automechanik a vedoucí představitel odbojové skupiny Jaroslava Vetejšky Otec Metoděj Hubačka byl zemědělec, matka Františka, rozená Dvořáková, pracovala v domácnosti. Obecnou školu vychodil v Dolních Bojanovicích, roční kurz měšťanské školy absolvoval během prezenční vojenské služby ve Šternberku. Až do nástupu prezenční vojenské služby byl organizován v ČSL. V Hodoníně se vyučil automechanikem. Do svého zatčení pracoval u několika firem jako autoelektrikář. Během okupace se prostřednictvím svého bratra Františka zapojil do domácího odboje. Po válce byl místonáčelníkem Orla a spoluzakladatelem bojanovického Junáka. Po únoru 1948 Pavel Hubačka organizoval akce proti místním exponentům komunistického režimu v Dolních Bojanovicích – pro tyto účely uspořádal i branný výcvik členů odbojové skupiny. Zároveň ve spolupráci s bojanovickým římskokatolickým knězem P. Jaromírem Pořízkem zajišťoval podporu pro rodiny perzekvované komunistickým režimem. Ještě z dob války vlastnil rovněž několik zbraní. Během své ilegální činnosti se dostal do kontaktu s kurýrem Jaroslavem Vetejškou, který se podílel na zastřelení poručíka StB Aloise Dyčky. Právě čerstvě vycvičený kurýr J. Vetejška po svém návratu ze zahraničí převzal od P. Hubačky a Josefa Pospíšila vedení bojanovické odbojové skupiny. Dne 7. ledna 1950 byla na P. Hubačku uvalena vazba. Vyšetřován byl v Hodoníně, Uherském Hradišti a Břeclavi. Během vyšetřování v Uherském Hradišti prodělal brutální výslechy včetně použití elektrického proudu. Samotný proces se skupinou „Vetejška Jaroslav a spol.“, do kterého byl P. Hubačka zařazen, se konal ve dnech 20. až 22. března 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák, prokuraturu zastupovali JUDr. Karel Čížek, Ludmila Biedermannová a Jaroslav Růžička. Hlavní líčení probíhalo za účasti předem vybraného publika přímo v Hodoníně. P. Hubačka byl pro trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k 30 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 30 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi a pracovními tábory Praha-Pankrác, Bytíz, Leopoldov, Mírov, Vojna a Plzeň-Bory. Nejdelší čas prožil v uranových pracovních táborech na Příbramsku. V průběhu věznění onemocněl TBC a byl opakovaně kázeňsky trestán. Podmínečného propuštění se dočkal v červenci 1964. Po propuštění byl nadále sledován StB. Pracoval v Československé automobilové dopravě v Gottwaldově, následně byl téměř celý produktivní věk zaměstnán jako svářeč a svářečský instruktor. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let založil a provozoval ještě s několika bývalými mukly svářečské družstvo a svářečskou školu. V roce 1965 se oženil, s manželkou vychovali tři děti. Je členem KPV – pobočka Hodonín, kde do roku 2003 zastával funkci místopředsedy. Rehabilitován byl v lednu 1991. Soud mu však ponechal jeden rok zbytkového trestu.