Pocházel z rodiny uzenáře a řezníka Václava Trégla a Marie, rozené Kučerové. Po vychození obecné, měšťanské a dvouleté pokračovací školy v Mnichově Hradišti se začal u otce učit řeznickému řemeslu. Několik let pracoval jako řeznický pomocník, prodavač v obchodě a dělník v barvírně látek. Po absolvování vojenské prezenční služby a půlroční četnické školy byl v roce 1938 přijat k četnictvu. Během svého působení u četnictva sloužil v strážním soustředěném oddílu v Chomutově a Vysokém Mýtě a na četnických stanicích ve Vítějevsi, Chrudimi, Karlových Varech a Bohaticích. V době zatčení byl kmenově zařazen na stanici SNB v Chrudimi. Dosáhl hodnosti štábního strážmistra SNB. Od dubna 1948 byl kandidátem KSČ. Byl vyznamenán za svoji činnost v ilegálním hnutí během okupace. Počátky ilegální činnosti Jaroslava Trégla spadají do srpna 1949, kdy byl požádán o pomoc svým kolegou, vrchním strážmistrem SNB Františkem Tuháčkem. Konkrétně napomáhal obstarat úkryt pro kurýra Květoslava Kyzlíka, se kterým se také prostřednictvím Fr. Tuháčka několikrát sešel. K. Kyzlík byl synem bývalého vrchního strážmistra SNB v Chocni, a proto se po svém návratu do ČSR obrátil právě na příslušníky SNB. K zatčení J. Trégla došlo na základě výpovědi zadrženého kurýra K. Kyzlíka 14. prosince 1949. Hlavní líčení se skupinou „Zítko František a spol.“, do které byl J. Trégl zařazen, se konalo u Státního soudu v Praze 30. května 1950. Soudnímu senátu předsedal plk. JUDr. Jiří Štella, státní prokuraturu zastupoval škpt. JUDr. František Kohout. Za zločiny velezrady, vyzvědačství a nedovoleného ozbrojování byl J. Trégl odsouzen k 28 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 10 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Praha-Pankrác, Ostrava, Mírov a Leopoldov. V červenci 1953 byl ve špatném zdravotním stavu převezen do Prahy-Bohnic, kde 9. července 1953 zemřel. V lednu 1991 byl Vyšším vojenským soudem plně rehabilitován.