Aleksandar Dimitrov se narodil v roce 1947 v Sofii. Otec byl strojní inženýr, během druhé světové války sloužil v Makedonii. Matka vystudovala stomatologii ve Francii a pracovala jako zubní lékařka. Již od základní školy se Dimitrov zajímal o historii. Z rozhlasového vysílání Hlasu Ameriky se naučil anglicky. Po absolvování povinné vojenské služby začal studovat historii na Sofijské univerzitě. Fakulta byla díky liberální atmosféře a otevřené podpoře Pražského jara nazývána „Malým Československem“. Poté, co bulharské vedení odsoudilo vývoj v Československu, stala se centrem opozičního smýšlení. Hlavním zdrojem informací o Československu v roce 1968 bylo pro Dimitrova vysílání Svobodné Evropy. Ztotožňoval se s myšlenkami Alexandera Dubčeka a dalších protagonistů reformního hnutí. Invaze jej zasáhla natolik, že spolu se dvěma dalšími studenty historie, Eduardem Genovem a Valentinem Radovem, začal plánovat protestní akce. V rámci této skupiny vyrobil a rozšiřoval desítky letáků s textem „Vojska té loutky Živkova pryč z ČSSR“. Když se dozvěděl o demonstraci na Rudém náměstí v Moskvě, vytvořil s přáteli další letáky – „Pětice sovětských komunistů demonstruje na Rudém náměstí v Moskvě, co děláš ty?“ a „Pět sovětských občanů, kteří vyjádřili solidaritu s ČSSR, dostalo těžké tresty. Lidé, bděte!“. Jejich cílem bylo vyburcovat společnost, která byla k situaci lhostejná. Skupina se časem rozšířila o další studenty. Jedním z nich byl i Božidar Strikov, spolupracovník bulharské státní bezpečnosti. Snažil se skupinu zlákat k sabotážní akci proti nákladnímu vlaku, což se Aleksandarovi zdálo podezřelé. Dne 29. října 1968 byla skupina pozatýkána. Dimitrov by odsouzen na tři roky, po odvolání mu byl trest snížen na dva roky. Po roce a půl, který strávil ve vězení ve Staré Zagoře, byl díky amnestii propuštěn. Jako vůdce skupiny byl označen Eduard Genov, který byl odsouzen na tři a půl roku. Ve vězení se připojil ke vzpouře, která mu vynesla dodatečný osmiletý trest. Po propouštění byl Dimitrov nucen usadit se na venkově, kde pracoval dva a půl roku jako stavební dělník. Po návratu do Sofie pracoval jako vazač podnikových dokumentů, založil rodinu, studoval a psal knihy, které však mohly vyjít až po roce 1989. Od svého propuštění byl sledován a absolvoval několik výslechů. V roce 1987 mu při výslechu byla nabídnuta „volnost a svoboda“ výměnou za spolupráci s tajnou policií, což odmítl. Po pádu Todora Živkova v roce 1989 byl rehabilitován. Mohl dokončit studium historie a následně vystudovat mezinárodní vztahy na Sofijské univerzitě. V devadesátých letech vstoupil do politiky za Alternativní sociálně-liberální stranu. Byl zvolen radním magistrátu a jmenován předsedou kulturní komise. V současné době se věnuje psaní etnografických studií.