Václav Šnaidr (1911–1952)
Narodil se 3. 8. 1911 v Tupadlech (okres Klatovy, Plzeňský kraj) v rodině zemědělce, měl dva sourozence, sestru Marii a bratra Josefa. Absolvoval pětitřídní obecnou školu v Bezděkově, pak tři třídy měšťanky v Klatovech. Po ukončení tohoto základního vzdělání začal pomáhat na usedlosti svých rodičů a vedle toho byl zaměstnán jako dělník u lesní správy. Později se vyučil v Klatovech zedníkem a pracoval zde na stavbě. V roce 1931 nastoupil vojenskou prezenční službu v Plzni u 18. pěšího pluku, z ní odešel v hodnosti svobodníka v záloze a vrátil se k civilnímu zaměstnání. Již v době vojenské služby žádal o přidělení k četnictvu, ale bylo mu vyhověno až v roce 1935. Nejprve však musel projít školou pro výcvik četníků v Kladně. Tu zakončil na jaře 1936 s prospěchem velmi dobrým.
Sloužil na různých místech republiky, mimo jiné v československo-rakouském pohraničí na stanici v Německém Rychnově (okres Kaplice) v rámci jednotek Stráže obrany státu. O divokosti poměrů, které tam tehdy panovaly, vypovídá i to, že v přestřelkách se stále agresivnějšími nacistickými bojůvkami padl velitel této stanice, vrchní strážmistr Měsíček. Po mnichovských událostech byl pak Václav Šnaidr poslán na Podkarpatskou Rus, kde se jako velitel čety účastnil obranných bojů s maďarskou armádou.
Okupaci prožil jako protektorátní četník, působil ve Strakonicích a v Praze, poslední tři válečné měsíce byl služebně zařazen v terezínském ghettu, kde se také dočkal konce války. V obnovené republice byl převzat do SNB a v hodnosti vrchního strážmistra jej přidělili na stanici ve Všerubech, nedaleko hranic s Německem. Zde sloužil až do roku 1949, kdy byl přeložen na stanici SNB v Klatovech. Ještě předtím, v lednu 1948, se oženil a nedlouho poté se mu narodila dcera. Za první republiky nebyl nikde politicky organizován, v roce 1946 vstoupil do KSČ, byl členem Jednoty včelařů a zahrádkářů v Praze a starostou Sokola ve Všerubech.
Násilné praktiky uplatňované KSČ po únorovém puči v něm vyvolaly snahu se tomuto teroru vzepřít. Proto navázal spojení s podobně smýšlejícími osobami, z nichž nejvýznamnější byl jeho nadřízený pplk. František Havlíček, toho času oblastní velitel SNB v Klatovech. Většina dalších lidí, kteří se podíleli na této aktivní protikomunistické rezistenci a kteří za tímto účelem vytvořili jakousi ilegální síť, byli též příslušníci SNB. Právě díky tomuto jejich zařazení se podařilo bezpečně převést řadu osob z Československa do západní části Německa a udržovat styk s exilem. Václav Šnaidr měl navíc shromažďovat větší množství zbraní, údajně pro případný ozbrojený převrat. V měsících, které následovaly, se však komunistické bezpečnosti podařilo tuto odbojovou skupinu infiltrovat svými agenty a následně zřejmě převzít její řízení (pozdější napojení na americkou rozvědku tak mohlo být jen chimérou). Pak již bylo vše jen otázkou času, který odpočítávala právě StB.
Václav Šnaidr byl zatčen 1. listopadu 1951 v pozdních nočních hodinách. Po mnoha vyčerpávajících výsleších byl spolu s dalšími osmi muži – Františkem Havlíčkem, Oldřichem Novákem, Františkem Kozákem, Emilionem Bejčkem, Josefem Baštářem, Josefem Duškem, Františkem Měrkou a Josefem Šnaidrem (bratrem V. Šnajdra) – obviněn z protistátní činnosti a souzen Státním soudem Praha za předsednictví Dr. Jaroslava Nováka. Státní prokuraturu v tomto procesu zastupoval Dr. Karel Čížek. Po hlavním líčení byl v květnu 1952 vynesen verdikt. Václav Šnaidr byl za zločin velezrady, vyzvědačství a sabotáže odsouzen k trestu smrti, konfiskaci celého majetku a ztrátě státního občanství. Stejně se vedlo i Františku Havlíčkovi, ostatním soud vyměřil čtyři doživotní tresty, jeden trest na 22 let, jeden na 20 let (bratr Josef) a jeden na 8 let.
Neúspěšné odvolací líčení se konalo u Nejvyššího soudu v Praze dne 1. srpna 1952 (předseda soudu Dr. Michal) a skončilo ještě před polednem. Po neudělení prezidentské milosti již šlo vše velmi rychle. Vrchní strážmistr Václav Šnaidr i podplukovník František Havlíček byli popraveni 12. listopadu 1952 v Praze na Pankráci. Dceři Václava Šnaidra byly v té době čtyři roky.
Mgr. Petr Mallota
Archivní dokumenty:
- Četnická fotografie Václava Šnaidra z jeho personálního spisu (zdroj: ABS).
- Vazební fotografie Václava Šnaidra (zdroj: ABS).
- Rozkaz k zatčení Václava Šnaidra (zdroj: ABS).
- Listinný doličný materiál – fotografie zbraní údajně ukrytých na půdě u bratra V. Šnaidra (zdroj: ABS).
- Listinný doličný materiál – fotografie zbraní s „pózujícím“ Václavem Šnaidrem (zdroj: ABS).
- Listinný doličný materiál – fotografie Václava Šnaidra u „tajné schránky“ (zdroj: ABS).
- Protokol o konfrontaci mezi Václavem a Josefem Šnajdrem – 1. část (zdroj: ABS).
- Protokol o konfrontaci mezi Václavem a Josefem Šnajdrem – 2. část (zdroj: ABS).
- Titulní strana trestního oznámení (zdroj: ABS).
- Druhá strana trestního oznámení (zdroj: ABS).
- Třetí strana trestního oznámení (zdroj: ABS).
- Protokol o neveřejném zasedání u Státního soudu v Praze ve věci doporučení milosti odsouzeným – líc (zdroj: NA).
- Protokol o neveřejném zasedání u Státního soudu v Praze ve věci doporučení milosti odsouzeným – rub (zdroj: NA).
- Prosba Marie Šnaidrové o návštěvu manžela (zdroj: NA).
- Protokol o výkonu trestu smrti na Václavu Šnaidrovi (zdroj: NA).
Prameny:
- Archiv bezpečnostních složek
- f. Vyšetřovací spisy Krajské správy StB Plzeň, sign. V-1218/Plzeň
- f. Personální spisy zaměstnanců MV, personální spis Václava Šnaidra, a. č. 135/11.
- Národní archiv
- f. Státní prokuratura Praha, sp. zn. 4 Spt I 42/52
- f. Státní soud Praha, sp. zn. 6 Ts I 33/52
- f. Nejvyšší soud, sp. zn. To IV 270/52
- f. Správa sboru nápravné výchovy, osobní spis Václava Šnaidra.
Literatura:
- PEK, Josef (ed.): Kronika šumavských hvozdů. Papyrus, Vimperk 1998.
