zámečník a člen ilegální skupiny souzené jako „Kala Jiří a spol.“ Syn zaměstnance ČSD Karla Schneiberga a Boženy, rozené Zahrádkové. Obecnou školu začal navštěvovat ve Velkém Borku, ale po rozvodu rodičů se s matkou odstěhoval do Rousovic, kde obecnou školu dokončil. Měšťanskou školu absolvoval v Mělníce. Vyučil se obuvníkem u firmy Baťa a následně v roce 1942 i zámečníkem u firmy Havlík v Mělníce. Až do nástupu na vojenskou prezenční službu na konci roku 1945 pracoval jako zámečník v chemickém a hutním závodě. Od roku 1947 až do zatčení byl zaměstnán ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Neratovicích, později ve firmě Avia v Čakovicích. Po seznámení s Jiřím Kalou se Jiří Schneiberg připojil k ilegální skupině působící na Neratovicku. Jeho činnost spočívala v zastrašování představitelů lidové správy a KSČ – konkrétně předsedy MNV v Korycanech. Při této akci výstražně použil i střelnou zbraň. Podílel se i na poškození sekretariátu KSČ v Neratovicích, kam společně s dalšími členy ilegální skupiny vhodil láhev se slzotvorným plynem. K zatčení Schneiberga došlo 1. května 1949. Soud se skupinou „Kala Jiří a spol.“, do které byl zařazen, se konal 26.–27. srpna 1949 v Mělníce. Soudnímu senátu předsedal JUDr. Jaroslav Novák, státní prokuraturu zastupoval JUDr. Karel Čížek. Za zločiny velezrady, vydírání, veřejného násilí zlomyslným konáním a veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku byl Schneiberg odsouzen k 25 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 40 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Bezprostředně po vynesení rozsudku nastoupil trest v Ostrově u Karlových Varů, vězněn byl rovněž v Leopoldově. V roce 1954 mu byl trest snížen o jeden rok. Z rozhodnutí Okresního soudu v Trnavě byl 18. ledna 1964 podmínečně propuštěn na zkušební dobu sedmi roků. Dne 27. března 1991 jej Krajský soud Praha rehabilitoval, ale zároveň mu ponechal zbytkový trest ve výši tří let. Plně rehabilitován byl 24. června 1993.