Vasil Derďuk

Narodil se 6. prosince 1922 v obci Jasina na Podkarpatské Rusi. Otec Nikolaj se živil jako tesař a stolař, maminka Anna byla v domácnosti. Poté, co vychodil tři třídy národní školy, pomáhal rodičům udržovat malé hospodářství. Na jaře roku 1937 se začal učit tesařem u „Stavitele Jasina“, u něhož zůstal i po vyučení jako dělník. Po maďarské okupaci zbytku Podkarpatské Rusi v březnu 1939 začalo verbování Rusínů do maďarské armády. Jako sedmnáctiletý tak musel nastoupit na vojenské cvičení v místním mládežnickém oddíle Levente. Brzy se však dostal do konfliktu s maďarským důstojníkem, kterého s kamarádem zbili. Před hrozícím trestem se rozhodli utéct do Sovětského svazu. Na cestu se vydali 5. srpna 1940, ale již na hranicích je zatkli sovětští pohraničníci a odvezli je do věznice v Nadvorné. Zhruba po týdnu je převezli do charkovské věznice a po několika dalších týdnech do sběrného tábora do Stanislavova a dále do Starobělska. Během vazby byli podrobováni pravidelným výslechům. Derďuka nakonec odsoudili ke třem letům nucených prací. Po několika týdnech cesty v dobytčích vagónech dorazili do lágru na území mezi Pečorou a Vorkutou. V této oblasti plné podobných táborů vězni těžili uhlí a dřevo. Panovaly zde velmi tvrdé životní podmínky – minimální příděly potravin, nedostatečné oblečení, špatná hygiena a nadto tuhé mrazy. Není divu, že se po několika měsících práce v uhelných dolech ocitl na dně svých sil. V nejtěžší chvíli mu pomohl ukrajinský lékař, který ho zaměstnal na ošetřovně. Tam si mohl Derďuk alespoň trochu odpočinout a znovu nabrat sílu. Avšak jednoho dne jej naložili do letadla a byl údajně poslán na Kamčatku. V tamějším lágru vězni těžili zlato a další vzácné kovy. Časté přemisťování vězňů mělo zamezit vzniku přátelství a tím i myšlenkám na útěk. Počátkem ledna 1942 Státní výbor obrany SSSR souhlasil s osvobozením bývalých československých občanů pro jejich vojenskou jednotku, ale tehdy byl Derďuk znovu letecky přepraven na severozápad Ruska, kde několik měsíců pracoval na výstavbě úzkokolejné tratě pro uhelné doly. Na podzim roku 1942 se i v tomto lágru začaly šířit informace o výzvě pro Čechoslováky ke vstupu do československé zahraniční armády v Sovětském svazu. Konečně 17. prosince 1942 vyrazil i Derďuk na strastiplnou cestu do Buzuluku. Po příjezdu vážil stejně jako většina propuštěných vězňů – sotva 40 kg. Odveden byl 17. února 1943; po dokončení základního výcviku si zlomil nohu a málem přišel o život. Po vyléčení jej převeleli k dělostřelectvu, s nímž se zúčastnil všech bojů od Kyjeva až do Prahy. Několikrát byl lehce zraněn. Po válce působil krátce u vojenské jednotky v Žatci a v Podbořanech. Dokonce se pokusil nastoupit na libereckou akademii, ale když po něm vyžadovali vstup do KSČ, odešel v říjnu 1945 do civilu a přestěhoval se do Šumperka, kde až do důchodu pracoval u Československých státních drah.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.