Učebnice dějepisu – Ukázka textu IV.

Postup západních velmocí a kapitulantství buržoazní vlády vyvolaly mezi obyvatelstvem Československa ohromné rozhořčení, odpor a zoufalství, které se měnilo v odhodlání neustoupit a přes neslýchaný diplomatický nátlak začít bojovat.

Pražské ulice se začaly plnit demonstranty, kteří uspořádali před Pražským hradem manifestaci na obranu republiky. Demonstrace se velmi rychle rozšířily do dalších měst a vyvrcholily 22. září v Praze obrovským shromážděním 250 tisíc lidí před parlamentem. Jako hlavní řečník tam vystoupil vedoucí činitel Komunistické strany Československa Klement Gottwald a vyzval lid naší země k obraně ohrožené vlasti. Po projevu Klementa Gottwalda účastníci manifestace přísahali, že budou republiku bránit.

Pod náporem rozhořčení lidu musela Hodžova vláda odstoupit a 22. září byla sestavena nová vláda v čele s armádním generálem Syrovým. Lid doufal, že tato vláda se stane vládou národní obrany. Nová úřednická vláda však nesplnila očekávání lidu. Vyhlásila sice na svém prvním zasedání 23. září mobilizaci, přitom ale dále pokračovala v jednáních o odstoupení pohraničních území.

[…]

Zrada západních velmocí a kapitulantství buržoazní vlády v čele s prezidentem Benešem rozhodly o osudu našich národů. Podřízení se mnichovskému diktátu dovršilo tragédii našeho státu.

Mnichov znamenal konec dvacetileté existence samostatného československého státu; jeho důsledky se hluboce odrazily v dalším vývoji života obou našich národů i v pozdější uspořádání vnitřních i zahraničních vztahů našeho státního života. Mnichovská tragédie se stala především dokladem toho, že imperialistické velmoci nemohou být trvalou oporou samostatnosti a svobody malých národů a že existence samostatného Československa bude mít trvalý charakter jen tehdy, jestliže imperialistické státy budou v evropských záležitostech vyloučeny z rozhodování o existenci malých národů.

Mnichov se stal i dokladem toho, že buržoazie jako vládnoucí třída není schopna stát v čele malého národa a vést jeho vnitřní i zahraniční politiku, která by zajišťovala jeho národní svobodu. Mnichovem ztratila česká a slovenská buržoazie právo stát v čele českého a slovenského národa; dohrála svou historickou úlohu a ukázala, že v budoucím boji za národní existenci a za uspořádání československého státu musí přijít do čela obou našich národů nová společenská třída, dělnická třída.

Otázky: Jak bojovala KSČ za obranu republiky? Kterými politickými událostmi vyvrcholil boj na obranu republiky? Jaké byly důsledky mnichovského diktátu? Jak skončily dějiny buržoazní Československé republiky?

Osvětlete podíl československé buržoazie na rozbití ČSR.

(DOHNAL, Miloň: Dějepis 9, Praha, SPN 1975, s. 118, 122, 126)

Možné otázky

  1. Co nám tento dějepisný text nabízí? Historickou faktografii, či spíše výklad dějin? Pokuste se vztah učebnice k minulosti charakterizovat a srovnat s dnešními výklady o Mnichovu 1938.
  2. K čemu výklad mnichovských událostí slouží? Má nějaké ideologické zacílení, nebo jde jen o dějepisné poznání?
  3. Jaké postavy ve výkladu vystupují? V jakém jsou navzájem vztahu? Ovlivňuje výběr těchto postav nějak celkový obraz dějin prezentovaný učebnicí?
  4. Jakou roli sehráli dle učebnice v mnichovské tragédii komunisté?
  5. Otázky k výkladovému textu naznačují, jakou roli učebnice přisuzuje čtenáři. Pokuste se tuto roli na základě uvedených otázek blíže charakterizovat. Co se od žáka čeká? Srovnejte s dnešní situací.
  6. Komunistická ideologie zdůrazňovala svůj internacionalismus. Třídní sounáležitost měla být silnější než pouta národní identity. Proč se v ukázce přesto hovoří o národech? Jakou funkci mohou tyto odkazy mít? Vyplývá z textu, v jakém vztahu k národu jsou komunisté?
  7. Pokuste se vymezit vztah mezi pojmy „lid“ a „národ“. Liší se jejich význam, nebo označují stejnou skupinu lidí? Je příslušnost k těmto skupinám v ukázce nějak blíže vymezena? Je z příslušnosti k lidu či k „našim“ národům někdo vyloučen?
  8. Odráží se ve způsobu, jak je národní rozměr Mnichova prezentován, nějak kontext počínající normalizace, kdy učebnice vznikla? Mohly události roku 1968 nějak ovlivnit postoje lidí k Mnichovu 1938?
  9. V souvislosti s národy se v textu často objevuje výraz „naše“. Ke komu toto přivlastňovací zájmeno vlastně odkazuje? Čí jsou „naše“ národy? Proč se v textu objevují v množném čísle?
  10. V učebnici, která poprvé vyšla v roce 1972, se nezmiňuje tradiční motiv komunistické verze „mnichovského mýtu“ – ochota Sovětského svazu pomoci v případě, že by se vláda ČSR rozhodla odmítnout mnichovskou dohodu. Dokážete vysvětlit, proč byl tento moment, na kterém se zakládala poválečná popularita SSSR v Čechách, tentokrát opominut?