VZPOMÍNKA: Miloš Doležal o páteru Josefu Toufarovi

Ve čtvrtek 14. července uplyne 120 let od narození pátera Josefa Toufara. Toho v lednu 1950 obvinila Státní bezpečnost ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Po zatčení byl ve valdické věznici několik týdnů krutě vyslýchán a mučen, 25. února 1950 na následky tohoto zacházení skonal. Ač si to komunisti nepřáli, na lidství, otevřenost a ochotu vždy pomoci Josefa Toufara se nikdy nezapomnělo a dodnes se jeho památka připomíná – nejen církevními obřady, ale třeba také prostřednictvím divadelních her, filmu nebo i komiksu. Chcete-li se o Toufarovi dozvědět opravdu co nejvíc, musíte o něm mluvit s MILOŠEM DOLEŽALEM, mj. autorem biografie Jako bychom dnes zemřít měli, ale i řady dalších knížek a filmových dokumentů.

Impulsem k zatčení Josefa Toufara se stal tzv. číhošťský zázrak. Byl obviněn z jeho zinscenování. Zůstává i po letech popsaný úkaz zázrakem, anebo se pro něj našlo i jiné vysvětlení?

Posměšné pojmenování „tzv. číhošťský zázrak“ začala používat komunistická propaganda od tiskové konference, která proběhla na ministerstvu vnitra 6. března 1950, tedy jen pár dní po smrti pátera Toufara. Až na krátkou oblevu v roce 1968, kdy se kauza objevila v tisku zásluhou skvělého novináře Brabence, se až do devadesátých let stále hovořilo o tzv. číhošťském zázraku. Tedy takovéto manipulativní „zasetí“ do hlav lidu bylo mocné. Sám se pro prostudování archivních dokumentů a rozhovorů se svědky, pamětníky (i soudruhy z StB) kloním k závěru, že skutečně došlo k čemusi mimořádnému, racionálně nevysvětlitelnému. My dnes víme, že ani StB nedokázala vytvořit v Číhošti žádný podvodný mechanismus, a že ani Josef Toufar nebyl podvodníkem. Kdo dnes navštíví číhošťský kostelík, jednoznačně mu na místě dojde, že v tam malém sakrálním prostoru, který byl 11. prosince 1949 plný lidí, včetně dětí, stojících poblíž kazatelny a nedaleko oltáře, není možné cokoli podvodného nastrojit. Všude je tam vidět. Je také důležité vědět, co si o samotném pohybu křížku myslel sám Josef Toufar, který až do únosu na konci ledna 1950 v bezprostřední blízkosti nahnutého křížku žil, meditoval, pokoušel se dojít k nějakému vysvětlení. Slovo „zázrak“ nepoužíval, ale byl přesvědčen, že se stalo něco tajemného.

Josef Toufar požíval velké autority, do Číhoště přišel vlastně proto, že ho komunisté vyštípali z předešlé farnosti Zahrádky u Humpolce. Došlo mezi farníky k nějakým náznakům vzdoru a nesouhlasu po jeho zatčení?

Nehovořil bych o zatčení, když byl za tmy unesen dvanácti příslušníky StB. Jiná situace byla na jaře 1948, když byl Josef Toufar přeložen do Číhoště a jiná v lednu 1950, když byl unesen z číhošťské fary. V březnu 1948 vznikla v Zahrádce nevídaná petiční akce na podporu Josefa Toufara a proti jeho přeložení, kterou podepsalo na tři tisíce lidí, a to nejen katolíků, ale i evangelíků, nevěřících a komunistů. Postavili se jednoznačně za svého faráře, který, jak uvádějí petiční archy, se za války choval jako vlastenec, byl dobrým pedagogem a rádcem, měl zásluhu na zřízení měšťanské školy a gymnázia v Ledči atd. Bohužel jim to nebylo nic platné. V lednu a začátkem února 1950 byla řada nejbližších Toufarových spolupracovníků zatčena, vězněna a tvrdě vyslýchána, celá číhošťská farnost tvrdě zastrašena a monitorována SNB i StB. Ze situačních zpráv StB víme, že se tajná policie pokusila Josefa Toufara dvakrát zatknout v polovině ledna 1950, ale bála se odporu číhošťských farníků, proto přistoupila k únosu.

Toufarovo mrtvé tělo zahrabali komunisti na hřbitově v Praze-Ďáblicích do neoznačeného hrobu. Kdy se o jeho smrti dozvěděla rodina a veřejnost?

Marie Pospíšilová, neteř Josefa Toufara, se o smrti svého strýce dozvěděla až v létě 1954, tedy po čtyřech letech, kdy ji dva příslušníci StB přivezli strýcovu vykradenou peněženku a hodinky s informací, že Josef Toufar zemřel po operaci. Na námitku, proč to soudruzi sdělují tak pozdě, odpověděli v tom smyslu, že jistý soudruh na ministerstvu měl dovolenou, a tak se na informování rodiny pozapomnělo. Veřejnost se o smrti pátera Toufara dozvěděla poprvé v roce 1968 z článků v deníku Lidová demokracie.

Josef Toufar umřel na následky tvrdého fyzického mučení. Kdo konkrétně může za jeho smrt? A byl vlastně za ni někdo potrestán?

Viníků je celá plejáda. Od agilních komunistů z Ledče nad Sázavou, kteří první upozornili StB na Číhošť, přes sedmičlennou instruktážní skupinu StB pod velením Ladislava Máchy (dále S. Cvíček, S. Řezníček, V. Hrabák, M. Hrabina, J. Zikmund, V. Němec) a jejich nadřízení (B. Košař, J. Čech aj.), velitel, dozorci a lékař valdické věznice, až po prezidenta Gottwalda, který udílel pokyny, ministry Čepičku, Noska a Kopeckého. Odsouzen byl v roce 1998 pouze Mácha, přestože v té době žili ještě další spolumučitelé. Mácha byl uznán vinným ze zneužití úřední moci a těžkého poškození na těle a odsouzen na pět let nepodmíněně, o rok později mu byl trest snížen na dva roky nepodmíněně. Svého činu, jak mi potvrdil několik měsíců před smrtí v roce 2018, absolutně nelitoval, ba naopak.

V roce 2014 bylo tělo pátera Toufara exhumováno. Jak se vědělo, kde se jeho ostatky nacházejí?

Bylo to propojení několika vektorů. Zaznamenaného svědectví ďáblických hrobařů Křápa a Tiefa, načrtnutý plánek ďáblického pohřebiště příslušníkem StB Skerlem, ofocená stránka (jediná dochovaná z celé pohřební Polohové knihy) se šachtou č. 16, plán hřbitova z roku 1990 a osobní svědectví sestry Josefa Fritze, paní Musilové.

Kdo celou akci inicioval, provedl a jak exhumace probíhala?

Na počátku stála snaha Marie Pospíšilové, neteře Josefa Toufara, která se od padesátých let pokoušela najít strýcův hrob a převést jeho ostatky na Vysočinu. Bohužel se to z rozličných důvodů nepodařilo, a protože jsem se s paní Pospíšilovou dobře znal, pokusil jsem se na ni navázat a celý proces iniciovat, což vyústilo v propojení rodiny Josefa Toufara, královehradeckého biskupství a tehdejšího vedení pražského magistrátu.  Následně vznikl expertní tým složený z archeologů z NPÚ, antropologů z Národního muzea, soudního lékaře, odborníků na agendu pohřebnictví z Ministerstva pro místní rozvoj, Správy pražských hřbitovů atp. Důležitá byla také podpora Konfederace politických vězňů. V listopadu 2014 proběhly v určeném prostoru u severní zdi ďáblického hřbitova tři sondy, z nichž ta třetí se ukázala jako ta správná. A protože bylo z dokumentu známé, jak vypadá nitro šachty č. 16, byla odkryta jen její část a 13. listopadu byly ostatky Josefa Toufara objeveny. Následně proběhl výzkum ostatků v antropologickém oddělení Národního muzea a genetická identifikace.

Dnes spočívají ostatky Josefa Toufara v Číhošti, na čemž máte velký podíl. Jste rád, že se, alespoň v tomto případě tragického osudu oběti komunistické zvůle, podařilo dát věci trochu do pořádku?

Byl to zvláštní moment, když bylo tělo Josefa Toufara ukládáno po pětašedesáti letech od násilné smrti do vysočinské země v číhošťském kostele. S přáteli jsme v tom zahlíželi prvek naděje, že zlo a smrt nemají poslední slovo. Rád bych přispěl i k dalším návratům a důstojným pohřbům umučených a tajně zahrabaných obětí komunistického teroru. V poslední době se věnuji případu v Leopoldově zastřeleného a pohřbeného sedláka z Vysočiny Václava Průši.

Hodně se o jeho památku Josefa Toufara staráte. Jaké se připravují akce k letošnímu kulatému výročí narození pátera?

Toufarovské výročí chceme připomenout koncertem, debatou, přednáškami, putováním krajinou, posvěcením busty, setkáním rodáků a posledních žijících pamětníků. To vše je programem dvoudenního setkání v Toufarově rodném kraji, v Polné, Zhoři a Arnolci. Celý memoriál nese název „Jmenuji se Toufar a pocházím z arnolecké hospody“. Oficiální část začíná v pátek 15. července od 17 hodin bohoslužbou v polenském mariánském chrámu a bezprostředně poté bude následovat komponovaný pořad: koncert duchovní hudby doprovázený četbou z textů Josefa Toufara za účasti hudebního sdružení Schola cantus gregoriani. Večer od 20.30 h se v polenském pivovaru uskuteční mezinárodní debata na téma hospoda, pivo a pivovarnictví (viz název celého memoriálu) v české kultuře za účasti teologa Petra Beneše, polského spisovatele Przemyslava Dakowicze, spisovatele Josefa Kroutvora, esejisty Tomáše Mazala a dalších. Druhý den, v sobotu 16. července, proběhnou v chrámu sv. Markéty ve Zhoři, kde byl Josef Toufar pokřtěn a kde také proběhla jeho primice, ranní chvály (od 8.30 h), poté bude následovat pěší pouť ze Zhoře do Arnolce po Toufarových stopách. V Arnolci, v Toufarově rodišti, pak bude od 14.00 h probíhat slavnostní bohoslužba.

Děkujeme za rozhovor.