vedoucí ilegální skupiny „Kožený Jan a spol.“ Po obecné škole absolvoval reálné gymnázium a dva roky Státní obchodní školy v Brně. Během okupace byl totálně nasazen ve vojenském podniku ve Velkém Meziříčí. Po osvobození až do znárodnění v roce 1948 vedl rodinnou koželužnu. Od roku 1948 pracoval jako úředník a snažil se znovu uvést do provozu rodinnou cihelnu. Byl členem Sokola a ČSNS. Vztah Jana Koženého k poúnorovému režimu se formoval i na základě znárodnění, které zasáhlo rodinný podnik. Po setkání s přítelem Josefem Vávrou se zúčastnil několika schůzek formující se protistátní skupiny v Meziříčku. Skupina plánovala zastrašovací akci proti funkcionářům KSČ a MNV v Chlumku na okrese Velké Meziříčí. Pro zvýšení odstrašujícího účinku byla akce připravována jako ozbrojená, zapojit se měl i Kožený. Ten byl však v den plánované akce 14. května 1949 zatčen. Vyšetřovací vazbu J. Kožený prodělal v Jihlavě. Hlavní líčení Státního soudu Praha-oddělení Brno se skupinou „Kožený Jan a spol.“ se konalo ve Velkém Meziříčí ve dnech 29. až 30. listopadu 1949. Soudnímu senátu předsedal JUDr. Jaroslav Horňanský. Kožený byl odsouzen pro zločin velezrady a přečin nedovoleného ozbrojování k doživotnímu těžkému žaláři, peněžitému trestu ve výši 100 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu pěti let. Trest nastoupil 19. dubna 1950 v plzeňské věznici na Borech. Podmínečně propuštěn byl na základě amnestie prezidenta republiky v květnu 1962. Plně rehabilitován byl Krajským soudem Brno v roce 1990.