Akce P

Akce namířená proti řeckokatolické církvi v ČSR

Počátek akce P (písmeno P označuje způsob likvidace řeckokatolické církve „návratem“ do Církve pravoslavné) lze datovat již do roku 1946. Nepočetná Církev pravoslavná právě od tohoto roku usilovala o rozšíření své působnosti na úkor mnohem početnější řeckokatolické církve, která v roce 1950 čítala přes 300 tisíc členů. V roce 1946 byly proti řeckokatolické církvi propagandisticky využity i kontakty řeckokatolíků s běženci Ukrajinské povstalecké armády (tzv. banderovci) směřujícími na Západ. V čele řeckokatolické církve v Československu stáli před zahájením akce P diecézní biskup Pavel Gojdič a pomocný biskup Vasiľ Hopko. Převážně na východním Slovensku sloužilo v 241 farnostech 264 kněží. Již 19. července 1948 byly domovním prohlídkám podrobeny řeckokatolické kláštery. Koncem srpna 1949 církevní komise ÚV KSČ doporučila pravoslavné církvi ve zvýšené míře zaměřit svou činnost na uniaty na východním Slovensku. Plán byl dokonce ze státních peněz podpořen částkou tří milionů korun.

Původně dlouhodoběji plánovaná akce nabrala na intenzitě v únoru 1950, kdy Československo navštívila pravoslavná delegace z Moskvy v čele s Nikolajem, metropolitou krutickým a kolomenským. Dne 27. února 1950 rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ na návrh církevní šestky o okamžitém postupu, který povede k zániku řeckokatolické církve v ČSR. Došlo k vytváření „návratových“ výborů a ke kampani propagující pravoslaví. Plánována byla i internace obou biskupů. Na 28. dubna 1950 byl do Prešova nečekaně svolán Sobor, který pouhý den předtím naplánovali zástupci českého a slovenského SÚC, státní správy a KSS. Soboru, který měl původně být pracovní konferencí, se zpočátku účastnilo 820 delegátů, mezi nimi 73 duchovních. Postupně však byli do sálu nadelegováni členové KSS, a účast tak dosáhla počtu dvou tisíc lidí. Sobor nakonec schválil zrušení Užhorodské unie a vyhlásil „návrat“ do pravoslavné církve. Zároveň požádal patriarchu moskevského a celé Rusi o přijetí pod jeho církevní jurisdikci. Vzhledem k okolnostem, které vedly k náhlému prohlášení řeckokatolické pracovní konference Soborem, nechtěl původně SÚC prostřednictvím svého předsedy Z. Fierlingera uznat jeho legitimitu. Nakonec však 26. května 1950 k uznání došlo, čímž řeckokatolická církev v Československu přestala po právní stránce existovat. I přes tento fakt se většina řeckokatolických kněží odmítla rozhodnutí podřídit a došlo k jejich pronásledování: Internováno bylo 66 kněží, a to včetně obou biskupů. Později byli P. Gojdič a V. Hopko odsouzeni na doživotí, respektive k patnácti letům vězení.

Prameny:

• NA, f. SÚC 1949–1956, inv. č. 138, karton 118.

Literatura:

• BALÍK, Stanislav – HANUŠ, Jiří: Katolická církev v Československu 1945–1989. CDK, Brno 2007.
• BULÍNOVÁ, Marie – JANIŠOVÁ, Milena – KAPLAN, Karel (eds.): Církevní komise ÚV KSČ 1949–1951. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha-Brno 1994.
• FEDOR, Michal: Z dějin řeckokatolické církve 1945 – květen 1950. Byzanc, Košice 1993.
• KAPLAN, Karel: Stát a církev v Československu v letech 1948–1953. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha – Brno 1993.
• LETZ, Róbert (ed.): Dokumenty k procesu s katolickými biskupy Janem Vojtašákem, Michalem Buzalkou a Pavlem Gojdičem. ÚPN, Bratislava 2007.
• MLYNÁRIK, Ján: Osud banderovců a tragédie řeckokatolické církve. Libri, Praha 2005.
• PEŠEK, Jan – Barnovský, Michal: Státní moc a církve na Slovensku 1948–1953. VEDA, Bratislava 1997.
• VASIL, Cyril: Gréckokatolíci. Dějiny – Osudy – osobnosti. Košice 2000.
• VAŠKO, Václav: Dům na skále 2, Církev bojující 1950–květen 1960. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007.
• VAŠKO, Václav: Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce II. ZVON, Praha 1990.

• BOHÁČ, Zdeněk: Násilné zrušení řeckokatolické církve na počátku 50. let v Československu. In: HANUŠ, Jiří – STŘÍBRNÝ, Jan (eds.): Stát a Církev v roce 1950. CDK, Brno 2000, s. 86–97.

-jin-