„Kulacké“ seznamy
Kromě protokolárních seznamů odsouzených „vesnických boháčů“ zpracovávaných pro potřeby StB v průběhu celé Akce K („kulaci“) a s tím souvisejících doprovodných evidencí Státní bezpečnosti se od konce roku 1952 začaly povinně sestavovat tzv. kulacké seznamy. V dalším kole „protikulackých“ opatření se mocenský aparát zaměřil na získaní přehledu o vlastnických poměrech a plnění dodávek jednotlivých hospodářů, důkladná evidence měla usnadnit organizaci represí vůči sedlákům. Tyto seznamy vznikaly na základě vládního nařízení z listopadu 1952, které zavádělo princip odstupňování norem pro dodávky hlavních zemědělských výrobků do sedmi skupin podle velikosti zemědělských podniků. Na rozdíl od všech ostatních kategorií se s „vesnickými boháči“ neuzavíraly dodávkové smlouvy, jejichž základním předpokladem byl souhlas obou stran. Povinné státní dodávky stanovil „vesnickým boháčům“ výlučně okresní plnomocník výkupu písemným příkazem. Z těchto výše uvedených důvodů vláda nařídila okresním národním výborům, aby na návrh rad místních národních výborů vypracovaly seznamy „vesnických boháčů“, které měly být každoročně doručeny okresním plnomocníkům výkupu. Ohlas místních funkcionářů na zpřísnění dodávkových povinností a vytváření „kulackých“ seznamů byl různý. Zvýšení dodávkových povinností pro sedláky se vesměs setkávalo se souhlasem, současně se však ozývaly námitky, že vzroste počet upadajících selských hospodářství, z nichž mnohá až dosud řádně plnila dodávkové úkoly. Obecně také sílily obavy, že podobná diskriminace, jaké jsou nyní vystavováni „vesničtí boháči“, může později postihnout i střední rolníky. Tvorba „kulackých“ seznamů byla obdobně problematická jako vymezení sedláka spadajícího do kategorie „kulak“, o nějaké objektivitě zde nelze hovořit. Naopak se v seznamech odrazily vztahy v dané vesnici, některé MNV do nich zahrnuly i zemědělce z kategorie středních rolníků. Pokud byli považováni za odpůrce socializace vesnice a působili jakékoliv problémy, představovaly „kulacké“ seznamy dobrý způsob, jak tyto nepohodlné zemědělce politicky znemožnit. Naopak v některých vesnicích MNV vyhlásilo, že žádné „kulaky“ nemá, ačkoliv v nich žili soukromě hospodařící zemědělci, kteří by výměrou půdy do kategorie „vesnických boháčů“ spadali. Takových obcí, kde se funkcionáři postavili na ochranu místních sedláků s pověstí dobrých hospodářů, však nebylo mnoho. „Kulacké“ seznamy tedy plnily i další funkci – vyostřovaly již tak mnohde špatné vztahy na vesnici. Staly se jedním z dalších podkladů, jimiž se zdůvodňovalo vystěhování sedláka a jeho rodiny z obce a okresu a vylučování jejich dětí ze škol. Vytváření „kulackých“ seznamů bylo formálně zrušeno v prosinci 1953, ale tyto praktiky se využívaly i v druhé polovině padesátých let 20. století.
(Zdroj: JECH, K.: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Vyšehrad, Praha 2009; KAPLAN, K.: Nekrvavá revoluce. Mladá Fronta, Praha 1993; Šťástková, J.: Selský stav na Rokycansku v první polovině 50. let 20.století. Diplomová práce nepublikováno, UJEP Ústí nad Labem 2008.)
SESTAVOVÁNÍ „KULACKÝCH SEZNAMŮ“
1952, Prostějov – Dopis Okresního národního výboru v Prostějově ve věci způsobu zařazování zemědělců do „kulackých“ seznamů určený k rukám předsedů jednotlivých místních národních výborů na okrese Prostějov. Podepsáno: Fraus
V Prostějově dne … (neidentifikováno)
Všem místním národním výborům / do rukou předsedy /
Přísně tajné!
Bylo zjištěno, že seznamy venkovských boháčů pořizované místními národními výbory pro dodávkové úkoly v roce 1953 jsou někde sestavovány podle nahodilé zaujatosti vůči jednotlivcům, kteří v přítomné době zatím odmítli vstup do JZD nebo jsou v nepřízni z jiných, i méně závažných příčin.
Z toho důvodu upozorňuji předsedy MNV důrazně na důsledky, jež postihnou zemědělce uvedené v seznamech boháčů. Tito zemědělci pravděpodobně předepsané dodávky neplní, budou likvidováni a vystěhováni z okresu. V některých obcích to bude míti za následek uprázdnění řady zemědělských usedlostí s velkými výměrami zemědělské půdy, kterou bude nutno ihned přiděliti jiným zemědělcům, bude nutno postarati se řádně o veškerý živý a mrtvý inventář a zabezpečení řádného plnění dodávek z těchto hospodářství.
Je pravděpodobné, že i běžné dodávkové normy přinutí mnoho zemědělců, aby svůj názor k socializaci vesnice poopravili a dali přednost společnému hospodaření, jež se pro ně ukáže výhodnější.
Doporučuji proto, aby bylo ještě jednou uváženo, zda osoby uváděné v seznamech jsou nenapravitelnými odpůrci dnešního zřízení a socializace vesnice, že jde o typické vykořisťovatele a nepřátele pracujícího lidu, neplniče a sabotéry.
Lze totiž očekávati, že jakmile bude akce s likvidováním těchto lidí v proudu, že se mnozí funkcionáři zaleknou důsledků a budou se snažiti lidem dnes označeným za venkovské boháče umožniti vstup do JZD a budou také intervenovat za jejich vynětí z těchto seznamů.
Žádám proto, aby hlavně komunisté v radě MNV po předchozí poradě ve výboru organizace KSČ zrevidovali seznamy venkovských boháčů o tyto o opravě s uvedením stručných údajů, které budou stručně vesnického boháče charakterisovat, zaslali urychleně ONV v Prostějově k rukám okresního tajemníka s. Václava Frause. Lhůta k předložení seznamů končí 6. 1. 1953. Je nutno, aby věc byla třeba i dodatečně projednána v radě MNV a také ve schůzi plena MNV.
Za předsedu ONV: Fraus
(PŘIDAL, J.: Konec selského stavu na Prostějovsku. JANUA, Praha 2007, s. 72.)
Možné otázky:
- K čemu dopis funkcionáře místní správy vlastně vyzývá?
- Čeho se okresní funkcionáři obávají? Čemu chtějí předejít?
- Označili byste tento text za ideologický? Snaží se o manipulaci? V čem?
- V jakém vztahu je tento vnitřní materiál KSČ k propagandě, která se objevovala třeba v novinách?
- Jaký osud čeká podle dopisu sedláky, kteří budou zaneseni do „kulackých seznamů“?
PŘIDAL, J.: Konec selského stavu na Prostějovsku. JANUA, Praha 2007, s. 72.
JAN PŘIDAL (1921)
Jan Přidal pochází z rolnické rodiny ze sedmi sourozenců. Po skončení druhé světové války, z níž část strávil za odbojovou činnost ve vězení v Brně a v koncentračním táboře ve Flossenbürgu, začal hospodařit na otcově usedlosti ve Vřesovicích u Prostějova. V padesátých letech byl komunisty označen za „kulaka“ a kromě represivních opatření mu byla zakázána i jakákoliv veřejná činnost. Teprve v devadesátých letech 20. století se mohl vrátit k veřejným aktivitám na místní úrovni. Byl starostou Sokolské župy prostějovské, členem představenstva České obce sokolské apod. Dlouhodobě se ve své literární tvorbě věnuje mapování osudů sedláků v jeho rodném kraji.
KONEC SELSKÉHO STAVU NA PROSTĚJOVSKU
Kronikář Jan Přidal zachytil ve své knize několik nešťastných osudů sedláků na Prostějovsku, z nichž většina již nežije. Publikace je založena na rozhovorech, které vedl s potomky postižených rolníků, a na studiu archivních materiálů a obecních kronik. Knihu doplňují dobové fotografie, vybrané archivní dokumenty a seznamy soudně stíhaných rolníků v prostějovském okrese. Ukázka představuje dopis Okresního národního výboru v Prostějově ve věci způsobu zařazování zemědělců do „kulackých“ seznamů, určený k rukám předsedů jednotlivých místních národních výborů v okrese Prostějov.