Jan Hrabina se narodil 1. ledna 1954 v Praze. Když mu bylo dvanáct let, rodiče se přestěhovali do Budapešti, kde otec pracoval jako obchodní zástupce. V letech 1966–1969 tam Hrabina navštěvoval sovětskou školu. Oba rodiče byli členy KSČ, ale po invazi v roce 1968 je ze strany vyloučili. V Praze Hrabina vystudoval gymnázium a v roce 1973 odmaturoval. V druhé polovině 70. let se stal členem baptistického sboru Na Topolce, později i členem staršovstva sboru. Hrabina střídal různá povolání, rok pomáhal u vykopávek archeologům, pracoval jako ošetřovatel v psychiatrické léčebně Horní Beřkovice, v letech 1975–1976 hlídal dětské hřiště, následně dělal lepiče plakátů, poštovního doručovatele nebo se živil jako pomocný dělník. V 70. letech se čtyřikrát hlásil na teologii na evangelickou fakultu, ale přestože přijímací zkoušky úspěšně složil, nedostal státní souhlas ke studiu. Navštěvoval a organizoval bytové semináře v Praze. Chartu 77 podepsal mezi prvními v lednu 1977 u Miloše Rejchrta. Kvůli podpisu přišel zhruba na dva roky o řidičský průkaz. Absolvoval řadu výslechů a domovních prohlídek. Spolupracoval s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných, distribuoval samizdat a koncem 80. let měl v domě cyklostyl. Dlouhodobě měl kvůli svému přesvědčení odpor k vojenské službě. Nástup na vojnu se snažil všelijak odkládat a obcházet, například se na čas nechal hospitalizovat v psychiatrické léčebně v Bohnicích. V roce 1979 byl povolán k devatenáctiměsíční náhradní vojenské službě, kterou odsloužil v ČKD. Žádal, aby mohl i zbylých pět měsíců strávit v civilním sektoru, ale obdržel povolávací rozkaz na základní výcvik, na který odmítl nastoupit. Od dubna 1981 byl proto vazebně stíhán a 12. ledna 1982 byl odsouzen na třicet měsíců podle § 269 za nenastoupení základní vojenské služby. Jeho dceři byl tehdy necelý rok. Výkon trestu si odpykal v Plzni Na Borech. Musel vykonávat jednu z nejhorších prací – broušení bižuterie (tzv. šatony). Asi rok po propuštění z vězení dostal v roce 1984 znovu povolávací rozkaz. Tentokrát už pět měsíců odsloužil. Hrabina také studoval bohemistiku na podzemní univerzitě, která vznikla v domě Mackových v ulici Na Topolce v roce 1988. Po dvou semestrech se výuka přesunula do ČKD ve Vysočanech, kde se tehdy Hrabina živil jako topič v kotelně. V roce 1989 spoluzakládal Nezávislé tiskové středisko a vydával Informační servis v galerii U Řečických. V roce 1990 se stal prvním provozním ředitelem Respektu. V roce 1995 byl rehabilitován. Živí se jako správce bytových domů, žije v Praze.