Edice dokumentů
Milan BÁRTA: Inspekce ministra vnitra v letech 1953–1989. Výběr dokumentů
 |
V roce 1953 byla zřízena inspekce ministra národní bezpečnosti, která měla jako ústřední kontrolní orgán dohlížet na dodržování zákonnosti v rámci komunistických bezpečnostních složek. Po sloučení ministerstva národní bezpečnosti s ministerstvem vnitra došlo k jejímu přejmenování na inspekci ministra vnitra. Inspekce se stala jednou z převodových pák ministra, kterou užíval pro kontrolu činnosti složek resortu a jako taková zůstala po celou dobu svého fungování v přímé kompetenci ministra. Vedle centrální inspekce existovaly kontrolní útvary také na nejdůležitějších útvarech a regionálních složkách ministerstva vnitra. Do povinností inspekce patřila kontrola plnění stranických a vládních usnesení, zákonů a nařízení ministra, ale také kontrola materiálně-technického a finančního zabezpečení a vyšetřování trestné činnosti páchané příslušníky ministerstva vnitra či vyřizování stížností občanů. Významnou roli plnila inspekce v souvislostí s přešetřováním nezákonností 50. let a také během období let 1968–1969, kdy jí připadl úkol objasnit dění v resortu v průběhu tzv. Pražského jara a během následujících událostí. Materiály shromážděné v průběhu těchto šetření jsou velmi cenným dokladem pro poznání fungování komunistického represivního aparátu. Velká část činnosti inspekce ministra vnitra zůstává veřejnosti prakticky neznámá, cílem předkládané edice proto je přiblížit čtenářům organizaci a činnost této důležité součásti československého ministerstva vnitra. ÚSTR, Praha 2009, 1. vydání, 324 str., brož., ISBN 978-80-87211-27-4 |
Pavlína FORMÁNKOVÁ, Petr KOURA: Žádáme trest smrti! Propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol.
 |
Proces s Miladou Horákovou a dalšími dvanácti obžalovanými je považován za „největší politický proces“ a stal se symbolem komunistické zlovůle. Jednalo se o první politický monstrproces a kampaň, která ho doprovázela neměla svou propracovaností a mohutností u nás dosud obdoby. Cílem této knihy je přiblížit čtenáři, jak byla kampaň připravována i jak probíhala. Čtenář se dovídá, jakým způsobem se na ní podílely stranické a státní orgány, tisk, rozhlas, film, veřejnost, včetně dětí, i to, jak se proces odrazil v tehdejších karikaturách, básních a divadelní hře. Publikace je rozdělena do dvou částí. První tvoří úvodní studie, která kampaň popisuje, druhou edice 150 vybraných dokumentů. ÚSTR, Praha 2009, 1. vydání, 148 x 210 mm, 616 stran, ISBN 978-80-87211-03-8 Knihu Žádáme trest smrti! si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů. |
Prokop Tomek: Systém sjednocené evidence poznatků o nepříteli (v československých podmínkách)
 |
Systém sjednocené evidence poznatků o nepříteli (Sistema objediněnnovo učeta dannych o protivnike – SOUD, českou zkratkou SSEP) byl ojedinělým projektem přísně tajné databáze nepřátel SSSR a jeho satelitů. Dohoda o SSEP byla podepsána koncem roku 1977 a na jejím základě se přistoupilo k budování databáze osob reálně i jen údajně nebezpečných pro stabilitu komunistických režimů. Československo se na SSEP podílelo v říjnu 1989 daty 24 833 osob, tedy zhruba jednou sedminou dat asi 200 000 osob vložených do SSEP všemi účastníky projektu. SSEP měl ve skutečnosti rozšířit poznatkovou základnu KGB a pro státní bezpečnosti satelitních zemí v podstatě znamenal jen práci navíc. Tato edice dokumentů z Archivu bezpečnostních složek přibližuje budování i příklady praktického využití SSEP v Československu v letech 1977–1989. ÚSTR, Praha 2008, 1. vydání, 180 stran, ISBN 978-80-87211-05-2 Publikaci si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů. |
Petr BLAŽEK: Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí. Protest Ryszarda Siwce proti okupaci Československa v roce 1968
 |
Publikace představuje ve studii a edici dokumentů protest Ryszarda Siwce, který se dne 8. září 1968 se na varšavském Stadionu Desetiletí polil rozpouštědlem a zapálil na protest proti účasti polských jednotek na okupaci Československa. Devětapadesátiletý úředník z Přemyšle svůj čin pečlivě připravil – na magnetofonový pásek namluvil poselství, v němž obvinil Sovětský svaz z imperialistických záměrů a snahy rozpoutat novou světovou válku. Své krajany vyzval k odporu proti totalitním režimu. Na stroji napsal letáky a notářství zaslal svoji závěť, v níž rozdělil svůj majetek. Získal vstupenku na centrální oslavy dožínek, které se na Stadionu Desetiletí odehrávaly za přítomnosti nejvyššího stranického a státního vedení Polské lidové republiky. Kulturnímu programu přihlíželo okolo sta tisíc osob, u nichž však šokující protest nevyvolal reakci, kterou Ryszard Siwiec očekával. Po uhašení byl odvezen do nemocnice, kde za čtyři dny zemřel. Po celou dobu zde byl hlídán tajnou policií, které se před širší veřejností podařilo jeho tragický čin utajit. |
| O události na Stadionu Desetiletí se po několika dnech sice dozvěděla polská redakce Rádia Svobodná Evropa, ale její vedení nepovažovalo zprávu za důvěryhodnou a rozhodlo se jí nevyužít. Teprve poté, kdy se v Praze upálil Jan Palach a kdy mnichovská redakce opět obdržela z Polska nový – sice anonymní, ale tentokrát velmi podrobný – popis celé události, byla v březnu 1969 zpráva o sebeupálení na Stadionu Desetiletí odvysílána. V roce 1981 vydala Siwcova rodina pamětní spis, ve které byl poprvé publikován přepis poselství, které Ryszard Siwiec před svým činem namluvil na magnetofon. Až na počátku devadesátých let se režisérovi Maciej J. Drygas podařilo shromáždit výpovědi svědků a rodiny. Získal také archivní dokumenty z dobového vyšetřování a objevil krátký filmový záběr hořícího Ryszarda Siwce. V roce 1991 natočil filmový dokument Uslyšíš můj křik a připravil rozhlasový pořad Testament. Jeho zásluhou se Siwcův protest stal známým v Polsku i v zahraničí. V této knize jsou poprvé publikovány v českém jazyce takřka všechny dostupné archivní dokumenty o Siwcově protestu, včetně jeho vlastních textů. Edice je doplněna úvodní historickou studií a dobovými fotografiemi. Součástí knihy je také CD, kde je sebeupálení Ryszarda Siwce zachyceno na filmových záběrech, které na Stadionu Desetiletí natočili příslušníci polské tajné policie. Podařilo se je teprve před několika lety nalézt v archivu Ústavu národní paměti ve Varšavě. ÚSTR, Praha 2008, 1. vydání, 80 stran, ISBN 978-80-87211-02-1 Publikaci si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů. |
Petr BLAŽEK (ed.): „Tentokrát to bouchne“
 |
Edice dokumentů k organizaci a ohlasům kampaně proti signatářům Charty 77 (leden-únor 1977). Odbor ABS MV ČR – FF UK, Praha 2007, 139 s. Kritická edice převážně doposud nepublikovaných archivních dokumentů přibližuje zákulisí organizace masivní kampaně proti signatářům Prohlášení Charty 77 a její ohlas v prvních týdnech roku 1977. Zaměřuje se na písemnosti z řídících míst represivního aparátu komunistického režimu: vedení KSČ, justice, prokuratury a politické policie. Publikované dokumenty jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek, Národním archivu a Libri prohibiti. Publikaci vydala Filozofická fakulta UK v Praze ve spolupráci s Odborem archiv bezpečnostních složek MV ČR. Připravena byla pro účastníky konference k 30. výročí vzniku Charty 77, která se v březnu 2007 konala v prostorách Filozofické fakulty UK v Praze a Národního muzea. |