důstojník a člen ilegální skupiny souzené v rámci akce Malíř č. 1 Pochází ze živnostenské rodiny, otec měl v Pardubicích výčep lihovin. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Pardubicích se přihlásil na obchodní akademii. Po jejím ukončení pokračoval ve studiu na vojenské akademii, kterou absolvoval v roce 1938. Po válce sloužil u vojenského útvaru 8809 a krátce také u útvaru 8806 v Pardubicích, odkud byl 1. listopadu 1949 poslán na dovolenou s čekaným. Dosáhl hodnosti kapitána. Od počátku dvacátých let byl organizován v Sokole. Přínos kapitána Stanislava Schejbala pro potřeby ilegální skupiny na Pardubicku spočíval v jeho obeznámenosti s vojenským prostředím. Konkrétně ho Alexander Bukovina požádal, aby různé zprávy vojenského rázu zpracoval do předem připraveného dotazníku, což učinil. Dne 13. listopadu 1949 byl Schejbal zatčen. Prodělal mnohaměsíční vyšetřovací vazbu. Hlavní líčení s první skupinou souzenou v rámci akce Malíř č. 1, do které byl Schejbal zařazen, se konalo u Státního soudu v Praze ve dnech 5.–8. července 1950. Soudnímu senátu předsedal JUDr. Jaroslav Novák, státní prokuraturu zastupoval JUDr. Karel Čížek. Za zločin vyzvědačství byl Stanislav Schejbal odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři, peněžitému trestu ve výši 20 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku, odnětí občanských práv po dobu deseti let a kasaci hodnosti. Během věznění prošel věznicemi Plzeň-Bory, Leopoldov a uranovými pracovními tábory na Jáchymovsku. Po více než desetiletém věznění byl v květnu 1960 podmínečně propuštěn na amnestii prezidenta republiky. V červenci 1990 byl Krajským soudem v Hradci Králové plně rehabilitován.