na Skřičku.[12] Ve stejném okamžiku Dlubač odzbrojil vojína Lipowského, který se domníval, že jde o žert, a snažil se zbraň získat zpět.[13] Dlubač vojína udeřil zbraní do hlavy[14] a následně namířenými samopaly mladíci přinutili pohraničníky posadit se do levé zadní části automobilu.[15] Vozidlo řídil Imrich, Dlubač navigoval a Brejka ze sedadla spolujezdce samopalem mířil na pohraničníky.

Při otvírání brány v signální stěně došlo ke zkratu, na nějž byl na rotě upozorněn dozor signálního přístroje, svobodník František Bělař (*1960). Ten na něj však zareagoval pouze tím, že zavolal na stanoviště, kde ke zkratu došlo, a když se nedovolal, dále této události nevěnoval pozornost, nezaznamenal ji do deníku signálního přístroje a ani neohlásil nadřízeným, že nemá spojení se strážní službou na daném úseku.[16]

Při cestě ke státní hranici musel automobil s mladíky projet kolem roty PS. V blízkosti roty měli Brejka s Dlubačem zastrašovat pohraničníky a vyhrožovat jim, aby se nepokoušeli dávat znamení vojákům na rotě, jinak je zastřelí.[17] Ovšem navzdory výstrahám se Lipowský, když viděl na rotě strážného, pokusil na sebe máváním a křičením upozornit, na což měl Dlubač reagovat dalším bitím vojína samopalem po hlavě. Automobil projel kolem vojína Pinďáka (*1961), který si však ničeho významného nevšiml a vozidlu tak nevěnoval žádnou pozornost.[18]

Asi 150 metrů před ochrannou protipovodňovou hrází se automobil dostal do blízkosti dvoučlenné hlídky PS ve složení vojín Bíroš (*1960) a vojín Turzák (*1961), kteří, ačkoliv si všimli pohraničníků v autě a na ně namířených samopalů, nijak nezasáhli.[19]

Za ochrannou hrází automobil zastavil a mladíci se spolu se psem a odcizenými samopaly rozběhli ke státní hranici, vzdálené asi 400 m. Vojín Lipowský začal trojici pronásledovat a ze signální pistole vystřelil několik světlic do vzduchu i směrem za uprchlíky. Desátník Skřička se naopak rozběhl k dvojici hlídky PS, kterou s nastalou situací seznámil, a od vojína Turzáka si vzal samopal za účelem pokusit se odříznout cestu uprchlíkům.[20] Shodou okolností kolem za soukromým účelem projížděl na motocyklu nadpraporčík Deák (*1937), který se pronásledování nezúčastnil, ale odjel vyhlásit na rotu poplach.[21]

Skřička s Bírošem za prchajícími vystřelili každý pět nábojů, žádný z nich však mladíky pravděpodobně nezasáhl.[22] [23] Poplachová hlídka z roty do pronásledování nijak nezasáhla, jelikož se na místo dostavila až poté, co se mladíci pokusili přeplavat řeku Moravu.[24]

Řeka byla v té době rozvodněná, což pro plavající mladíky představovalo nebezpečí. Jak se později ukázalo, Brejka a Dlubač se v rozvodněné Moravě utopili[25], pouze Imrichovi se podařilo, i za pomoci psa, přeplavat na druhý břeh a dostat se do uprchlického tábora Traiskirchen.[26]

Skutečnost, že se všichni chlapci na druhý břeh nedostali, nebyla vyšetřujícím orgánům ihned známa. Na trojici byl založen vyšetřovací spis a mladíci byli od 8. července 1980 v nepřítomnosti stíháni pro trestné činy opuštění republiky, nedovolené ozbrojování, násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci a Dlubač navíc za trestný čin ublížení na zdraví.[27]

Tělo M. Dlubače bylo objeveno v řece Moravě 13. července 1980 v katastru obce Marchegg, tělo O. Brejky 23. července 1980 v řece Moravě u obce Angern nad Moravou.[28] Oba utopené identifikoval Jozef Imrich. Podle pitevních protokolů smrt obou nastala následkem utonutí a těla nenesla žádné známky zranění.[29] [30] Těla utonulých do Československa vydána nebyla, Brejka a Dlubač byli pochováni na hřbitově v obci Stillfried, respektive Marchegg.

Trestní stíhání proti O. Brejkovi a M. Dlubačovi bylo zastaveno 26. října 1981.[31] Jozef Imrich byl v nepřítomnosti 26. ledna 1982 odsouzen ke čtyřem rokům odnětí svobody nepodmíněně a k propadnutí majetku.[32]

Ostatky obou chlapců byly v roce 2004 převezeny na Slovensko a uloženy na hřbitově v Kežmarku.[33]

J. Imrich o svém útěku do Rakouska napsal knihu Cold River: The Cold Truth of Freedom.[34]

Ľubomír Morbacher, Pavla Svobodová

Archivní dokumenty:

  1. Výpověď vojína Lipowského ze dne 10.7.1980 (zdroj: A ÚPN, fond Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359)
  2. Fotodokumentace (zdroj: A ÚPN, fond Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359)
  3. Plánek místa trestného činu (zdroj: A ÚPN, fond Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359)
  4. Usnesení o zastavení trestního řízení (zdroj: A ÚPN, fond Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359)
  5. Článek v Kurier Chronik z 10. 7. 1980 a jeho překlad (zdroj: A ÚPN, fond Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359)

Zdroj:

  • A ÚPN, fond Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359
  • A ÚPN, fond 2346, i. j. č. 405, Správa o beztrestnom narušení ŠH u 1. r PS – predloženie, z 28. 7. 1980
  • ABS, fond HS PS OSH, B17, Denní hlášení č. 190
  • Mŕtvy neprepláva: Tajomstvo hrobu na okraji cintorína v rakúskom Stielfriede. Slovenský východ, 15. ledna 1992, roč. 2 (21), č. 13, s. 3
  • PULEC, Martin. Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989. Praha: ÚDV, 2006. 319 s.
  • Svetové združenie bývalých československých politických väzňov, Kežmarok 25. 6. 2004. http://www.szcpv.org/04/kezmarok.html (podle stavu ke dni 27. 2. 2012)

[1] Ondrej Brejka bývá též někdy označován jako Ján. PULEC, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989. Praha: ÚDV, 2006. s. 177.

[2] Archiv Ústavu paměti národa (dále jen jako A ÚPN), f. Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359, Protokol o výslechu svědka – M. Dlubačová, A. Brejková; Zápisnica o výsluchu svedka – O. Brejka.

[3] Tamtéž.

[4] Tamtéž, Pracovne hodnotenie.

[5] Tamtéž, Zápisnica o výsluchu svedka – J. Bičus; Protokol o výslechu svědka – J. Šoltisik.

[6] M. Dlubač vykonával službu u Pohraniční služby útvaru Moravský Ján v době od 3. 7. 1978 do 26. 4. 1979. Odtud byl přemístěn k PS – útvar Malacky. Do zálohy byl propuštěn v březnu 1980. (Tamtéž, Beztrestné narušení státních hranic v úseku PS – útvaru Moravský Ján).

[7] Archiv bezpečnostních složek (dále jen jako ABS), HS PS OSH, B17, denní hlášení č. 190.

[8] A ÚPN, f. Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359, Zápisnica o výsluchu svedka – V. Staňková.

[9] Tamtéž, Zápisnica o výsluchu svedka – V. Lipowský.

[10] A ÚPN, f. 2346, i. j. č. 405, Správa o beztrestnom narušení ŠH u 1. r PS – predloženie, z 28. 7. 1980.

[11] Sám desátník požití alkoholu popíral. A ÚPN, f. Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359, Zápisnica o výsluchu svedka – V. Skřička.

[12] Tamtéž.

[13] A ÚPN, f. 2346, i. j. č. 405, Správa o beztrestnom narušení ŠH u 1. r PS – predloženie, z 28. 7. 1980.

[14] Vojín Lipowský byl zraněn na hlavě, později byl hospitalizován v nemocnici v Bratislavě. Podle výpovědi měl mít proraženou lebeční kost. A ÚPN, f. Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359, Zápisnica o výsluchu svedka – V. Skřička.

[15] Tamtéž.

[16] Tamtéž.

[17] Tamtéž, Zápisnica o výsluchu svedka – V. Lipowský, V. Skřička.

[18] A ÚPN, f. 2346, i. j. č. 405, Správa o beztrestnom narušení ŠH u 1. r PS – predloženie, z 28. 7. 1980.

[19] Tamtéž.

[20] Tamtéž.

[21] Tamtéž.

[22] Tamtéž.

[23] Není jasné, zda prchající střelbu opětovali. Podle Správy o beztrestnom narušení ŠH mladíci stříleli v reakci na střelbu vojína Lipowského (Tamtéž), podle jeho výpovědi však k opětované střelbě nedošlo, a to ani na střílejícího Skřičku s Bírošem (A ÚPN, f. Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359, Zápisnica o výsluchu svedka – V. Lipowský). Skřička naopak vypověděl, že trojice střelbu opětovala, vojínu Bírošovi se pak „zdálo, že pachatelé palbu opětovali jednou dlouhou dávkou“ (A ÚPN, f. Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359, Zápisnica o výsluchu svedka – V. Skřička, M. Bíroš).

[24] A ÚPN, f. 2346, i. j. č. 405, Správa o beztrestnom narušení ŠH u 1. r PS – predloženie, z 28. 7. 1980.

[25] Rodiče utonulých, především O. Brejky, nesouhlasili s tím, že by se chlapci mohli v řece utopit, jelikož byli zdatnými sportovci. Během úsilí dozvědět se, co se mladíkům vlastně stalo, měli od některých příslušníků PS Devínská Nová Ves zjistit, že M. Dlubač byl údajně při pokusu přeplavat řeku zastřelen, O. Brejka se měl utopit v důsledku pronásledování vojenským člunem. Mŕtvy neprepláva: Tajomstvo hrobu na okraji cintorína v rakúskom Stielfriede. Slovenský východ, 15. ledna 1992, roč. 2 (21), č. 13, s. 3.

[26] A ÚPN, f. Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359, Rámcový překlad z novin Neue Kronen Zeitung z 15. 7. 1980, str. 11.

[27] Tamtéž, Uznesenie o začiatku tr. stíhanie.

[28] Tamtéž, Překlad nóty Rakouského generálního konzulátu.

[29] Tamtéž, Úmrtní list Ondreje Brejky; Nález utopeného M. Dlubača.

[30] Podle Seznamu osob usmrcených na státních hranicích M. Pulce byl Brejka těžce raněn střelbou hlídky PS. PULEC, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek, s. 177.

[31] Trestní stíhání bylo zastaveno až po oficiálním sdělení rakouských úřadů (nóta rakouského Generálního konzulátu v Bratislavě z 27. 7. 1981), že se Brejka s Dlubačem skutečně utopili (A ÚPN, f. Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359, Uznesenie o zastavenie tr. stihanie). Do té doby československé vyšetřovací orgány informace o jejich smrti měly, ale vycházely z neoficiálních cest – novinových článků v rakouském tisku.

[32] A ÚPN, f. Krajská správa ZNB Bratislava, V – 14359, Rozsudok v mene republiky.

[33] Svetové združenie bývalých československých politických väzňov, Kežmarok 25. 6. 2004. http://www.szcpv.org/04/kezmarok.html (podle stavu ke dni 27. 2. 2012).

[34] Kniha je též prodávána pod názvem Cold River: a survivor‘s story. IMRICH, Jozef: Cold River: The Cold Truth of Freedom. East Markham, Ontario: Double Dragon 2005, 244 s.