Franziska Groszerová se narodila v roce 1945 v Berlíně. Její otec byl profesorem fyziky na Humboldtově univerzitě, matka knihovnice. Měla dvě mladší sestry. V patnácti letech se kvůli názorovým sporům s učiteli rozhodla odejít z gymnázia. Maturitu složila dodatečně ve večerní škole při zaměstnání. Navštěvovala katolické Společenství mladých (Junge Gemeinde). Vystudovala germanistiku a uměleckou výchovu. V roce 1967 několikrát navštívila Prahu, kde poznala svobodnější atmosféru tehdejšího Pražského jara. V době srpnové okupace Československa s přáteli po Berlíně rozšiřovala letáky na podporu Dubčeka a protestující proti sovětské okupaci. Převážela je v kočárku s dvouměsíční dcerou a následně vyhazovala za jízdy z oken tramvají. Měla štěstí a na rozdíl od svých přátel unikla zatčení. Na podzim roku 1969 spoluzaložila komunu „Kommune 1 Ost“ v berlínské čtvrti Friedrichshain. Žil v ní i Frank Havemann, syn jednoho z klíčových východoněmeckých disidentů Roberta Havemanna. Již v srpnu 1970 se však společenství rozpadlo kvůli názorovým neshodám. Manžel Franzisky Groszerové, Gerd, se dokonce stal spolupracovníkem Stasi, což vedlo k jejich rozvodu. Po prvním veřejném čtení svých textů ve spolku Kramladen v roce 1975 dostala Grozserová zákaz publikovat a veřejně vystupovat, nesměla ani studovat. Žila pod trvalým dozorem tajné policie. Střídala různá zaměstnání, pracovala v továrně, živila se jako sekretářka. V září 1976 se připojila k dopisu adresovanému Erichu Honeckerovi, tehdejšímu generálnímu tajemníkovi komunistické strany v NDR, v němž více než třicet signatářů kritizovalo pomlouvačnou kampaň proti evangelickému faráři Oskaru Brüsewitzovi, který se v srpnu 1976 upálil na protest proti církevní politice státu. V té době tajná policie na Groszerovou stupňovala nátlak, aby ji donutila k emigraci. Groszerová mu podlehla v roce 1977 a emigrovala do západního Německa, kde žila až do roku 1989. Dnes žije v Berlíně, píše knihy pro děti a mládež.