poručík SNB, člen odbojové skupiny Františka Zajíčka Syn Antonína Lukavského a Emilie, rozené Maršálkové. Pocházel z rodiny sedláka ze středních Čech, který vlastnil pozemek o výměře 37 ha. V dětství mu zemřel otec a matka se znovu provdala. Václav Lukavský brzy po svatbě ovdověl a sám vychovával dceru. V roce 1919 bojoval na Slovensku, v roce 1920 nastoupil k četnictvu. Absolvoval roční kurz pro velitele četnické stanice. Po druhé světové válce byl v hodnosti strážmistra jmenován velitelem stanice SNB Ústí na Labem Bukov. V roce 1947 odešel ze zdravotních důvodů do výslužby a v roce 1948 byl již jako penzionovaný povýšen na poručíka. Následně vykonával různá úřednická zaměstnání. Václav Lukavský byl členem odbojové skupiny Františka Zajíčka, která působila v letech 1949 až 1953 v okolí Ústí nad Labem. Podílel se na sabotážních akcích. Pomáhal umístit trhavinu na železniční koleje. Přechovával zbraně, střelivo a výbušniny. Spolu s Františkem Zajíčkem plánoval vyhodit do povětří sekretariát KV KSČ. Podával F. Zajíčkovi zprávy o početním stavu Lidových milic, počtu stanic SNB v kraji a počtu příslušníků SNB. Věděl, že tyto informace chce F. Zajíček zasílat do zahraničí. Václav Lukavský byl zatčen 4. května 1953. V průběhu vyšetřování se pokusil spáchat sebevraždu. Byl obviněn z trestných činů velezrady a vyzvědačství. Byl souzen v politickém procesu „Zajíček František a spol.“, který se konal 30.–31. dubna 1954 v Ústí nad Labem. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let, konfiskaci majetku a ztrátě občanských práv. V roce 1962 mu byl na základě amnestie prezidenta republiky snížen trest na patnáct let. Byl vězněn v Leopoldově, Příbrami, Ilavě a Ostrově nad Ohří. V roce 1955 se účastnil hromadné stávky a hladovky v Příbrami. Byl podmínečně propuštěn v roce 1964. Odsouzení v procesu „Zajíček František a spol.“ byli rehabilitováni v roce 1990.